Dohodovací řízení o úhradách na příští rok naráží na tvrdou realitu prázdných pokladen. Ministerstvo zdravotnictví už ale vyjednává o navýšení plateb za státní pojištěnce, které by mělo do systému nasypat další miliardy. Ve výsledku tak nyní jednání běží bez znalosti reálných zdrojů. A v některých segmentech ho komplikuje také jejich roztříštěnost, kdy se na společných cílech nejsou schopni shodnout ani sami poskytovatelé péče.  

I když už je dohodovací řízení formálně v plném proudu, reálně nyní jednání běží tak trochu naslepo. Za současných podmínek, respektive se sumou, kterou teď rozděluje, nemá většina segmentů šanci se domluvit.

„V roce 2018 jsme měli dohodu ve všech segmentech. Jenže to bylo proto, že jsme měli prostředky. S každým segmentem jsme si řekli: ‚Tohle jsou peníze navíc, pojďme se bavit o tom, jak je rozdělíme.‘ Vedle toho bylo jasně řečeno, že kdo se nedohodne, nedostane víc. Dnes jsou disponibilní zdroje jedním z důvodů nefunkčnosti dohodovacího řízení,“ konstatoval na sněmovním podvýboru pro ekonomiku ve zdravotnictví, zdravotní pojištění a přímo řízené organizace náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči Miroslav Jankůj. Zároveň přiznal, že pojišťovny vzhledem k rozdílné finanční kondici nejsou ani schopny dát na stůl společný návrh.

Ministerstvo financí s navýšením souhlasí

Segmenty tak logicky nemohou kývnout na nabídku poklesu úhrad. V tomto ohledu by ale mělo být lépe. Ministerstvo zdravotnictví totiž jedná s ministerstvem financí o navýšení peněz, které do systému jdou za státní pojištěnce.

„Jednání s ministerstvem financí ještě nejsou u konce a nelze tedy hovořit o konkrétní částce. Obecně ale s navýšením ministerstvo financí souhlasí. Předpokládá se navýšení základní částky, ze které vychází každoroční výpočet podle valorizačního vzorce. Úprava samotného vzorce se nepředpokládá,“ přiblížil aktuální situaci Zdravotnickému deníku Martin Novotný z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví.

V některých segmentech se už jedná celoročně

Těžko se ale domlouvají úhrady ve chvíli, kdy nikdo neví, jaká částka se nakonec rozdělí. A jednání neusnadňuje ani fakt, že dohodovací řízení končí v pololetí, kdy ještě není známa řada parametrů – třeba zda se další rok navýší tabulkové platy. To by měl odstranit nový koncept dohodovacího řízení, který má v praxi fungovat od roku 2028 a podle kterého poběží jednání celoročně.

„Průběžná jednání už v některých segmentech vedeme. Právě tam pak často dohodu uzavřeme. Jde třeba o gynekologii, stomatologii, teď už skoro rok vedeme diskusi s laboratořemi. Jako moderátor do jednání vstupuje i ministerstvo. S těmito skupinami se bavíme i o kvalitě a síti,“ načrtává Jankůj.  

Složitá situace ambulantních specialistů

Jednání ale dnes komplikuje ještě jiný faktor. „Dalším problémem jsou homogenní versus nehomogenní skupiny. Třeba u ambulantních specialistů nemůžeme směřovat k dohodě už z principu, protože i uvnitř skupiny mají rozpor, co se bude řešit. Otázkou zůstává také role koordinátora daného segmentu – zda by nemělo probíhat dílčí dohodovací řízení v daném segmentu, aby vystupoval jednotně,“ poukazuje Jankůj.

Nesnadnou situaci v segmentu ambulantních specialistů potvrzuje i jeho koordinátor a předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko. Podle něj také narůstá počet účastníků dohodovacího řízení. Dnes jich je za ambulantní specialisty 32, mají celkem 4 335 plných mocí. Sdružení ambulantních specialistů a Česká lékařská komora, o.s. ale disponují 80 % plných mocí. 16 zástupců má navíc méně než deset plných mocí, takže jejich vliv na výsledek jednání je nulový.

Mohlo by vás zajímat

„U některých lze úspěšně spekulovat, že tam chodí jen kvůli sbírání informací. Natahují pak diskusi a jednání komplikují, i když to pak nemusí mít reálný vliv. Systém jim to dovoluje. Když si vezmeme současný systém výpočtu, tak při limitu 50 plných mocí bychom měli paritní zastoupení pojišťoven a poskytovatelů, tedy sedm na sedm,“ navrhuje Jojko.

Měla by k dohodě stačit nadpoloviční většina?

Problém je i přidělování hlasů prostřednictvím plné moci. Tu totiž uděluje stejně ten, kdo má v jedné ordinaci plný úvazek, jako ten, kdo má třeba jen 0,2 úvazku. Podle Jojka by tak bylo na místě omezit udělování plných mocí jen na ty, pro které jde o hlavní činnost, tedy alespoň 0,6 úvazku.

Ke zvážení je také úprava toho, kolik hlasů je potřeba pro dosažení dohody. Dnes musí být na straně zdravotních pojišťoven konsenzus a na straně poskytovatelů musí být pro dvě třetiny.

„Máme za to, že by na obou stranách měla stačit nadpoloviční většina. Zároveň na straně pojišťoven může být různé ekonomické postavení, a aby nedošlo u některých k ohrožení, mělo by být možné přijmout tímto mechanismem parciální dohodu,“ myslí si Jojko.