Za poslední dva roky dovezla Národní agentura práce do ČR více než dvě stě zdravotníků ze zahraničí, především z Ukrajiny. Nemocnicím a sociálním službách tak pomáhá řešit jejich problémy s nedostatkem personálu. V současné době se pozornost agentury logicky obrací k příchozím z válkou postižené Ukrajiny, kterým nabízí pomoc a zájemcům o zaměstnání ve zdravotnictví i propojení s konkrétními poskytovateli. Současná situace může být příležitostí, ale záleží na tom, za jaký konec to uchopíme, říká Jaroslava Němcová z Národní agentury.
Jak mění či může změnit příliv uprchlíků z Ukrajiny situaci na trhu práce ve zdravotnictví?
Především se v návaznosti na vzniklou situaci mění celková situace ohledně možnosti zapojení cizinců mimo EU (především z Ukrajiny) do pracovního procesu u českých zaměstnavatelů, tj. také zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb.
V ČR již dlouhodobě evidujeme značný nedostatek v řádů tisíců kvalifikovaných pracovníků jak lékařských, tak nelékařských profesí, zejména pak ošetřovatelského personálu. Rovněž chybí několik tisíc lidí v přímé péči sociálních službách.
Zájem je opravdu veliký. Mnohá zdravotnická zařízení a zařízení sociálních služeb se na nás obrací s požadavky na doplnění neobsazených pracovních míst. Dobře chápou, že takto se vyhnou především několika měsíčnímu čekání. Příjezd pracovníků z Ukrajiny byl vždy limitován vyřizováním žádostí o povolení k pobytu a k práci, které probíhalo ve správních řízeních.
Mění se v této souvislosti nějak činnost Národní agentury práce? Jaké problémy aktuálně řešíte?
Evidujeme mnoho zájemců, především žen, které po svém příjezdu a krátkém odpočinku mají chuť pracovat. Snažíme se je kontaktovat, zjišťovat základní informace o jejich dosavadním profesním životě a získaných zkušenostech v konkrétních oborech a provozech ve zdravotnictví a o tom, zda mají sebou potřebné doklady prokazující jejich vzdělání. Velmi důležité je to, zda se nemocnice pokusí zajistit ubytování také pro přijíždějící děti s matkami zdravotníky.
Vhodné kandidáty, protože jejich nalezení je díky úzké specializaci a nabytým zkušenostem ve zdravotnictví to nejdůležitější, obratem nabízíme přímo konkrétním zařízením. Je to o rychlé komunikaci a zkušenostech s provozem v nemocnicích. Ty ale máme dlouhodobé. Za poslední dva roky jsme zdravotnickým zařízením úspěšně zajistili přes 200 pracovníků, kterým jsme vyřizovali dvouleté zaměstnanecké karty. Věříme, že u mnohých z těch, které se podaří rychle ve zdravotnických zařízeních umístit, se může jednat o dlouhodobou perspektivu.
Jak hodnotíte dosavadní postup vlády při nastavování podmínek pro co nejrychlejší zaměstnávání příchozích Ukrajinců v ČR? Co by ještě měla udělat?
Vláda připravila zvláštní zákon „Lex Ukrajina“, po jehož schválení budou cizinci, kteří obdrží speciální vízum za účelem strpení, považováni za cizince s trvalým pobytem na území ČR. Tito pak budou mít dle §98 písm. a) Zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. volný vstup na trh práce.
Po přijetí zákona se urychlí získání legálního povolení k pobytu a také povolení k práci, kdy zaměstnavatel bude Úřad práce pouze informovat o přijetí cizího pracovníka do zaměstnání. Ruku v ruce s tím ale musí jít urychlení vyřízení všech podkladů spojených s posouzením odborné způsobilosti, a to se týká právě zdravotnictví a sociálních služeb.
Co by tedy vláda měla udělat, aby co nejrychleji umožnila zapojení zkušených zdravotníků z Ukrajiny do poskytování péče v ČR? Je vůbec možné připravit rychle nějaké čisté legislativní řešení?
Ve oblastech jako je zdravotnictví a sociální služby, kde lidé pracují s pacienty, je právě zmíněné prokázání odborné způsobilosti to nejdůležitější. Tedy společně se schopností se s pacienty domluvit. Pokud se mají lidé z Ukrajiny opravdu zapojit i na jiných než pomocných pozicích, musí ministerstvo zdravotnictví velmi rychle přehodnotit systém a harmonogram odborné přípravy.
Dosud taková příprava mohla probíhat pouze v některých zařízeních s potřebnou akreditací na vzdělávání zdravotnických pracovníků a trvala u sester minimálně rok. Pravidelně to ale bylo mnohem déle a u lékařů hovoříme v praxi o mnoha letech přípravy. Úzkým hrdlem pak v celém systému byl složitý, a mnohokrát kritizovaný i ze strany samotných nemocnic, systém skládání aprobačních zkoušek.
Současnou situaci můžeme tedy nakonec uchopit jako příležitost vyřešit s perspektivou nedostatek pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách. Ale záleží na tom, za jaký konec to uchopíme.
Helena Sedláčková
