Od srpna 2027 začnou platit nová unijní pravidla pro zacházení s látkami lidského původu, a to včetně krve a plazmy. Pro tuzemské nemocnice a komerční centra to znamená nutnost vyjasnit tenkou hranici mezi férovou informací o finanční kompenzaci a neetickou reklamou. Přečtěte si, proč ministerstvo ani SÚKL nechtějí dárce připravit o odměny, v čem spočívají daňové i zdravotní benefity dárcovství a proč Evropa naléhavě potřebuje, aby ostatní státy začaly brát soběstačnost vážně. Problematice se věnovalo sympozium Zdravotnického deníku Implementace SoHO v Česku.
Evropské nařízení o látkách lidského původu (SoHO) dává jednotný rámec různým látkám od krve po mateřské mléko, i jednotlivým částem procesu od dárcovství po aplikaci pacientovi. Platit má od srpna 2027 a my nyní musíme uzpůsobit jak naše zákony, tak samotný systém novým pravidlům. Co se přitom týče krve a plazmy, nemělo by nařízení přinést žádnou revoluci, může být ale příležitostí pro další kultivaci systému.
„Systém máme nastavený podle mě dobře, je funkční,“ uvádí ředitel odboru léčiv a zdravotnických prostředků na ministerstvu zdravotnictví Petr Davídek.
Asi nejžhavějším tématem jsou kompenzace za dárcovství a způsob, jak o nich komunikovat. „Největší diskuse bude kolem otázky, co je reklama a co informace. Jedna věc je informovat o kompenzaci, s čímž nikdo problém nemá. Spíše historicky ale bojujeme s negativní reklamou, která devalvovala samotné dárcovství. Kolikrát v kontextu s prací v supermarketu, což bylo absolutně nepřijatelné. Informace má směřovat k dárcovství, má provést procesem a ukázat, co obnáší, když přijdete darovat,“ shrnuje Davídek.
Podle nařízení SoHO není v pořádku lákat, aby si dárce přišel pro 2 tisíce korun. Pak jde o reklamu. Pokud ale bude hlavní informace o dárcovství s poznámkou, že součástí je i kompenzace v určité výši, mělo by to být v pořádku. Každopádně teď bude potřeba na půdě ministerstva průmyslu a obchodu vydiskutovat definici informace a reklamy.
Na prvním místě je dárce
„Na prvním místě je bezpečnost dárce. Pak se přesouváme do roviny etika versus dostupnost. Je fér si říci, že kompenzace hraje roli v tom, proč řada dárců chodí darovat. A pokud kompenzaci zakážeme komunikovat, bude to mít dopad na dostupnost,“ podtrhává prezident Asociace soukromých poskytovatelů zdravotních služeb a předseda sekce zdravotnictví a sociálních služeb Hospodářské komory Šimon Toman.
„Zkrátka se hledá hranice mezi agresivním marketingem, kde jsou nesmyslné fotky na nesmyslných místech jako v reklamě na banány, a tím, kde je férově daná cena za čas, který tam člověk stráví. Pokud ji dáme pryč, zasahujeme naopak do dobrovolnosti. Děláme z lidí ovce, které nejsou schopné se rozhodnout,“ zdůrazňuje zásadní roli poskytování informací Toman.
„Pokud chceme regulovat, nemarketujme odměnu. Ale je naprostá hloupost zakazovat komunikaci komplexní informace. Kompenzace je integrální součástí procesu, a pokud ji začneme tajit, žádnou hodnotu neochráníme. Měli bychom navazovat na to, co funguje, a systém funguje dobře,“ přidává se partner advokátní kanceláře Kastner & Pieš Igor Pieš.
Podle Tomana je proto klíčová samoregulace. „To je podle mě správný a moderní přístup k jakékoliv regulaci. Nechceme přehnanou regulací trh zabít a ohrozit dostupnost, ale současně musí být dárce na prvním místě,“ podtrhává Toman.
Mohlo by vás zajímat
Sleva na dani až 3 tisíce korun
A jak se na celou věc dívá regulátor? „Je patrný rozdíl mezi reklamou a informací. Ani SÚKL nebude mít požadavek na zpřísnění nebo zakrytí informace o kompenzaci,“ konstatuje ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Tomáš Boráň.
Připomeňme také, že nějakou formu odměny nečerpají jen dárci plazmy v soukromých plazmaferetických centrech, ale i ti z nemocničních transfúzních stanic, které se více soustředí na dárcovství plné krve.
„I dárce z nemocniční transfúzní služby má nárok na uplatnění daňového odpočtu. Nemáme přehled, jaké procento ho uplatňuje, ale dá se předpokládat, že o něj velká část žádá, protože po nás chtějí potvrzení o odběru,“ říká k tomu předseda výboru Společnosti pro transfúzní lékařství ČLS JEP Petr Turek. Sleva na dani, pokud dárce nedostal kompenzaci, přitom může dosáhnout až 3 tisíc korun.
Etika vs. nutnost léčit pacienty
V celé diskusi také musíme mít na paměti druhou stranu mince. „Pomíjí se jiný etický princip, který je z mého pohledu stejně silný. A to je zájem léčit pacienty. Já mohu těžko říci: ‚Milý Františku, nebudu tě léčit, protože nechci zaplatit dárci lístek na tramvaj.‘ Asi všichni cítíme absurditu takového konstatování. Existují zkrátka dva etické principy, které jdou proti sobě, a musí se mezi nimi najít rovnováha,“ zdůrazňuje Turek.
I proto bychom měli hovořit i o dalších benefitech dárcovství pro samotné dárce. Ty mohou spočívat v prevenci. Darovaná plazma se totiž zkoumá na různá onemocnění. Centra kontrolují krevní obraz dárců, takže je mohou včas upozornit na vznikající zdravotní problém.
Každý osmý litr plazmy v EU je z ČR
A jak jsme na tom se samotnými dárci? „Když se podíváme na dárce plné krve a dárce v komerčních centrech, je vidět, že tyto dvě dárcovské skupiny žijí v České republice v symbióze. Nedochází tedy k jednoznačnému odlivu z jedné nebo druhé skupiny. A České republice se daří podporovat evropskou soběstačnost, co se týče výrobků z plazmy,“ říká místopředseda Sdružení pro plazmaferézu Matúš Uhliarik.
Má to ale trochu háček. Česko totiž patří mezi jeden mezi jeden z pouze čtyř států, kde je umožněna kompenzace za darování. To má za následek, že tyto čtyři státy stojí za většinou produkce v Evropě. Většina zemí kompenzace neumožňuje a plazmy produkuje málo, a tak je ve finále EU soběstačná jen ze 60 %. Zbytek plazmy se dováží z Ameriky. To je také podle Turka jeden z problémů nové regulace.
„V diskusi postrádám toho, kdo by řekl: ‚Pozor, evropská soběstačnost se dá vybudovat pouze na národní soběstačnosti jednotlivých států. Není možné, aby Evropu zásobovala jen Česká republika.‘ V současné době je to tak, že každý osmý litr odebraný v Evropě je z Česka. To není dlouhodobě udržitelné,“ domnívá se Turek.
„Už při přijímání evropského nařízení Česká republika akcentovala, že dostupnost nesmí stát na čtyřech státech. V kontextu Critical Medical Act či farmaceutického balíčku, kde se zdůrazňuje: ‚Evropo, buď samostatná, je třeba, aby se státy snažily i v ostatních oblastech.‘ Neznamená to, že my máme dát nohu z plynu, ale aby ostatní přitlačili. Spotřeba léků, které se z plazmy vyrábějí, dlouhodobě stoupá,“ zdůrazňuje Davídek.
Darování krve jako čest
Ani v České republice nejsou všechny trendy úplně pozitivní. Dárců v nemocničních transfuzních stanicích lehce ubývá a jde často o vyšší věkové skupiny, které se zanedlouho samy mohou stát pacienty. A nastupující mladá generace je podle Turka poloviční. „Trendy jsou zjevně varující,“ konstatuje.
Jak tedy dárcovství podpořit? „Běžný dárce má dva motivy: finanční, nebo etický. Kdybychom to tlačili jednou cestou, nebude to nikdy tak efektivní jako kombinace. Cílem edukace společnosti by mělo být, aby byl poměr vyvážený. A cestou je, aby bylo darování krve vnímáno jako čest,“ říká předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Vladimír Černý.
„Je to o práci s občanskou společností, aby pochopila, že motivace nemá být jen finanční. Jako existuje charita v jiných oblastech, tak analogicky by mělo jít o snahu pomoci svým bližním,“ dodává.
Větší potenciál SZÚ
Právě na tom nyní pracuje i ministerstvo zdravotnictví. Ministr Adam Vojtěch v dubnu osobním příkladem odstartoval kampaň na podporu darování krve a získávání nových dárců. Co a jak komunikovat by ale podle Černého bylo vhodné vytyčit v národní strategii.
„Role Státního zdravotního ústavu je v této i jiných oblastech velmi malá. Jeho ekvivalenty v jiných zemích dělají mnohem více co do edukace občanské společnosti v řadě oblastí medicíny. Tam by se tedy měl potenciál využít více,“ myslí si Černý.
Podle Boráně by mohly k motivaci přispět i zdravotní pojišťovny, které by na dárce zaměřily své benefity – což už dnes do značné míry dělají. A dokonce benefity převyšují hodnotou maximální limity kompenzací poskytovaných ze strany plazmaferetických center nebo transfúzních stanic.
Věc ale musíme řešit i z druhého konce. Totiž přemýšlením nad tím, na co plazmu využijeme. „Když byly v minulosti problémy s výpadky těchto léků, víme, že ne vždy jsou používány racionálně a v evidence-based indikacích. Je to tedy i o edukaci lékařů, aby vnímali, že těchto léků není nevyčerpatelná zásoba. Na jednu stranu ano, navyšme počet dárců, ale na stranu druhou se zamysleme nad racionálním využitím,“ apeluje Davídek.
