Podle proděkana 3. lékařské fakulty UK Davida Marxe už moderní zdravotnictví nemůže stát na představě, že lékaři řídí celý systém péče. Zdravotnické týmy jsou dnes založené na vzájemné závislosti profesí a sdílení činností. Rozšiřování kompetencí nelékařských zdravotníků proto podle něj není revolucí, ale spíše snahou dát formální rámec praxi, která už dávno existuje.
„Lékaři nejsou vůdci systému poskytování zdravotních služeb, jak tomu bylo do přelomu 19. a 20. století. Je to tak dobře, protože ani nemohou být. Informace přibývají takovou rychlostí, že to v hlavě neudržíme. Proto dochází ke vzniku zdravotnických týmů, pro které je charakteristická vysoká míra interdependence,“ uvedl Marx na konferenci Kompetence moderní doby – navyšování kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků, kterou v únoru uspořádala 3. LF UK s Českou asociací sester.
Právě tato vzájemná závislost podle Marxe vede k tomu, že jednotlivé činnosti se mezi profesemi přirozeně sdílejí. Debata o kompetencích by proto neměla být vnímána jako spor o moc mezi profesemi, ale jako otázka efektivní organizace péče.
Změna pacientů mění i zdravotnictví
Potřeba sdílení kompetencí je daná nejen nedostatkem zdravotnického personálu, ale také proměnou pacientské populace. Stárnutí společnosti totiž mění charakter zdravotních služeb.
„Jakmile populace překročí 65 let života, dochází k zásadní změně paradigmatu poskytování zdravotních služeb. Už nechceme cure, tedy vyléčit, protože to nejde. Drtivá většina onemocnění je dlouhodobá, chronická a nevyléčitelná. Chceme care, tedy péči,“ míní Marx.
Význam ošetřovatelství s potřebou dlouhodobé, rehabilitační či podpůrné péče (zejména) o pacienty v seniorském věku nadále poroste. „Zdravotnictví je pomáhající profese, která si nemůže dovolit tvořit do šuplíku. Musíme modifikovat činnosti, které děláme, aby odpovídaly těm, kteří péči přijímají,“ dodal Marx.
Mohlo by vás zajímat
Paradoxy systému
Současná debata o kompetencích je podle něj v mnohém paradoxní. Řadu činností, o nichž se dnes vede „spor“, totiž nelékaři už v praxi dávno běžně vykonávají – jen bez nastavených mantinelů a pravidel. „Dnes a denně – a já si troufám tvrdit, že prakticky ve všech nemocnicích a v majoritě zařízení sociálních služeb a léčeben – sestry s vědomím svých nadřízených a lékařů překračují svoje kompetence,“ řekl.
K tématu:
- Kubek znovu pálí ostrými: Nelékaři jsou levnější a snáze ovladatelní. Dehonestace sester, tvrdí kritici
- Zvyšování kompetencí sester není útok na lékaře, říká Šochmanová. Reaguje na kritiku Milana Kubka
- Triáž i zapojení do výzkumu. Hlavní sestra ČR představila plán na rozšíření kompetencí
To podle proděkana znamená riziko pro všechny zúčastněné. Chybějící pravidla totiž nechrání ani pacienty, ani zdravotníky, kteří takové úkony provádějí, ani samotné instituce.
Paradoxní je podle proděkana také fakt, že český systém vytvořil podmínky, aby sestry mohly některé činnosti samostatně vykonávat, včetně investic do vzdělání, zvyšování jejich kvalifikace nebo využití moderních technologií, ale formálně to neuznává.
Standardizované protokoly jako přechodné řešení
Podle Marxe je zřejmé, že změna legislativy, kterou ministerstvo zdravotnictví chystá, potrvá, přesto ale nelze čekat, až bude nový systém hotový. „Do té doby neřekneme všem: Tak, a teď to přestaňte dělat. Přestaňte hlídat glykémie a přestaňte dávat klientům zařízení sociálních služeb živočišné uhlí, když mají průjem,“ poznamenal v nadsázce.
Jako řešení nyní mohou fungovat standardizované protokoly, které by připravovali lékaři společně se sestrami či terapeuty. Měly by mít charakter konkrétní ordinace, nikoli obecného doporučení. „Protokol není klinický doporučený postup. Klinický doporučený postup je taková mini učebnice. Ordinace je pokyn lékaře sestře, co má udělat,“ vysvětlil.
Takové protokoly podle něj jasně definují postup v běžných situacích a současně stanovují moment, kdy má být přivolán lékař. Uplatnění mohou najít například u chronických pacientů, v diabetologii nebo v paliativní péči, kde se řada situací opakuje a lze je dopředu popsat.
Lékaře nikdo nezpochybňuje
Marx se také vrátil k vyhrocené debatě, kterou v posledních měsících otevřely výroky prezidenta České lékařské komory Milana Kubka. Ten se mimo jiné opírá o stanovisko World Medical Association, které upozorňuje na rizika přesunu kompetencí z lékařů na jiné zdravotnické pracovníky.
Podle Marxe však ani tato doporučení princip sdílení kompetencí nevylučují. „Nikdo nezpochybňuje, že stanovení diagnózy a nastavení léčby je lékařskou kompetencí,“ zdůraznil. Současně je ale podle něj legitimní vymezit, v jakém rozsahu mohou vyškolení nelékařští zdravotníci samostatně pečovat o stabilní pacienty a kdy už musí být přizván lékař.
Marx je přesvědčen, že lékaři v každodenní praxi vidí situaci jinak. „Kolik jich s výroky České lékařské komory souhlasí? Kdo pracuje v praxi, tomu rozumí a pochopí, že další kroky jsou nutné pro ochranu všech hráčů na zdravotnickém poli. Navyšování kompetenci a jejich rozšiřování je nejenom možné, ale i žádoucí. Není to žádná revoluce, je to v podstatě smíření se s realitou a její kultivace,“ dodal.
