Nadváha a obezita jsou známými rizikovými faktory řady onemocnění včetně demence. Jakmile se však demence rozvine, může být situace překvapivě opačná. Lidé s nadváhou či obezitou mají v době stanovení diagnózy až o 27 procent nižší riziko následného úmrtí než pacienti s normální hmotností. Výsledky amerického výzkumu, o nichž informoval server ScienceDaily, naznačují, že vyšší tělesná hmotnost může být u pacientů s demencí spojena s delším přežitím. Rozhodně to ale neznamená, že by nemocní měli cíleně přibírat.
Vyšší tělesná hmotnost se obvykle spojuje se zvýšeným rizikem cukrovky, srdečních onemocnění i dalších zdravotních komplikací. Obezita ve středním věku navíc zvyšuje pravděpodobnost, že člověk v pozdějších letech onemocní demencí. Nová studie výzkumníků z Kolumbijské a Newyorské univerzity, publikovaná v časopise Journal of Alzheimer’s Disease, ale ukazuje, že po rozvoji demence může být vztah mezi tělesnou hmotností a přežitím podstatně složitější.
Tým z Kolumbijské univerzity a Newyorské univerzity analyzoval údaje 4 523 účastníků dlouhodobého amerického projektu Health and Retirement Study. Všichni byli při vstupu do sledování bez demence, ale v následujících letech se u nich onemocnění rozvinulo. Výzkumníci pracovali s daty z let 1998 až 2022, takže mohli sledovat nejen hmotnost v době diagnózy, ale také její předchozí vývoj a následné přežití pacientů.
Paradox obezity
Ve srovnání s pacienty s normální hmotností měli lidé s nadváhou, tedy s indexem tělesné hmotnosti (BMI) mezi 25 a 29,9, o 16 procent nižší riziko úmrtí. Ještě výraznější rozdíl zaznamenali autoři u pacientů s obezitou prvního stupně, jejichž BMI se pohybovalo mezi 30 a 34,9. V této skupině bylo riziko úmrtí nižší o 27 procent. U těžších forem obezity, tedy při BMI 35 a více, činil rozdíl 22 procent. Souvislost přetrvávala i po zohlednění kouření, dalších onemocnění a demografických charakteristik účastníků.
Mohlo by vás zajímat
Výsledky tak zapadají do jevu označovaného jako paradox obezity. Ten popisuje situace, kdy je vyšší tělesná hmotnost u lidí s už rozvinutým onemocněním spojena s lepším přežitím, přestože obecně představuje zdravotní riziko.
„Protože je tento výsledek překvapivý, museli jsme si položit otázku, zda nejde pouze o statistické zkreslení. Naše analýzy ale naznačují, že nižší úmrtnost pacientů s vyšší hmotností nelze vysvětlit hlavními zdroji zkreslení, které jsme zkoumali,“ uvedl Yuan Zhang z Kolumbijské univerzity.
Hubnutí může začít deset let před diagnózou
Jedním z možných vysvětlení paradoxu je skutečnost, že lidé s rozvíjející se demencí mohou začít ztrácet tělesnou hmotnost dlouho předtím, než lékaři nemoc rozpoznají. Předchozí výzkum stejných autorů ukázal, že úbytek hmotnosti může začínat až deset let před stanovením diagnózy a s blížícím se rozvojem onemocnění se zrychlovat.
To komplikuje interpretaci výsledků. Pacient, který má v době diagnózy normální BMI, totiž mohl být ještě před několika lety obézní. Jeho současná nižší hmotnost tak nemusí vypovídat o zdravějším životním stylu, ale naopak o postupujícím onemocnění. Pokud by tito pacienti zároveň měli vyšší riziko úmrtí, mohlo by to vytvářet zdánlivou výhodu lidí s nadváhou.
Autoři proto prověřovali několik možných statistických zkreslení. Zabývali se například i tím, že lidé s obezitou častěji umírají na jiné choroby ještě před dosažením věku, kdy se demence obvykle rozvíjí. Ti, kteří se diagnózy dožijí, tak mohou představovat zdravotně odolnější skupinu. Ani tato vysvětlení však podle provedených analýz nedokázala pozorovaný vztah uspokojivě objasnit. Výzkum přesto neprokazuje, že vyšší hmotnost sama o sobě prodlužuje život.
Tukové zásoby a svaly při demenci výhodou
Jedna z hypotéz předpokládá, že lidé s vyšší hmotností mají větší energetické rezervy. Ty jim pomáhají překonávat období nedostatečného příjmu potravy a postupného tělesného chátrání. Demence totiž nepostihuje pouze paměť a schopnost orientace. S postupujícím onemocněním může zásadně ovlivňovat také stravování.
Pacienti někdy ztrácejí chuť k jídlu, zapomínají jíst nebo postupně přestávají být schopni samostatně přijímat potravu. U některých se zároveň zvyšuje energetický výdej. Výsledkem může být výrazný úbytek hmotnosti a svalové hmoty, který dále zhoršuje jejich zdravotní stav.
„Výživa může být pro lidi s demencí velkým problémem. Mohou trpět tělesným chátráním a neschopností přijímat potravu, což může souviset se změnami v mozkových mechanismech řídících příjem jídla, které vedou ke ztrátě chuti k jídlu a iniciativy, zvýšenému energetickému výdeji a obtížím při samotném krmení,“ vysvětlila hlavní autorka práce Virginia Changová z Newyorské univerzity.
Větší zásoby energie nebo svalové tkáně by tak teoreticky mohly nemocným poskytovat určitou ochranu. Výzkum ovšem neprokázal, že právě tento mechanismus stojí za nižší úmrtností. Samotný BMI navíc nedokáže rozlišit množství tuku a svalů.
Přibírat kvůli demenci? Rozhodně ne!
Autoři zdůrazňují, že jejich závěry nelze považovat za doporučení, aby pacienti s demencí cíleně zvyšovali svou tělesnou hmotnost. „Neznamená to, že by se pacienti s demencí měli snažit získat nadváhu nebo se stát obézními. Naše studie nebyla navržena tak, aby tuto otázku zkoumala. Naše zjištění ale naznačují, že tělesná hmotnost může být v době diagnózy užitečným ukazatelem prognózy přežití,“ uvedla Changová.
Výsledky tak především upozorňují na význam sledování výživového stavu pacientů. Zatímco u zdravé populace se pozornost často soustředí na rizika nadbytečných kilogramů, u lidí s demencí může být stejně důležité včas zachytit nechtěné hubnutí a zabránit podvýživě. Podstatné přitom není pouze číslo na váze, ale také to, zda pacient přijímá dostatek energie a živin a neztrácí svalovou hmotu.
Zůstává však zásadní nezodpovězená otázka. Chrání vyšší hmotnost pacienty před následky demence, nebo je pouze známkou toho, že jejich organismus dosud není nemocí tolik oslaben? Právě rozlišení těchto dvou možností je důležité pro další výzkum i případné změny v péči o nemocné.
