Pravidelný pohyb mu nepomáhá jen k lepšímu vzhledu, ale i se spánkem či pamětí. Bývalý vojenský pilot a současný poslanec Roman Kubíček (ANO) se i ve třiašedesáti letech udržuje v kondici. Po zdravotních komplikacích se rozhodl vrátit ke cvičení a pod dohledem trenéra nabral osm kilogramů svalové hmoty. V rozhovoru pro Zdravotnický deník popisuje svou tréninkovou rutinu, změnu jídelníčku i to, jak mu cvičení pomáhá zvládat náročné pracovní tempo.

Jakou roli hraje sport ve vašem životě?

Jsem bývalý vojenský pilot, takže jsem byl vždycky velký univerzál, pokud jde o sporty. Hrál jsem volejbal, házenou i fotbal, běhal jsem patnáctistovku v terénu, tenis, ping-pong, zkrátka všechno možné. Když jste v armádě a létáte, je sport přirozenou součástí života. Cvičili jsme v posilovně a dělali také speciální cvičení kvůli vestibulárnímu systému. Vždycky mě velmi bavilo i plavání.

Jak se udržujete ve formě dnes?

Později v dospělosti jsem měl nějaké zdravotní problémy, a tak jsem začal pracovat především na zvýšení aerobní kapacity. Nejdříve jsem cvičil doma, zvedal nějaké činky a chodil každý den šest, někdy i deset kilometrů.

Důležitá je jakákoli pravidelná pohybová aktivita. Velmi si ale vážím každého, kdo se jakkoli hýbe a sportuje.

Byl jsem ale vzhledem ke své výšce poměrně hubený, takže jsem si řekl, že s tím musím něco udělat. Vzpomněl jsem si, jak jsem do nějakých čtyřiceti let pravidelně chodil do posilovny, tak jsem se k tomu vrátil. A hrozně mě to zase chytlo.

Máte osobního trenéra?

Ano. Našel jsem si profesionálního trenéra, protože mám operovaná záda a nechtěl jsem si spíš ublížit než pomoci. Začal jsem postupně nabírat – z nějakých 68 kilogramů mám dnes asi 76. Takže jsem přibral zhruba osm kilogramů svalové hmoty.

Samozřejmě jsem upravil i stravu. Zařadil jsem více rýže a masa kvůli bílkovinám. Překvapivě jsem ale nezačal jíst nějaké obrovské množství zeleniny. Velký význam má podle mě také pitný režim – opravdu hodně minerálek, respektive nápojů s elektrolyty.

Jaký byl návrat do posilovny po letech?

Na začátku mě to hrozně bolelo. Strašně. Člověk si najednou uvědomí, kolik má vlastně svalů. Ale chodil jsem opravdu pravidelně. A když se do něčeho zakousnu, tak tomu nedám pokoj.

Dneska musím říct, že je to skvělé. Kdyby nebylo několika zdravotních problémů, které mě občas na nějakou dobu vyřadí, snažím se být v posilovně čtyřikrát až pětkrát týdně a klidně tam strávit dvě hodiny.

Jak v posilovně cvičíte?

Dělám takzvaný kruhový trénink, tedy cvičení zaměřené na celé tělo. Když mám trenéra, věnuji se jednotlivým svalovým partiím.

Samozřejmě nechci být kulturista. Jde mi spíš o atletickou a vyváženou postavu – mít nějaká ramena, bicepsy a také nohy, aby nevypadaly jako kuří nožky. I když je to někdy řehole.

Mohlo by vás zajímat

Je mi teď 63 let a je moc příjemné cítit se dobře ve vlastním těle. Na vypracované postavě všechno člověku tak nějak víc sluší. Cvičení mi navíc upravilo spánek a mám pocit, že mi i lépe myslí. Lépe si například pamatuji věci, které se učím.

Navíc člověka přestanou bolet záda, narovná se a může pak působit i vyšším dojmem. Člověk si až uvědomí, jak moc se předtím hrbil.

Opravdu bych sport doporučil každému. Samozřejmě chápu, že posilovna nemusí být vhodná pro všechny. Důležitá je ale jakákoli pravidelná pohybová aktivita. Je spousta lidí, kteří prodělali nějaké zranění nebo operaci a klasická kulturistika pro ně není. Velmi si ale vážím každého, kdo se jakkoli hýbe a sportuje.

Chodíte také do sněmovní posilovny, podobně jako váš kolega Patrik Nacher?

Ano. Dříve jsem cvičil spíš doma – mám tam činky, odporové gumy i posilovací lavici. Pak jsem ale objevil posilovnu ve Sněmovně a občas chodím cvičit i tam. Není sice nijak velká, ale svůj účel splní.

Zmínil jste svůj věk. Přistupujete ke cvičení jinak než kdysi?

Určitě. Jsem mnohem opatrnější. Když jsme byli mladí, přirozeně jsme soutěžili, kdo toho víc uzvedne. To už dnes neděláme.

Více se hlídám a snažím se vyvarovat zranění. Používám tejpy a když mě něco bolí, tak to nezatěžuji. Zvedám rozumné váhy a snažím se hlavně o precizní techniku. Opravdu se snažím cvičit, jak se říká, „s mozkem“.

Zaměstnavatelé by měli být pyšní na to, že mají zdravé zaměstnance.

Prvních deset minut také vždy věnuji rozcvičení. Všechno v klidu zahřát a rozhýbat. Když si v tomto věku člověk udělá nějaké svalové zranění, hojí se to už poměrně dlouho. A přes bolest se cvičit úplně nedá.

Užíváte nějaké doplňky stravy nebo vitamíny?

Užívám kreatin, který se doporučuje i pro mozkovou činnost, a potom čistý protein kvůli tvorbě svalové hmoty. Samozřejmě v běžných doporučených dávkách, nijak to nepřeháním.

Obden si beru také hořčík a přes zimu vitamin D3. Ten jsem ale užíval i mimo cvičení.

Dopřejete si občas i něco nezdravého?

Občas si dám čokoládu.

Celkově se snažím jíst zdravě, ale rozhodně není pravda, že bych si nikdy nedal třeba kachnu s knedlíkem. Když člověk pravidelně cvičí, přirozeně ho to začne vést i k tomu, aby se víc staral o to, co jí. Obojí spolu úzce souvisí.

Jak náročné je skloubit politiku, práci, rodinu a zároveň pravidelné cvičení?

Většinou chodím do posilovny buď brzy ráno, nebo večer. Když jsem v Poslanecké sněmovně, využívám někdy i obědovou pauzu. V takovém případě ale trénink nepřesáhne hodinu. Když jsem doma a mám více času, klidně cvičím dvě hodiny.

I když jedu na dovolenou, většinou se snažím najít hotel, kde je alespoň malá posilovna. Člověk tak má pořád nějaký kontakt se sportem, i když jsou ty tréninky samozřejmě kratší.

Máte nějaký vzor, pokud jde o sport a cvičení?

Teď je pro mě vzorem můj trenér. Ten pán je na svůj věk opravdu úžasný. Když vidíte třicetiletého kulturistu, je to samozřejmě super. Ale když vidíte pětašedesátiletého kulturistu, je to úplně jiná liga.

Jaké změny by podle vás mohly přispět ke zlepšení zdraví obyvatel?

Bylo by dobré, kdyby zaměstnavatelé více poskytovali svým zaměstnancům benefity jako například příspěvek na sportovní aktivity. Zaměstnavatelé by podle mě měli být pyšní na to, že mají zdravé zaměstnance. Už jen proto, že nemocný zaměstnanec představuje náklady.

K tématu

Mám dojem, že lidé, kteří pravidelně cvičí a starají se o sebe, daleko méně marodí s různými respiračními chorobami a podobně. Samozřejmě vás sport neochrání před vším, ale zdravotní benefity pravidelného pohybu jsou podle mě nepopiratelné.