Psychiatrická klinika FN Ostrava letos změnila svůj statut a z oddělení se oficiálně stala klinikou. Ve svém oboru dnes patří mezi špičková pracoviště, která se specializují na péči o dospělé i dětské pacienty. Jde o jedno z nejdůležitějších psychiatrických center v Moravskoslezském kraji.
Pod vzestupem kliniky je výrazným způsobem podepsán její přednosta doc. MUDr. Petr Šilhán, Ph.D. Sám zažil časy, kdy jeho pracoviště bylo skromným oddělením s dvanácti lůžky. „Řekl bych, že dnes jsme plnohodnotnou adresou, na které se dělá komplexní psychiatrie. Jenom pro srovnání, lůžek máme 66,“ říká.
Obrovské zvýšení komfortu pro pacienty
Psychiatrická klinika se od roku 2022 může pyšnit novým pavilonem. Jak tyto krásné a moderní prostory přispěly k rozvoji psychiatrie ve FN Ostrava?
Řekl bych, že přispěly dvěma způsoby. Díky nim máme konečně dostatek lůžek pro naše pacienty. Dříve jsme velkou část pacientů museli odesílat do Psychiatrické nemocnice v Opavě a dnes se už o ně dokážeme postarat. Druhou významnou změnou je obrovské zvýšení komfortu pro pacienty, ale také rozšíření prostoru pro poskytování moderní psychiatrické péče. Ta dnes mimo moderních farmak a technologií zahrnuje především aktivizaci pacientů, a to v tělocvičně, s fyzioterapeutem, v ergoterapeutických dílnách či s arteterapeutem.
Kolika lůžky v současnosti disponujete?
Dnes máme 66 lůžek. Před rozšířením to bylo 24 lůžek, předtím 16 a ještě předtím 12. S dvanácti lůžky jsme kdysi byli asi nejmenším psychiatrickým oddělením v ČR. Na druhou stranu nás to naučilo s hospitalizacemi či délkami pobytu více šetřit a orientovat se na možnosti ambulantní léčby. Což se nám dnes opět hodí, protože s tím, jak celosvětově roste poptávka po psychiatrické péči, jsme už opět s lůžkovými kapacitami na hraně.
Lůžek byste tedy potřebovali ještě více?
Máme jednu z největších obložností v nemocnici, která se blíží 90 %, a to je na oddělení akutně přijímající pacienty vážně hodně. Jistě bychom využili třeba ještě jednu další lůžkovou stanici, ale to, co potřebujeme nejvíce, jsou dětská lůžka. Když se díky dotační výzvě připravoval projekt nové kliniky, existovaly nějaké limity týkající se velikosti pavilonu. Bylo zřejmé, že potřebujeme alespoň tři lůžkové stanice pro dospělé a pro dětská psychiatrická lůžka nám chyběl odborný personál. Takže prioritu dostala lůžka pro dospělé a ambulantní péče pro děti. Dnes už bychom personál měli a potřebnost dětské psychiatrické péče stále stoupá, takže hledáme cesty, jak umožnit v nemocnici i vznik pedopsychiatrické lůžkové stanice.
Nový pavilon je prosklený a proniká do něho spousta denního světla, což navozuje velmi příjemnou atmosféru. Jde o záměr, který se třeba i pozitivně odráží v léčbě pacientů?
Ano, byl to cíl. Vždycky říkáme, že naši pacienti nepotřebují ležet v posteli na pokoji. Potřebují se normálně pohybovat, stýkat, sdílet své pocity, měnit prostředí. A to tím spíše, že někteří pacienti zde mohou být z důvodu závažnosti svého stavu hospitalizováni bez souhlasu, takže pocit otevřenosti prostoru je ještě důležitější. Pro projektanty jsou nemocniční chodby standardně mrtvé prostory, ale u nás jsou prosklené chodby součástí vstřícného životního prostoru. Hospitalizace na psychiatrii jsou přece jenom delší než na jiných somatických odděleních. Průměrná délka hospitalizace je u nás sice dva týdny, ale řada pacientů u nás tráví i čtyři, pět nebo šest týdnů.
Potěšilo vás, že nový pavilon získal i nominaci do prestižní ankety Stavba Moravskoslezského kraje?
Rozhodně. Myslím si, že je to budova moderní, esteticky vyvážená, a přitom svým vzhledem přirozeně zapadá do nemocničního prostředí. Není to něco extravagantního. A navíc je velmi funkční. Náš tým i projektanty to sice stálo spoustu energie, ale stálo to za to. Opakovaně jsme si vyměňovali výkresy, ve kterých jsme my překreslovali jejich návrhy a oni zase naše tolikrát, až jsme se potkali.
Vlajkové lodě kliniky
Z jakých částí se vlastně skládá Psychiatrická klinika FNO?
Tvoří ji dva primariáty. Jeden je určen dospělým pacientům, má část lůžkovou a ambulantní, včetně denního stacionáře, a vede ho primář MUDr. Petr Dostálek. Druhý primariát se zaměřuje na dětskou a dorostovou psychiatrii. Nemá sice lůžka, ale disponuje řadou ambulancí pro psychiatry i psychology, provozuje Centrum duševního zdraví pro děti a disponuje oproti oddělení pro dospělé mnohem velkorysejším denním stacionářem. Primářem je MUDr. Jan Uhlíř.
Centrum duševního zdraví pro děti i denní stacionář pro děti byly vlastně takovými vlajkovými loděmi vaší kliniky. V čem jsou tato pracoviště významná?
Vlajkovými loděmi byly proto, že patřily k prvním, které v Česku vznikly. Ať už se jedná o centrum duševního zdraví nebo denní stacionář, jedno bez druhého by u nás mohlo existovat jen s obtížemi. Centrum duševního zdraví je typ speciální zdravotně-sociální služby, jejímž cílem je poskytovat intenzivní a komplexní ambulantní péči. Tvoří ho tým, který se skládá z deseti až dvaceti různých odborníků. Kromě lékařů, psychologů a sester jde o sociální pracovníky a v případě dětského zacílení také o speciální pedagogy. Smyslem je umožnit intenzivní a komplexní péči nejtěžším pacientům, aby nemuseli být hospitalizováni, jak tomu bývalo v minulosti. Centra duševního zdraví pro děti jsou nyní v republice tři, ale plánuje se otevření dalších. Naše jako jediné z nich funguje v rámci nemocnice, a to včetně sociální služby.
A jak je to s denním stacionářem pro děti?
Zřizovali jsme ho na základě dobré zkušenosti s denním stacionářem pro dospělé. Kvůli nedostatečné lůžkové kapacitě jsme tam posílali pacienty ještě během hospitalizace. A když se jejich stav zlepšil natolik, aby mohli být propuštěni, co nejdříve jsme je propouštěli a oni léčbu dokončovali ve stacionáři. Tam se na péči o ně podílel tým odborníků z lůžkové stanice, takže se vzájemně znali a léčba přirozeně pokračovala i ambulantní formou.
A když jsme při plánování nové budovy nemohli zřídit dětská psychiatrická lůžka, usoudili jsme, že stejně v regionu více chybí podobný druh služby pro děti. Dává jim to totiž možnost absolvovat intenzivní léčbu i bez nutnosti hospitalizace, což je zvláště u menších dětí citlivější než u dospělých. Ale někdy to bez hospitalizace naopak nejde. Tehdy se zdálo, že denní stacionář bude dobrou alternativou k dětské lůžkové péči a že dětských psychiatrických lůžek je dostatek. Mezitím se nám ale začalo horšit duševní zdraví dětí – hlavně adolescentů – natolik, že se ani my bez dětských psychiatrických lůžek do budoucna neobejdeme.
Jedno ze dvou specializovaných perinatálních psychiatrických pracovišť
Situace se tak moc změnila během covidové pandemie a po ní?
Když se podíváme na trendy, je jasně vidět exponenciální křivka, která se začínala zvedat už předtím, ale pandemie vše urychlila a zhoršila. Není to ale rozhodně tak, že nebýt pandemie, všechno by bylo jiné. Děti dnes vyrůstají ve složité době a atmosféře, která se v mnohém odlišuje od toho, na co jsme byli před desítkami tisíc let naprogramováni. Chybí jim tak přirozená náplň, opora, zkušenost. A pandemie jim vzala jeden z důležitých stabilizačních faktorů, kterým je společná smysluplná činnost, setkávání a vzájemná podpora.
Psychiatrická klinika FNO tak novými službami pomáhá rozvíjet psychiatrii jako obor. U čeho dalšího jste ještě stáli na počátku?
Například u terapeutického monitorování koncentrací psychofarmak, tedy stanovování koncentrací léků v krvi tak, aby se zvyšovala pravděpodobnost jejich účinku, respektive snižovaly se účinky nežádoucí. Díky skvělým klinickým farmakologům v naší nemocnici jsme již před 15 lety disponovali možností stanovovat koncentrace prakticky všech používaných léků v psychiatrii. A přidali jsme se také k prvním pracovištím, která umožnila elektrokonvulzivní léčbu v ambulantní režimu. U veřejnosti je tato metoda spojena s řadou mýtů a negativních emocí, které se opírají třeba o zkreslená filmová podání. Ve skutečnosti se jedná o nejúčinnější a jednu z nejbezpečnějších metod léčby v psychiatrii. Koneckonců proto na ni pacienti docházejí dobrovolně i z domu.
Zmíníte i další moderní léčebné metody, které ve FN Ostrava úspěšně používáte?
Hodně využíváme repetetivní transkraniální magnetické stimulace, což je právě taková novější léčebná metoda, která se neustále dále vyvíjí. Jedná se o léčbu působením magnetického pole na určité vybrané části mozku. Používá se hlavně u depresivních poruch, ale také třeba u obsedantně-kompulzivní poruchy a výzkumně ji používáme i u schizofrenních onemocnění.
Máme také jedno ze dvou specializovaných perinatálních psychiatrických pracovišť v Česku. Zaměřuje se na péči o ženy s psychickými potížemi před otěhotněním, ale především v průběhu gravidity a po porodu. Kdysi se nepředpokládalo, že léky mohou negativně ovlivňovat vývoj plodu. Dnes to samozřejmě víme, a proto odborníci podrobně sledují jejich bezpečnost. Nemůžeme ale dělat pokusy na těhotných maminkách, takže jsme odkázáni na zkušenosti s již proběhlou léčbou. Těch zkušeností přibývá, ale také to vyžaduje neustále sledovat nové informace a zohledňovat různé specifické faktory v těchto životních obdobích. Pokoušíme se také přispět k výzkumu tohoto tématu i tím, že pomocí odběrů z pupečníkové krve zkoumáme, jak moc psychofarmaka přestupují z oběhu matky do oběhu plodu.
Mohlo by vás zajímat
Psychiatrie je detektivní práce
Můžeme se teď dostat přímo k vám. Kdy jste nastoupil do FN Ostrava a jaké byly vaše předchozí pracovní zkušenosti?
Vystudoval jsem 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po studiu jsem nastoupil do Psychiatrické léčebny v Opavě. Do FN Ostrava jsem nejprve chodil sloužit jako externista, protože vyžít z lékařského platu bez práce navíc tehdy nebylo vůbec snadné. A pak mi nabídli místo. Léčebnu v Opavě jsem opouštěl s těžkým srdcem, ale pro Ostraváka to byl celkem logický krok. To bylo už před více než dvaceti lety a od té doby mě vítr zavál až na pozici přednosty.
Měl jste od začátku studií jasno, že z vás bude psychiatr?
Ne, úplně jasno jsem v tom neměl. Psychiatrie mě vždycky zajímala, protože o věcech rád přemýšlím, ale taky rád pracuji rukama. Za komunismu jsme si při hlášení na střední školu museli kromě gymnázia povinně volit i učební obor a já si vybral truhláře. Takže jsem logicky uvažoval také o chirurgických oborech a jeden rok jsem dokonce ve volném čase na chirurgické sály docházel. Pak mi ale chirurgie nejspíše pro nedostatek opravdového zájmu začala připadat trochu jednotvárná a přiklonil jsem se na opačnou část spektra. Nepracuji bohužel rukama, ale psychiatrie má řadu dalších kouzel, je to třeba taková detektivní práce. Co je pravda, co není pravda, proč se věci v životech pacientů dějí tak, jak se dějí, jaký vliv má jejich okolí a podobně. K tomu spousta zajímavých biologických teorií o činnosti mozku i psychologických směrů uvažování.
Psychiatrie vás tedy uchvátila tím, že je to v podstatě detektivní činnost?
Mně to tak přijde. Ale nejde jen o tohle. Hrozně důležité je, že v psychiatrii máte kontakt s pacientem obsažen v nezbytné pracovní náplni. Ve většině jiných oborů vás okolnosti nutí šetřit čas právě na úkor toho, že s pacientem mluvíte. V psychiatrii s ním ale mluvit musíte a také je nutné se na něj trochu napojit a rozumět tomu, co se snaží říct nebo říká. Což je úplně jiný rozměr kontaktu než odpovědi na otázky, kde ho co bolí. A vlastně je to úplně stejně uspokojivé jako dobře odvedená operace. Možná více. Jak pro koho.
Doc. MUDr. Petr Šilhán, Ph.D., je absolventem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po dokončení studií nastoupil jako psychiatr do tehdejší Psychiatrické léčebny v Opavě. V roce 2003 přestoupil do Fakultní nemocnice Ostrava, kde působí dodnes. Nejprve byl staničním lékařem psychiatrického oddělení, následně zástupcem primáře a primářem. Letos úspěšně habilitoval a stal se docentem. I díky tomu původní Oddělení psychiatrické FNO změnilo svůj statut, stalo se Psychiatrickou klinikou FNO a Petr Šilhán ji od 1. listopadu 2025 oficiálně vede jako přednosta.
Na co se ve svém oboru specializujete?
To je trochu těžké říci, protože okolnosti a pracovní pozice ode mě chtějí, abych se orientoval na chod psychiatrie jako oboru, na chod oddělení, na výuku studentů. Vždycky mě bavila psychoterapie, ale na tu nemám časový prostor. Dále pak léčba psychofarmaky, terapeutické monitorování hladin léků, trochu mozkový ultrazvuk. Ale v posledních letech mě těší podporovat mladé kolegy, aby nacházeli své cesty, a přitom posunovali i naše služby.
Obor se změnil k lepšímu
Můžete teď na chvíli srovnávat? Jak se psychiatrie změnila od doby, kdy jste zhruba před pětadvaceti lety nastupoval jako lékař do tehdejší Psychiatrické léčebny v Opavě?
Obor se změnil hodně a ve většině naštěstí k lepšímu. Léčebné možnosti tehdy byly horší, léky měly mnohem více nežádoucích účinků a komplikovaly pacientům život mnohem více než nyní. Pacienti jsou dnes léčeni v lepších podmínkách, máme různé nové technologie. Daří se nám zbavovat lidi strachu z návštěvy psychiatra. Dokonce dnes můžeme sledovat i opačný trend, kdy si třeba někteří mladí lidé z psychiatrické nemoci budují svůj image.
Takže spousta lidí chodí k psychiatrovi zbytečně?
To vůbec ne. Vždycky je lepší, aby přišli zbytečně, než aby nepřišli vůbec a trpěli duševní nemocí. Ale občas se stírají hranice mezi duševní nemocí a životní nespokojeností.
Má psychiatrie v současnosti výraznější roli, než jakou měla třeba před deseti, patnácti lety?
Ano, což je dáno tím, že lidí s duševními nemocemi přibývá. Možná si to část z nich jen lépe uvědomuje, možná se méně zdráhají vyhledat pomoc, ale všechno ukazuje na to, že se duševní zdraví ve společnosti zhoršuje. Můžeme spekulovat, čím vším to je.
Určitě naprostou proměnou podmínek, v nichž jsme po staletí byli zvyklí žít. Ale mám pocit, že je to i šířením negativních nálad ve společnosti, podporováním emocí, jako jsou zlost či závist, a devalvací pozitivních emocí, čímž lze společnost mobilizovat a manipulovat k dosahování vlastních zájmů.
Pojďme srovnávat i v rámci vaší kliniky. Kam se posunula za poslední čtvrtstoletí? A to třeba stran počtu personálu.
V době, kdy jsem tady začínal, jsme měli pět lékařů, tři nebo čtyři psychology a desítku sester a sanitářů. Celkově nás bylo tak do třiceti. Oddělení bylo malinké, mělo dvanáct lůžek a bylo takové domácké, na což vzpomínají i pacienti. Musím ale na tomhle místě poděkovat své předchůdkyni MUDr. Jitce Svobodové, Ph.D., která lůžkové oddělení založila a vytvořila z čistě ambulantního provozu. Právě jí se podařilo prolomit zdrženlivost tehdejších vedení k otevření lůžkové psychiatrie. Což byl skutečný husarský kousek a vlastně mnohem větší „dějinný zlom“ než ten, který prožíváme nyní. A jestli máme nějaké dobré tradice, na kterých naše oddělení stojí, tak jsou to ty, které tady zavedla a všem nám předala.
Medici se pro psychiatrii rozhodují více než v minulosti
A kolik lékařů máte dnes?
Dneska jsme už taková malá továrna na duševní zdraví. V úvazcích nás bude tak 120, ve fyzickém počtu osob tedy mnohem více. V posledních 5 letech jsme ten počet nejprve zdvojnásobili a potom ztrojnásobili.
Přijali byste tedy další lékaře?
Zájemců máme naštěstí dostatek, počet míst je však omezený. Záleží i na tom, zda ministerstvo zdravotnictví vypíše rezidenční místa pro obor psychiatrie. Má to umožnit, aby i v případě plného obsazení oddělení mohli být přijati další lékaři, aby se připravovali na své povolání. Patříme totiž mezi ohrožené obory, v příštích deseti letech může do důchodu potenciálně odejít až čtvrtina psychiatrů. Pokud bychom je měli nahrazovat, potřebujeme ročně přilákat do oboru kolem stovky nových lékařů. Realita je ale taková, že se jich v republice ročně atestuje zhruba čtyřicet. Atraktivitu oboru se snažíme nadále zvyšovat a zdá se nám, že medici se pro psychiatrii rozhodují více než v minulosti.
Projevuje se to i na vašem pracovišti?
Celkově máme mladý tým. Jsem tady ve svých třiapadesáti letech kromě své předchůdkyně nejstarší lékař. Z dlouhodobého hlediska je tedy o psychiatrii ve FN Ostrava postaráno.
Mají mladí lékaři možnost se zapojit do vědy a výzkumu?
Určitě. Na Lékařské fakultě Ostravské univerzity funguje doktorský studijní program Neurovědy. Mohou tedy u nás studovat při svém zaměstnání Ph.D. a věnovat se svému výzkumu.
Dá se tedy celkově říct, že Psychiatrická klinika FN Ostrava je pro lékaře prestižní adresou?
V současné době je určitě plnohodnotnou adresou, která má dobré jméno. Dělá se u nás komplexní psychiatrie, která dbá na moderní farmakologickou léčbu, technologie, a současně nezanedbává psychoterapii. Tyto přístupy u nás fungují ve vzájemné shodě a i díky tomu k nám chodí na praxi studenti z řady jiných fakult.
