Dobíráte vždy poctivě antibiotika až do konce balení, i když už se dávno cítíte dobře? Pak možná jen zbytečně zatěžujete svůj organismus. A platí to i v případě dětí. „Když bude dítě mít angínu a čtvrtý den bude už zdravé, nebude mít žádné potíže, tak opravdu není potřeba dávat antibiotika celých 10 dnů,“ říká Milan Trojánek, přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.

Antibiotika jsou obecně nadužívaným lékem a podle mnoha odborníků jde o velký problém. Teď se ale ukazuje, že problematická je pravděpodobně i dlouhé roky zažitá délka jejich užívání. „Data ohledně délky léčby pneumonie ukazují, že delší režim má stejnou účinnost jako kratší. Ale má víc nežádoucích účinků,“ vysvětluje přední český infektolog Milan Trojánek.

V praxi to tedy znamená, že když se po pár dnech užívání antibiotik už cítíte dobře, nemusíte je nutně dobírat. Naopak. Pokud budete v antibiotické terapii pokračovat, zbytečně zatížíte svůj organismus. „Ukazuje se, že čím kratší dobu působíme antibiotikem na mikrobiotu v lidském organismu, tím lépe, tím je menší riziko indukce, selekce a dalšího šíření rezistence,“ říká Trojánek.

A platí to i pro děti. Ani jejich organismus nepotřebuje intenzivní a zbytečnou zátěž spojenou s nadužíváním antibiotik. V tomto případě ale Trojánek radí konzultaci. „Tohle by mělo být pouze po dohodě s lékařem. Naopak my bychom měli vysvětlit lékařům, aby antibiotika opravdu nepodávali zbytečně dlouho. Už neplatí zažité, že infekci je potřeba doléčit antibiotiky co nejdéle, aby se nezvyšovala rezistence, přesně naopak,“ zdůrazňuje.

Dalším dopadem na pacienta po nadužívání antibiotik může být například dysmikrobie a z ní vyplývající problémy, jako jsou mykotická infekce nebo klostridiová kolitida. A o tvorbě rezistence v populaci vůči antibiotikům kvůli jejich nadužívání už toho odborníci napsali a řekli dost. 

Sedm, jako sedm dní v týdnu

A jak je to tedy s délkou užívání antibiotik, když je lékař předepisuje na více dní? Důvod, proč se antibiotika užívají většinou pět, sedm, nebo deset dní, vás překvapí

„Protože týden má sedm dnů a člověk má pět, respektive deset prstů na rukou. Dobře se to pamatuje. Sám jsem tomu nevěřil, ale slyšel jsem to na hodně zahraničních přednáškách, že takhle vznikala původní empirická doporučení pro délku antibiotické terapie,“ popisuje Trojánek.

Věda jde ale kupředu a podle nových výzkumů a studií už není nutné tělo zatěžovat po tak dlouhou dobu. Podle studií, které srovnávaly empirickou délku léčby se zkrácenými režimy, jsou zkrácené režimy stejně účinné a mají méně nežádoucích účinků

„Například u zápalu plic, pneumonie, byl standardní původní režim 7 až 10, někdy až 14 dnů. V současné době jsme klidně na třech až pěti dnech,“ říká Trojánek s tím, že imunitní systém člověka by si měl s případnými zbytky nemocí poradit už sám.

Co se změnilo?

A co se konkrétně změnilo, že už není třeba používat antibiotika tak dlouho? Trojánek to v rozhovoru pro Zdravotnický deník ilustroval na případu streptokokové tonzilofaringitidy, tedy akutního zánětu patrových mandlí a nosohltanu – známém jako angína.

„Původní doporučení z minulosti je 10 dnů antibiotické terapie – pět dní je samotná terapie a pět dní je profylaxe, aby člověk nedostal znovu infekci během rekonvalescence,“ vysvětluje.

Důvodem profylaxe byla existence kmenů, které vyvolávaly revmatickou horečku. A nejrizikovější byl člověk, který se nakazil jiným kmenem právě během rekonvalescence.

„Takže pacient buď dostal pětkrát penicilín injekčně a pak depotní penicilín, nebo pět dnů tabletky a pak dalších pět dnů profylaxi. Ale my jsme v situaci, kdy kmeny, které mají revmatogenní potenciál, zcela vymizely. Máme studie na to, že pětidenní režim je stejně účinný jako desetidenní,“ konstatuje Trojánek.

Výjimky existují, ale není jich moc

Pravidlo zkrácení antibiotické terapie nejde samozřejmě aplikovat plošně na všechny případy. „Když bude pacient ve špatném stavu, nebude reagovat na antibiotickou terapii, tak ji neukončím po třech dnech. A jsou výjimečné situace, ale opravdu výjimečné, kde lidský organismus není schopen infekci eliminovat, protože třeba nemá funkční imunitní systém nebo se infekce nachází v orgánu, kde imunita nefunguje dostatečně dobře. Ale těchto situací je relativně málo,“ uvádí Trojánek.

Proč tedy lékaři nepředepisují antibiotika na kratší čas? Podle Trojánka je za tím hned několik důvodů. A většinou se jedná o obavy. „Chci zdůraznit, že pokud používáme antibiotika neindikovaně, zbytečně moc, není to z neznalosti, ale jako lékaři se prostě často jen bojíme. Obavy z toho, že se pacientův stav zhorší nebo že si bude stěžovat, bude nespokojený, bude mě žalovat, to vše nás tlačí do toho, že mnohdy předepisujeme antibiotika suboptimálně,“ vysvětluje Trojánek a dodává, že praktici mají v tomto ohledu svázanější ruce.

K tématu

Když antibiotika nepředepíšou, nemusí pak následně mít dokonalou kontrolu nad pacientovým stavem. Na rozdíl od lékařů v nemocnicích. „Tomu říkáme safety netting a pro praktického lékaře, který nemá zázemí nemocnice 24/7, to může být náročnější než pro nás v nemocnicích,“ uvádí infektolog.

Dalším problémem, který prý mnoho lékařů řeší, jsou velikosti balení antibiotik. „Výrobci samozřejmě balení připravili tak, aby bylo na dlouhé režimy. A doktor má obavu, že když pacientovi zbydou tabletky, nechá si je v lékárničce a bude je používat neindikovaně. Obavy kolem toho jsou, ale myslím si, že to není důvod, abychom zbytečně prodlužovali délku terapie, když to není potřeba a opravdu to škodí,“ dodává Trojánek.