Česká onkologie patří podle výsledků léčby ke špičce Evropy, přesto se stále jasněji ukazuje, že stávající organizace péče naráží na své limity. Na Evropské onkologické konferenci se odborníci, zástupci zdravotních pojišťoven i ministerstva shodli, že bez funkční digitalizace, důsledně sledovaných indikátorů kvality a vyváženého vztahu mezi komplexními a regionálními centry nepůjde systém dlouhodobě udržet. Debata odkryla shodu v principech, ale i napětí v jejich praktickém prosazování.

Jedním z témat, na nichž panovala napříč panelem téměř absolutní shoda, byla nutnost skutečné digitalizace onkologické péče. Nejde přitom jen o technické zázemí, ale o základní předpoklad toho, aby pacient systémem procházel plynule a bez zbytečných prodlev.

Zbytečně komplikovaná cesta pacienta

„Bez digitalizace nemůžeme správně sledovat ani cestu pacienta systémem, od primární péče až do centra,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Podle něj je právě nedostatek sdílených dat jedním z důvodů, proč je cesta pacienta k léčbě často zbytečně komplikovaná a časově náročná.

Adam Vojtěch považuje za nezbytné opustit řízení systému na základě dojmů a přejít k rozhodování opřenému o data.

Na každodenní dopady nedostatečné digitalizace upozornili i odborníci. „Nemůžu sedět u telefonu a shánět někoho, aby mi poslal CT, které mi navíc ještě ani nemůže poslat jednoduchou formou,“ popsal přednosta Kliniky onkologie a radioterapie FN Hradec Králové Milan Vošmik. Bez funkční elektronické komunikace podle něj nelze dobře nastavit ani vztah mezi centralizací a decentralizací péče.

Nutnost zapojit více zdravotníků

Z pohledu regionálních pracovišť je podle primářky Integrovaného onkologického centra Nemocnice Na Pleši Kateřiny Jirsové kromě digitalizace nutné i zapojení většího počtu pracovníků. „Určitě potřebujeme lékaře, sestry, ale  i koordinátory jak v centrech, tak i v regionálních pracovištích,“ uvedla.

Česká onkologie potřebuje digitalizaci, ale i lepší personální zajištění, uvedla Kateřina Jirsová.

Podobně to vidí ředitel Masarykova onkologického ústavu (MOÚ) Marek Svoboda, který za zásadní označuje zapojení onkologických sester. Právě proto MOÚ společně s Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze akreditoval vzdělávací program, který letos absolvuje prvních 44 onkologických sester.

Indikátory kvality: Od dat k reálnému řízení péče

Shoda panovala také v tom, že bez jasně definovaných a vynucovaných indikátorů kvality se česká onkologie dál neposune. Vojtěch považuje za nezbytné opustit řízení systému na základě dojmů a přejít k rozhodování opřenému o data – od dostupnosti péče přes dodržování doporučených postupů až po léčebné výsledky.

Za jeden z klíčových indikátorů označil projednání pacienta v multidisciplinárním týmu. Právě zde se podle něj mezi jednotlivými pracovišti stále ukazují výrazné rozdíly, které mají přímý dopad na kvalitu péče. Indikátory kvality jsou přitom už dnes součástí akreditačních podmínek komplexních onkologických center (KOC) a měly by se stát nástrojem systematického zlepšování.

„Sledování indikátorů kvality je něco, na co bychom se měli zaměřit a samozřejmě dát prostor pro zlepšení. Pokud se situace nezlepší, tak není automatický nárok, že každý musí být KOC,“ poznamenal.

Mohlo by vás zajímat

Indikátory kvality podle pojišťoven

Ještě důrazněji téma pojmenoval ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek. „Pokud pacient neprošel multidisciplinárním týmem, není to nekvalitní péče, ale non lege artis péče,“ uvedl. Právě dodržování diagnosticko-terapeutických postupů považuje Dušek za nejnižší a zároveň nepodkročitelnou laťku kvality, kterou je možné relativně snadno měřit i kontrolovat.

Podle ředitele ÚZIS Ladislava Duška je dodržování diagnosticko-terapeutických postupů nejnižší a zároveň nepodkročitelnou laťku kvality.

Zástupci zdravotních pojišťoven připustili, že kvalita se zatím dostatečně nepromítá do úhradových mechanismů. Podle náměstka ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny pro zdravotní péči Jana Bodnára pojišťovny s indikátory pracují především v bonifikačních programech a pilotních projektech. Jejich plošné uplatnění v úhradách však podle něj vyžaduje širší shodu s odbornými společnostmi i jasně nastavený metodický rámec.

Centralizace jako nutnost, která má limity

V návaznosti na otázku kvality se debata stočila k tomu, kde jednotlivou onkologickou péči poskytovat. Ministr zdravotnictví upozornil, že v České republice stále existují pracoviště, která provádějí jednotky velmi náročných onkochirurgických výkonů ročně. To se podle něj nevyhnutelně promítá do horších výsledků léčby. Vojtěch chce proto dosáhnout toho, aby se tato péče mimo komplexní onkologická centra do budoucna vůbec nehradila.

Jan Bodnár upozornil, že bez citlivého vyvážení centralizace a decentralizace hrozí vyprázdnění regionálních nemocnic a přetížení velkých center.

Bodnár z pohledu plátců péče připomněl, že úhradové vyhlášky už dnes motivují poskytovatele k centralizaci. Pokud se vysoce náročný výkon uskuteční mimo centrum, hradí se výrazně nižší sazbou než v centru, což má odrazovat od jeho provádění na pracovištích s nízkým objemem výkonů. Současně ale upozornil, že centralizace má své limity. Bez citlivého vyvážení s decentralizací hrozí podle něj vyprázdnění regionálních nemocnic a přetížení velkých center.

Dostupnost péče bez slevy z kvality

Od otázky centralizace byl už jen krok k debatě o delegované preskripci, tedy možnosti podávání vybraných centrových léků v regionálních pracovištích. Praktickou zkušenost nabídla Kateřina Jirsová, jejíž pracoviště je do projektu zapojeno od jeho počátku.

„Vidím velkou spokojenost konkrétních pacientů,“ uvedla s tím, že se jde především o léčbu nejčastějších diagnóz, jako je karcinom prsu nebo prostaty. „Jedná se o léky s dobrým spektrem nežádoucích účinků, s dobrým efektem. Spousta mých pacientů chodí i během léčby do práce,“ podtrhla.

Auditorium 3. ročníku Evropské onkologické konference Zdravotnického deníku se živě zapojovalo i do diskusí s panelisty.

Pokud má být delegovaná preskripce dlouhodobě funkční, musí se podle lékařky stát stabilní součástí systému, nikoli časově omezeným projektem. Klíčová je také každodenní spolupráce mezi centry a regionálními pracovišti, včetně jasně nastavených pravidel a odpovědností.

Rozdílný přístup pojišťoven

Zásadní je podle Jirsové také to, aby se zapojily všechny pojišťovny. Právě to je aktuálně kámen úrazu. VZP je připravena delegovanou preskripci rozšiřovat, včetně zapojení dalších skupin léčivých přípravků. Je ale jedinou pojišťovnou, která se do projektu zapojila.

Ladislav Hadravský ze Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra (ZPMV) dosavadní odmítavý postoj svazových pojišťoven vysvětluje dopadem na jejich rozpočet. Připomněl, že delegovaná preskripce byla v roce 2023 původně projektem všech zdravotních pojišťoven. Fungovat podle něj měly trojstranné dohody mezi komplexními onkologickými centry (KOC), regionálními onkologickými centra (ROC) a pojišťovnou.

Ladislav Hadravský vysvětlil, proč se ZPMV dosud nezapojila do projektu delegované preskripce.

„Tam bylo uvedeno, že KOC souhlasí s tím, že když deleguje pacienta do ROC, posílají se tam i peníze. Následně se to vyřeší v rámci vyúčtování, protože se jedná o centrovou péči,“ popsal Hadravský, podle kterého VZP dala ROC vlastní budgety. Regionálním pracovištím by tak ZPMV musela dát extra smlouvu, která znamená další dopady na rozpočet.

Síť nemocnic nebudujeme na zelené louce

Ideální cestu vidí vedoucí oddělení revizních činností a léčiv ZPMV v modelu, v němž by KOC měla detašovaná pracoviště (IČP) ve více městech v rámci jednoho identifikačního čísla zřizovatele (IČZ).„Pojištěnec by měl celé spektrum nasmlouvaného KOC, nikoli jen seznam pár diagnóz. Zároveň by to bylo pod jedním rozpočtem IČZ, což je pro pojišťovnu mnohem přehlednější,“ dodal.

To by ale podle Jirsové bylo možné jen v krajích, kde nemocniční síť funguje pod jedním zřizovatelem. „My ji nebudujeme na zelené louce, už existuje a má své zřizovatele, majitele. (…) Určitě to nebude reálné provést tak, aby to pro pojišťovny bylo pod jedním IČZ,“ podtrhla.

Důvěra jako základ systému

V závěru se debata opakovaně vracela k jednomu klíčovému slovu: důvěra. Svoboda připomněl, že pacient se rozhoduje podle toho, zda věří systému a jeho doporučením – nikoli podle IČP poskytovatele. Právě důvěra mezi centry, regiony, pojišťovnami a státem se ukazuje být základním předpokladem funkční onkologické péče.

Bez dat, jasných pravidel a transparentního hodnocení kvality se podle diskutujících nepodaří udržet rovnováhu mezi centralizací a dostupností. A bez této rovnováhy nebude možné zajistit, aby česká onkologie zvládla výzvy příštích let.

Foto: Radek Čepelák

Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, Vojenské zdravotní pojišťovně, Národnímu ústavu pro výzkum rakoviny a společnostem MSD, Novartis, Bristol, Tiscali Media a MEDDI hub.

Ředitel Masarykova onkologického ústavu Marek Svoboda.
Hostem několika diskusních panelů byl také přednosta Kliniky onkologie a radioterapie FN Hradec Králové Milan Vošmik.
Celou konferenci provázely i četné kuloární diskuse. Uprostřed ředitelka pro vnější vztahy společnosti MSD Eva Karásková.
Ředitel Národního ústavu pro výzkum rakoviny Aleksi Šedo hovořil o akademické onkologii v kontextu
evropských trendů poznání a lidského kapitálu.
David Zogala, předseda České společnosti nukleární medicíny, přednosta Ústavu nukleární medicíny VFN a 1. LF UK.
Zástupkyně přednosty pro léčebnou péči Onkologické kliniky FN Olomouc Hana Študentová.
Jiří Pecina během své přednášky na Evropské onkologické konferenci.
Přestávková diskuse mezi vrchním ředitelem sekce ekonomiky a zdravotního pojištění ministerstva zdravotnictví Janem Zapletalem a ministrem Adamem Vojtěchem.
Pozvání k diskusi o spolupráci odborníků a pacientů přijala přednostka Onkologické kliniky FN Královské Vinohrady Renata Soumarová.
O psychologických a sociálních aspektech léčby onkologických pacientů hovořil předseda Psychoonkologické sekce České onkologické společnosti Martin Pospíchal.
Auditorium Evropské onkologické konference se dobře bavilo a živě zapojovalo do diskuse.
Pacienty během několika diskusí zastupovala předsedkyně výboru Hlasu onkologických pacientů Petra Adámková.
Debata o budoucnosti klinického hodnocení. Zleva: ředitelka odboru klinického hodnocení léčivých
přípravků Státního ústavu pro kontrolu léčiv Alice Němcová, ředitel Masarykova onkologického ústavu Marek Svoboda a tajemnice pracovní skupiny pro klinické hodnocení humánních léčivých přípravků sekce legislativy a práva ministerstva zdravotnictví Jana Hlaváčová.
Přednosta Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol Tomáš Büchler.
O zkušenost s onkologickým onemocněním v rodině se podělila Linda Górecká, vítězka Miss Czech Republic.