Záchytné stanice už dávno nejsou jen místem pro vystřízlivění. Přijímají lidi bez domova, přebírají část zátěže nemocnic a někdy řeší i situace na pomezí zdravotnictví, sociálních služeb a policie. Samy přitom bojují s nedostatkem personálu a lůžek. A zaznívá i otázka, zda jejich dnešní podoba vůbec dává smysl.

„Protialkoholní záchytná stanice v řadě případů supluje služby, které by měly být zajišťovány také jinými složkami systému zdravotní a sociální péče. Nejvýrazněji se to projevuje v zimních měsících, kdy významně narůstá počet osob bez domova přivážených ve stavu těžké intoxikace alkoholem,“ říká náměstkyně pro styk se zdravotními pojišťovnami a kvalitu Městské polikliniky Praha Marcela Doudová.

Podle ní proto samotné navyšování počtu lůžek situaci nevyřeší. Potřeba je systémové financování, lepší propojení zdravotních, adiktologických a sociálních služeb a především návazná péče pro lidi závislé na alkoholu i osoby bez domova.

Další posun se odehrává přímo uvnitř zdravotnického systému. V Liberci kvůli přetíženým somatickým oddělením přibývá klientů, kteří jsou zdravotně náročnější. Záchytná stanice proto musí zvládat nejen samotnou intoxikaci.

„Intenzivně spolupracujeme s urgentním příjmem a snažíme se selektovat klienty, kteří jsou schopni bezpečně absolvovat odeznění intoxikace na záchytné stanici. Zavádíme kontinuální monitorovací systém pohybu a dechu pacientů, abychom péči do nejvíce zkvalitnili,“ uvádí primář Psychiatrického oddělení Krajské nemocnice Liberec Robin Pělucha.

Na pomezí zdravotnictví a policie

Nejde přitom pouze o zdravotní stav. Záchytná stanice se může dostat do situace, kdy po odeznění intoxikace není jasné, kam má člověk dál směřovat. Liberecké zařízení upozorňuje na případy lidí, kteří se pod vlivem návykové látky dopustili trestného činu. Po vystřízlivění je však policie nepřebírá k dalším úkonům.

„Jako největší problém aktuálně vidím časté ‚vyviňování‘ intoxikovaných klientů z trestně-právní zodpovědnosti za své jednání, kdy se často dopustí pod vlivem návykové látky trestného činu, ale policie už po odeznění intoxikace k dalším úkonům klienta nepřebírá. Ten poté často zůstává mimo své bydliště, odkud byl přivezen, bez jakýchkoliv prostředků,“ popisuje Pělucha.

V takové situaci se podle něj zařízení dostává do role, která už přesahuje jeho původní účel. „Někdy záchytná stanice slouží spíše jako cela předběžného zadržení, na což není personálně ani technicky vybavena,“ konstatuje Pělucha.

Mohlo by vás zajímat

Když pro pacienta není místo

Problémem je také samotná dostupnost lůžek. V Českých Budějovicích se podle zkušeností zařízení zvyšuje tlak na umístění klientů nejen z terénu, ale také z nemocnic. „Právě nedostatečná lůžková kapacita je pro nás aktuálně hlavní výzvou, na jejímž řešení však už aktivně pracujeme s Jihočeským krajem,“ říká mluvčí Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje Petra Kafková.

Co se stane, když kapacita nestačí, ukazuje Mladá Boleslav. Tamní záchytná stanice má tři lůžka. „Pokud je zařízení obsazené, což se stává dost často, tak se klienti převážejí na internu, na JIPové pokoje, kde jsou pod dohledem. Bohužel se zároveň jedná o nejdražší lůžko,“ uvádí tisková mluvčí Oblastní nemocnice Mladá Boleslav Jana Petrová.

Nedostatek kapacity tak znamená, že se péče může přesunout na jiná nemocniční lůžka – včetně těch nejdražších.

Kapacitu přitom nelze jednoduše navyšovat bez ohledu na personální možnosti. V Hradci Králové je nedostatek personálu natolik výrazný, že se promítá přímo do režimu zařízení. „Máme málo doktorů. Proto také máme zvláštní otevírací dobu pro příjem klientů. V pracovní dny otevíráme od 19:00 a poslední příjem je v 8:00. Otevřeno máme do 14:30. O víkendu a svátcích máme otevřeno 24 hodin,“ říká tamní lékař Petr Lochman.

Má současný model ještě smysl?

Dosavadní zkušenosti tak vedou k širší otázce, zda současné záchytné stanice ještě odpovídají svému původnímu účelu – a zda je jejich dnešní podoba vůbec dlouhodobě udržitelná.

K tématu

Právě samotný smysl současného modelu zpochybňuje Jiří Smetana, ředitel Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje provozující stanici v Sokolově. Podle něj jsou záchytky zbytečně nákladné a jejich provoz spotřebovává zdravotnický personál, který by podle jeho názoru mohl být využit jinde.

„Jejich efektivita je prakticky nulová, jedná se o cely pro úklid nepohodlných opilých, kteří zde vyspávají svou opilost pod dohledem zdravotnického personálu. Jak výše uvedené peníze, tak zdravotnický personál by se dal využít někde jinde a mnohem efektivněji. Zvláště v situaci, kdy je obojího chronický nedostatek,“ říká Smetana.