Přes 60 % Čechů s rakovinou plic nezačne léčbu včas. Systém nasazuje novou zbraň

Přes 60 % pacientů s rakovinou plic nezačne léčbu včas. Kvůli bloudění systémem přicházejí o drahocenné týdny, které jim mohou zachránit život. Ministerstvo zdravotnictví proto letos nasadilo novinku: koordinátory onkologické péče, kteří pacienty protáhnou diagnostikou ve zrychleném režimu. A lékaři tak mají prostor léčit, místo aby po pracovní době sháněli nemocným termín na CT. Jak nová profese funguje, přibližuje datový analytik ministerstva zdravotnictví Marian Rybář.

Jak vlastně vznikla myšlenka povinně zavést koordinátory onkologické péče?

V létě 2025 se chystala reakreditace komplexních onkologických center (KOC), která probíhá vždy jednou za 5 let. Na onkologických datech se čím dál silněji ukazovalo, co už bylo dlouho všem jasné. Totiž že se pacienti v českém systému z důvodů naprosté absence koordinace často ztrácejí a přicházejí k léčbě velmi pozdě. Lékaři si nám stěžovali, že místo léčení a často i po pracovní době shánějí pacientům termíny zobrazovacích metod.

Takže jste se to rozhodli změnit…

V rámci tehdejšího vedení ministerstva jsme našli na nutnosti zavedení koordinátora v podstatě okamžitou a stoprocentní shodu jako u málokteré oblasti. Stejně to bylo i ze strany České onkologické společnosti a zejména pacientských organizací. Potom už šlo všechno velmi rychle. V reakreditační výzvě jsme přidali do personálních požadavků povinnou podmínku minimálně jednoho koordinátora v KOC a definovali, co by měl dělat.

Kdybychom tenkrát v létě 2025 nedali na poslední chvíli nohu do dveří, další pokus by byl možná až za pět let při další reakreditaci center. V současné době s námi na nasmlouvání koordinátorů onkologické péče aktivně spolupracuje i vedení zdravotních pojišťoven, za což jsme moc rádi.

Jaká je tedy role koordinátora?

Jeho hlavním úkolem je organizace péče o pacienty s takzvanými „fast track“ diagnózami, tedy onemocněními s rychlou progresí. Například s rakovinou plic nebo slinivky. Ministerstvo zdravotnictví zároveň zařadilo počet intervencí koordinátorů mezi sledované indikátory kvality.

Co znamená zavádění koordinátorů péče pro onkologické pacienty?

Údaje zveřejňované na portálu indiko.cz jasně ukazují, že například více než 60 % pacientů s karcinomem plic nezahájí léčbu do osmi týdnů od provedení CT. Přitom je to ve studiích uváděná maximální lhůta, kdy už pacienta ohrožuje progrese onemocnění. Podobné problémy lze na datech pozorovat i u dalších onkologických diagnóz. Nádorové buňky se neřídí rychlostí zdravotnického systému – rostou a šíří se nepřetržitě. Každý zbytečný den čekání může znamenat „utržení“ metastatické buňky, progresi onemocnění a ztrátu možnosti méně invazivní léčby.

Jak přesně by měl koordinátor v KOC fungovat? Kdy vstupuje do cesty pacienta systémem?

Potřebujeme zejména, aby vznikali takzvaní koordinátoři 1. To jsou ti, kteří navádějí pacienta v počátcích onemocnění, kdy je třeba rychle provést diagnostikou a předat ho do centra. Takzvaní koordinátoři 2, kteří zajišťují cestu pacienta s už určenou diagnózou uvnitř KOC a připravují podklady multidisciplinárnímu týmu, jsou také potřební. Boj o čas se ale odehrává zejména v počátcích onemocnění, kdy je možné zkrátit cestu systémem o nejvíce týdnů.

Je však nutné, abychom o koordinátorovi 1 dali vědět lékařům z regionu. Ti by potom měli při vysokém podezření na nádor „zmáčknout červené tlačítko“ a předat pacienta do KOC zkušenému koordinátorovi 1, který zařídí efektivní průchod pacienta k určení finální diagnózy. Koordinátoři 1 by tedy měli fungovat zejména v „předsunutých“ diagnostických pracovištích KOC, jako je pneumologie či gastroenterologie. Na samotnou onkologickou kliniku totiž pacient většinou přichází s už určenou diagnózou.

Požadujete alespoň jednoho koordinátora na KOC. Podle toho, co říkáte, by jich ale centra zvládla využít více.

V mnoha KOC už dnes mají specializované koordinátory na jednotlivé onkologické oblasti. Takže tam funguje například pneumoonkologický, gastroenterologický nebo onkogynekologický koordinátor. V některých KOC pak využívají kombinaci nezdravotnických a zdravotnických koordinátorů. V Jihomoravském kraji zase testují využití krajského koordinátora.

K tématu

• Už žádné „najděte si onkologa“. Vojtěch slíbil pacientům rychlejší cestu k léčbě rakoviny
• Místo dvou měsíců pár týdnů. Koordinátor zkracuje pacientům cestu k léčbě rakoviny
• Vybojují týdny, které mohou znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Kdo jsou koordinátoři péče?
• Nepamatují si věty, ale pocit. Koordinátorka popsala, jak provází ženy s rakovinou prsu

Takže koordinátor onkologické péče nemusí mít zdravotnické vzdělání?

Z pohledu potřeb našeho zdravotnického systému je to právě naopak. Nejvíce pomůže, když budou vznikat koordinátoři nezdravotníci. Lékaři a zdravotní sestry jsou a vždy budou vzácným zbožím. I vzhledem k narůstajícím počtům onkologických pacientů potřebujeme v našem systému zdravotníky nahrazovat nezdravotníky, kde se jen dá. Kromě toho jsou často nezdravotničtí koordinátoři i lépe logisticky vybavení a nebývají v zajetí zavedených neefektivních stereotypů.

Už dávno před zavedením povinného koordinátora měli osvícení ředitelé některých nemocnic své vlastní koordinátory nezdravotníky, protože jednoduše pochopili, že se jim vyplatí. Metodika zároveň stanoví, že koordinátor vykonává svou činnost na základě požadavků ošetřujících lékařů.

Povinní koordinátoři v centrech fungují půl roku. Povedlo se tedy tento nový systém rozběhnout?

V současné době jsou kontaktní údaje na koordinátory onkologické péče k dohledání u většiny KOC. Na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT proběhla už dvě specializovaná školení koordinátorů – jedno pro zhruba 100 a druhé pro 40 zájemců. V některých KOC se také pilotně testují koordinační aplikace podporující efektivnější organizaci péče o pacienty. Vznikla Asociace koordinátorů zdravotní péče a probíhá i příprava společné databáze kontaktů, která má usnadnit vzájemnou komunikaci a spolupráci mezi koordinátory napříč republikou. A to, jak by měl koordinátor postupovat, popisuje takzvané patero koordinátora onkologické péče.

Je koordinátor zabudovaný také do nové koncepce onkologické péče v Česku?

Je jedním z jejích základních stavebních kamenů. Celou koncepci vysvětlujeme pomocí takzvaného onkologického patera:

1) Čekací lhůty – u „fast track“ diagnóz by ideálně neměly přesáhnout dva týdny.

2) Koordinátor péče.

Mohlo by vás zajímat

Otestujte si paměť na internetu. Česká aplikace za pár minut pozná, zda vám hrozí demence

3) Multidisciplinární tým – až na výjimky by jím měl projít každý pacient.

4) Racionální decentralizace – pokud chceme, aby mělo KOC dost času věnovat se pacientům v počátku nemoci, kdy jde zachránit nejvíce, musí racionálně předávat část své práce (například delegovanou preskripci léků) do regionálních onkologických center.

5) Indikátory kvality – pokud něco chceme měnit k lepšímu, musíme to měřit. Dnes už na portálu indiko.cz zveřejňujeme například dobu do léčby nebo podíl vykázaných multidisciplinárních týmů až na úroveň daného centra.

A jak je to s úhradou práce koordinátorů? Jak se nákladově systému vyplácí?

Výkon koordinace onkologického pacienta v KOC pojišťovny hradí ve výši 250 Kč. I kdyby se ale letos současní onkologičtí koordinátoři ukoordinovali, náklady by podle našich odhadů neměly přesáhnout hodnotu nižších desítek milionů korun. Výnosová stránka je jasná: Pokud zachytíme díky efektivní koordinaci pacienty v brzkých stadiích 1 či 2, vyjde léčba v řádu menších stovek tisíc, protože je lze operovat.

Když ale pacient kvůli absenci koordinace při shánění vyšetření zabloudí a přijde pozdě ve stadiu 3 nebo 4, mohou se náklady na léčbu vyšplhat až do milionových částek. A to nemluvíme o nemalých sociálních nákladech po zbytek pacientova života či úspoře za dražší a nedostatkový čas lékařů a sester. Hlavně je to ale investice do šancí pacientů na přežití a kvalitní život. A to je nejvíce!

Plánujete pouze onkologické koordinátory, nebo je jejich zavádění ve hře i u jiných onemocnění?

V loňské reakreditační výzvě jsme zavedli povinný požadavek na koordinátora návazné rehabilitační péče po cévní mozkové příhodě. Zatímco u onkologických pacientů je koordinace potřebná zejména před vstupem do centra, u těch s cévní mozkovou příhodou je situace přesně obrácená. O většinu se umíme postarat v akutní fázi na světové úrovni, jakmile je pak ale propustíme do světa, nikdo je už dále například v prvních 3 klíčových měsících nekoordinuje. To má často negativní dopad na celý zbylý život pacienta.

Využití koordinátorů péče dává smysl například i v oblasti vzácných onemocnění, kardiologické péče i v jiných oblastech. Koncept ale chceme po dohodě se zdravotními pojišťovnami otestovat nejdříve v oblasti onkologie, kde je potřeba koordinace nejvíce intuitivní. Na datech pak chceme velmi pečlivě vyhodnotit přínos. Hrazený výkon 51887 se také dnes týká pouze onkologických koordinátorů v KOC. Věříme však, že si náš systém brzy spočítá, že využití nezdravotnických koordinátorů je velmi racionálním a pro všechny prospěšným krokem. Vzhledem k demografickým výzvám příštích let nám stejně nic jiného nezbude.