Očkování může zabránit nejen infekčnímu onemocnění, ale především závažným komplikacím. Příkladem je chřipka, kterou řada lidí stále považuje za běžnou respirační infekci. Její následky přitom mohou být zásadní. „Prodělaná chřipka zvyšuje riziko infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody. Kdyby to lidé věděli, možná by byli ochotní začít přemýšlet, jestli se nenechat očkovat,“ říká Milan Trojánek, přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.
Právě nedostatečné vnímání závažnosti chřipky považuje uznávaný český infektolog za jednu z hlavních překážek vyšší proočkovanosti. „Lidé vnímají, že tady je tato infekce, že se proti ní dá očkovat, ale nikdo ji nevnímá jako riziko,“ vysvětluje Trojánek.
Podmínky pro očkování se navíc postupně zlepšují. Zdravotní pojišťovny vyšly vstříc požadavkům zdravotnických zařízení a umožnily využívání hromadných kódů pro vykazování očkování. To usnadňuje organizaci vakcinace přímo v nemocnicích, například u pacientů po infarktu myokardu nebo dalších rizikových skupin. „Určitě nám to neskutečně pomohlo. Tohle bylo velké téma, které nás limitovalo,“ hodnotí změnu Trojánek.
Nedůvěra v očkování, podcenění nemoci
Problém však stále vidí v neochotě lidí se nechat očkovat. „Pořád se setkáváme s tím, že velká část populace, pokud se budeme bavit konkrétně o očkování proti chřipce, je proti tomu,“ říká. Odstranění administrativních překážek tedy samo o sobě vyšší proočkovanost nezajistí.
„Je teď na nás, na lékařích, abychom sami očkování začali aktivně nabízet,“ zdůrazňuje infektolog s tím, že je potřeba lidem vše vysvětlovat. Důvěra ve vakcíny je totiž v Česku nízká. Lidé se více bojí nežádoucích účinků, než že by věřili přínosu očkovací látky.
„U chřipky je bohužel málo vnímaná závažnost onemocnění, ale naopak panují neopodstatněné obavy z rizikovosti očkování a jeho nežádoucích účinků,“ vysvětluje Trojánek.
Zdravotníci musí jít příkladem
Obavy často vycházejí z osobních zkušeností nebo příběhů z okolí. Lidé si například spojí zdravotní potíže, které se objevily po očkování, přímo s vakcínou. A to bez toho, aby někdo prokázal přímou souvislost. Trojánek upozorňuje, že problém se netýká pouze veřejnosti, ale také zdravotníků.
„Zjistili jsme, že i sami zdravotníci mají s očkováním proti chřipce problém, nevidí v tom dostatečný význam, podceňují jej. Tím pádem podle mě nejsme schopni to adekvátně komunikovat s pacienty,“ říká. Lékaři musí umět o očkování mluvit, vysvětlovat jeho přínosy a reagovat na obavy lidí.
Mladí lékaři mohou změnit přístup
Naději na zlepšení vidí Trojánek také v nastupující generaci lékařů. Podle něj se ukazuje, že mladší zdravotníci mají v některých oblastech medicínské praxe lepší výsledky a více se opírají o aktuální odborné poznatky.
Příkladem je předepisování antibiotik. „Když jsme dělali průzkum, jak se předepisují antibiotika v primární péči a co hraje roli v tom, jak se předepisuje, ukázalo se, že mladší předepisují lépe. A zároveň se zjistilo, že čím více je lékař vyhořelý, tím má horší preskripční praxi,“ říká Trojánek.
Nové výukové metody
Proměňuje se také způsob vzdělávání budoucích lékařů. Například na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy zařadili výuku profesní komunikace. Studenti zkoušejí rozhovory s pacienty a učí se zvládat i náročné situace.
K tématu
- Odpůrci očkování věří konspiračním teoriím, ukazuje studie
- Očkování proti chřipce přehledně: Kdo ho potřebuje, jak funguje a co se o něm vyplatí vědět
- Odmítaní očkování proti HPV zabíjí, ukazuje nová studie
- Vytvářet sítě odborníků je efektivnější než navyšovat lůžkové kapacity infekčních oddělení, říká Milan Trojánek
„V rámci modernizovaného kurikula byl zařazen semestr profesní komunikace. Kolegové nepřipravili pouhý teoretický předmět, ale praktickou výuku včetně hereckých scén, simulací situací v běžné praxi a tak dále. Je vidět, že snaha více učit tzv. „soft skills“ je i na fakultách,“ popisuje.
Naslouchání, srozumitelné vysvětlování a důvěra mezi lékařem a pacientem jsou podle Trojánka klíčem k vyšší proočkovanosti. Vedle dostupnějších vakcín a funkčního systému totiž záleží i na tom, zda lékař dokáže pacientovi vysvětlit, proč má prevence smysl. A zda mu pacient důvěřuje natolik, aby jeho doporučení přijal.
