Důraz na duševní zdraví dětí a mladistvých, realističtější cíle při zakládání center duševního zdraví či bezpečný rámec pro využívání digitálních technologií a umělé inteligence. To jsou některé z novinek, které mají být zahrnuty ve stávajícím národním akčním plánu pro duševní zdraví. Pokud vše klapne, měla by jeho úpravy v nejbližší době schválit vláda, zaznělo na sympoziu Zdravotnického deníku Duševní zdraví v Česku: aktuální výzvy.

„Cílem je rozproudit proces, který jsme začali v roce 2017 a 2018 a nazvali jsme ho reforma péče o duševní zdraví. Šlo o zefektivnění, zvýšení dostupnosti péče a doplnění chybějících prvků, které v České republice nebyly. Tedy multidisciplinární komunitní části, která s lidmi pracuje tam, kde žijí. Na to chceme navázat a vrátit tento proces do hry tak intenzivně jako v oněch čtyřech letech,“ nastiňuje národní koordinátorka politiky duševního zdraví Dita Protopopová.

Zároveň se v poslední době zásadně změnila situace na poli duševního zdraví dětí a mladistvých, kde lavinově přibylo problémů. To je třeba promítnout do Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020-2030. Aktualizovat ho se povedlo velmi rychle.

„Už nyní máme v systému hlad po změnách. Kdybychom rok připravovali nějaký dokument, ztratíme tolik cenného času, který potřebujeme využít na samotnou práci. Příprava tak probíhala od ledna do června. Doufejme, že nám materiál v následujících týdnech vláda schválí. My pak budeme moci z našeho koordinačního titulu dohlížet na to, aby se milníky plnily,“ přibližuje Protopopová.

Odrážíme se ode dna

Některé kroky v oblasti péče o duševní zdraví dětí a dospívajících už proběhly. Máme například vytvořenou koncepci psychiatrické péče pro děti a adolescenty či standardy péče. A vzhledem k tristnímu nedostatku lékařů se některé kompetence předaly nelékařským pracovníkům, což podpořily i zdravotní pojišťovny.

„Uvolnily síť klinických psychologů, kteří se o děti starají. Došlo také ke změně ve vzdělávání, kdy na školitele může být větší počet školenců. To je základ, protože pedopsychiatři již nebyli schopni vlastní reprodukce. Měli jsme zájemce o obor, ale nemohli do něj vstoupit. Místo abychom alespoň nahrazovali kolegy odcházející do důchodu, měli jsme setrvalý pokles. Teď se odrážíme ode dna, protože dílčí věci řešíme mnoho let. Situace je ovšem stále zoufalá jak v lůžkové péči, tak v ambulancích,“ popisuje místopředsedkyně výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP Simona Papežová.

Že je ale patrný pozitivní trend, potvrzuje i psychiatr Martin Hollý z vlastní zkušenosti v Centru duševní rehabilitace v Berouně. „Za poslední tři roky máme 35 absolventů. Loni jsme otevřeli specializovanou stanici pro adolescenty, tedy pacienty od 15 do 21 let. Je to odlišná problematika od dospělé psychiatrie, mnohem komplikovanější, jsou tam rodiče a to přidává terapeutickému týmu velký kus práce. Ale ty mladé to strašně baví. Třetina našich mladých lékařů vážně uvažuje nad tím, že by šli touto cestou. Vidí šanci ve správný čas zasáhnout do vývoje osobnostních rysů a vážných nemocí. Dává jim to smysl,“ vysvětluje Hollý.  

Mohlo by vás zajímat

Původní cíle ohledně center byly nerealistické

V akčním plánu také odborníci revidovali některé cíle, které bychom měli do roku 2030 naplnit v oblasti ambulantní péče a multidisciplinárních týmů. Původní plán přitom hovořil o tom, že do roku 2030 budeme mít stovku center pro závažná duševní onemocnění (SMI – Severe Mental Illnesses), která vyžadují nejkomplexnější a nejdražší péči. To se ovšem ukazuje jako nerealistické.

„Ukázalo se také, že zřídit centrum duševního zdraví v multidisciplinární šíři, jak byla definovaná ve standardu, je poměrně obtížné. Jak z hlediska spolupráce, tak zajištění profesí v týmu. Proto řada center vznikla s podporou krajů,“ načrtává Simona Papežová.

Dnes se každopádně ke „klasickým“ centrům zaměřeným na závažné pacienty přidávají centra pro děti, která již nemají tak přísná omezení v diagnózách. A vznikají také centra pro seniory, lidi se závislostmi a s nařízeným ochranným léčením. Všech těchto center dohromady nyní máme 52 a chystá se 25 nových. Na ty už vznikl program financovaný z evropských fondů.

Zpočátku sice byly psychiatrické nemocnice vůči centrům duševního zdraví skeptické, teď už ale multidisciplinární spolupráce na většině míst funguje dobře. A podepisuje se i na datech pojišťoven, kde je vidět, že klesá počet ošetřovacích dnů, hospitalizace jsou kratší a SMI pacientů je v nemocnicích skoro o polovinu méně.

Psychiatrické péči odlehčíme prevencí

Dalším důležitým tématem národního akčního plánu se stala prevence. „Mnoho lidí se ještě nedostává do výrazných duševních onemocnění. Pokud budeme reagovat rychle, nemusí se propadnout do psychiatrické péče. Proto chceme posílit první linii. Profesionálů je málo a na nálož nestačí. A kdybychom nezapojili prevenci, včasný záchyt a ošetření, nebudeme jich mít nikdy dost,“ vysvětluje Protopopová.

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) tak už za covidu spustila program podpory psychosociální péče, na kterou poskytuje příspěvek. Zájem o něj kontinuálně roste. „A zaměřit bychom se měli i na primární prevenci. Zdravý životní styl, zdravou výživu, pravidelný pohyb, otužování,“ říká ředitel VZP Ivan Duškov s tím, že choroby jako obezita či diabetes s sebou velmi často nesou i komorbidity v podobě duševních problémů.

Technologie mohou pomoci, ale i uškodit

Akční plán nově zahrne také oblast digitálních technologií a AI. „To je něco, co může extrémně pomoci při tom, jak málo máme lidských zdrojů. Na druhou stranu může mít velmi negativní dopady, pokud to neošetříme. Takže nemůžeme jen rozvíjet AI technologie, musíme také zařadit bezpečnosti faktor,“ zdůrazňuje Protopopová.

A vodítko by mělo vzniknout i k technologiím, které používají mladiství. Kvalitativní šetření mezi nim totiž ukázalo, že se mnozí o svých pocitech baví raději s chatbotem než s rodiči. A dokonce mu někdy víc důvěřují. „Je to rychlé, anonymní, nemusí jít k odborníkovi, kde jsou identifikovatelní,“ konstatuje Dita Protopopová.

Proto také odstartoval projekt zaměřený na mladé lidi, který zahrne právě faktor bezpečnosti. „Měli bychom alespoň část lidí nasměřovat do něčeho, co jim může skutečně pomoci. A to jsou uzavřené a pologuideované systémy,“ říká k tomu Martin Hollý.

Do péče musíme zapojit víc odborností

A na čem dnes rozvoj péče o duševní zdraví drhne, pokud nepočítáme tristní nedostatek odborníků? „Mnohem větší výzvou, než jsem si myslela, je změna myšlení psychiatrů, psychiatrických sester, psychologů… Aby více reflektovali skutečnost, že něco musíme začít dělat jinak. Máme plné ordinace pacientů, kteří mohou být v péči praktiků, svépomocných programů, koneckonců i AI. My se musíme věnovat těm, kdo péči opravdu potřebují. Když chirurg odoperuje ránu, už pacienta třeba nikdy nevidí. U nás dost často pacienti zůstávají dlouhodobě, přitom část můžeme vrátit praktickým lékařům. Na základě systémů, které máme popsané, by se to měnit mohlo, ale narážíme na rigidní myšlení mnoha kolegů,“ popisuje Simona Papežová.

Háček ale může být podle Hollého i v tom, že u nás schází důvěra v provázanost systému. „Běžný psychiatr neví, jak bude s někým komplikovaně komunikovat a sdílet výsledky. Elektronizace zdravotnictví tak může významně přispět k tomu, aby pacienti s dostatečnou mírou informací kolovali systémem a my se na sebe mohli více spolehnout,“ podotýká k tomu Martin Hollý, který ovšem nerozporuje ani zmíněnou rigiditu myšlení.

Využívání dalších složek systému, třeba i mimo zdravotnictví, by podle Dity Protopopové pomohlo jednoznačné rozdělení kompetencí. „Zdravotníci mají obrovský pocit zodpovědnosti. Často slýchám: Nevím, jestli mohu pacienta předat neziskovce, jestli ho nepoškodí. Potřebujeme nastavit systém tak, aby se mohli upokojit, že je to bezpečné. Dávat kritéria kvality. I v akčním plánu máme posuzování kvality služeb, a to i z lidskoprávního hlediska,“ dodává Protopopová.

Zapojení ministerstva školství a kapacit mimo systém zdravotnictví se budeme věnovat v dalším dnech.

Poděkování za podporu sympozia patří Všeobecné zdravotní pojišťovně.