Česká lékařská komora (ČLK) navrhuje, aby byl každý fyzický útok na zdravotníka automaticky považován za trestný čin, s obdobnými tresty jako u útoku na úřední osobu. Advokátka Barbora Dubanská však nad návrhem kroutí hlavou.
Jak hodnotíte návrh ČLK?
Podobné návrhy se objevují opakovaně. Osobně nevidím důvod, proč by lékaři měli mít zvláštní status srovnatelný s úředními osobami. Tento pojem má v trestním právu jasnou definici a vztahuje se na osoby vykonávající veřejnou moc. Lékaři, byť často hrazení z veřejného zdravotního pojištění, nositeli veřejné moci nejsou.
Zastánci návrhu upozorňují, že útoky na zdravotníky často končí jen jako přestupek. Je to podle vás problém?
Je pravda, že některé případy jsou řešeny jako přestupky. Vždy ale záleží na konkrétním posouzení orgánů činných v trestním řízení nebo přestupkových orgánů. Otázkou je, zda je řešením zavádět speciální kategorii ochrany pro jednu profesní skupinu.
Neměli by tedy podobnou ochranu získat i další profese, které čelí konfliktům – například učitelé nebo notáři?
Právě to je jeden z problémů tohoto návrhu. Pokud bychom přiznali zvláštní status lékařům, logicky by se nabízelo jeho rozšíření i na další profese, které se dostávají do konfliktních situací. To by vedlo k postupnému rozšiřování výjimek, což není systémové řešení.
Má pojem „úřední osoba“ i jiné právní dopady?
Ano, a to je důležitý aspekt. Definice úřední osoby se liší podle právního kontextu, například v oblasti korupce. Pokud by lékaři tento status získali, mohlo by to znamenat i přísnější posuzování jejich jednání v jiných oblastech, například při přijímání úplatků.
Jak vnímáte argument, že zdravotníci čelí specifickému riziku násilí, například na urgentních příjmech?
Jakýkoliv útok je samozřejmě nepřijatelný. Na druhou stranu je potřeba vnímat problém v širším kontextu. Právní řád už dnes umožňuje postihnout závažné útoky jako trestné činy. Spíše než o nedostatek legislativy jde o otázku jejího uplatňování v praxi.
Hraje roli i obtížnost dokazování v těchto případech?
Někdy ano, ale ve zdravotnických zařízeních bývají často přítomni svědci z řad personálu, což může situaci usnadnit. Nejde tedy o zcela specifický problém pouze této oblasti.
Může hrozba vyšších trestů působit preventivně?
Určitý odstrašující efekt existuje, ale je omezený. V řadě případů lidé jednají v afektu, pod vlivem emocí nebo návykových látek, a o výši trestu v tu chvíli neuvažují.
Existují jiné cesty, jak ochranu zdravotníků posílit?
Osobně se domnívám, že klíčem není vytváření dalších výjimek v zákonech. Čím jednodušší a přehlednější právní úprava je, tím lépe se uplatňuje. Důležitější je, aby orgány činné v trestním řízení i přestupkové orgány měly dostatečné kapacity a aby se právo důsledně vymáhalo. Problém je často spíše v praxi než v samotné legislativě.
