Medicína je nádherný obor, české zdravotnictví ale podle praktické lékařky Mariky Svatošové není vždy zdravým prostředím pro ty, kteří v něm pracují. Předsedkyně spolku Mladí praktici v rozhovoru otevřeně mluví o genderových stereotypech, náročném skloubení kariéry s rodičovstvím i o systému, který od zdravotníků očekává téměř nemožné.
Zažila jste situaci, že vás posuzovali jinak než vaše mužské kolegy jen proto, že jste žena?
Bohužel několikrát během studií ano. Většinou to bylo v podobě poznámek během chirurgických předmětů, že “ženská by ten nebo tam ten obor dělat vůbec neměla”. Myslím si, že každá žena, která chce dělat chirurgický obor, si přesně uvědomuje, jaká má specifika, například požadavky na fyzický výkon. A jestli chce dělat chirurgii, bude na těchto věcech pracovat, třeba právě na své fyzičce, aby vydržela dlouhé výkony a byla dobrou lékařkou.
Občas jsem zažila, že během zkoušek záleželo na tom, jestli byl zkoušen kluk, nebo holka. Ale šlo to oběma směry, někdy to měli jednodušší kluci a někdy holky. Mám spolužačky a kolegyně, které se setkaly s nepříjemným chováním jen proto, že jsou ženy, mně se to naštěstí vyhnulo.
Panuje v českém zdravotnictví stále představa, že žena-lékařka je kvůli mateřství „rizikový“ nebo méně spolehlivý zaměstnanec?
Záleží pracoviště od pracoviště. Mám kolegyně, které se s tímto přístupem setkaly. Například spolužačky z medicíny se při vstupním pohovoru ptali, jestli a kdy plánuje děti. Mně se to naštěstí nestalo. V našem oboru je převaha žen, a tím pádem se s tímto přístupem moc člověk nesetká.
Mohlo by vás zajímat
Mladí zdravotníci to chtějí jinak
Ocitla jste se v situaci, že jste kvůli profesnímu růstu musela odložit nebo přehodnotit své plány na rodinu?
Naprosto. Skloubit rodinu a kariéru nebo práci je náročné. Já jsem věděla, že nechci mít děti před atestací, protože by vše bylo mnohem náročnější. Učit se na atestaci s dětmi si neumím představit, trpělo by všechno a všichni, jak samotné učení, tak já jako lékařka i matka, děti i partnerský vztah. Zároveň má praktický lékař po atestaci hromadu pracovních možností a obrovskou flexibilitu.
Většina starších kolegů trávila a tráví celé dny a noci v nemocnici a partnerku/ra a děti vidí minimálně. Mezi mladšími je mnohem větší touha být součástí rodiny a být přítomni při výchově dětí.
Naše generace má podle mě trochu jiný přístup k životu a práci než naši starší kolegové. Většina starších kolegů trávila a tráví celé dny a noci v nemocnici a partnerku/ra a děti vidí minimálně. Mezi mladšími je mnohem větší touha být součástí rodiny a být přítomni při výchově dětí.
Platí to i pro lékaře-muže?
Ano. Dokonce bych řekla, že lékař, který by si rád snížil úvazek kvůli dětem nebo chtěl jít na otcovskou/rodičovskou, se setkává s mnohem horším přístupem vedení než žena-lékařka, u které se to vlastně trochu očekává. Takže myslím, že každý musí být sám k sobě upřímný a říct si, co je pro něj důležité. A podle toho zkusit najít cestu.
Co mladým lékařkám nejvíce brání v tom skloubit profesi s rodinou a jaká systémová změna by pomohla?
Předatestační příprava a práce v nemocnici často nenabízejí dostatečnou flexibilitu, nebo-li snížené úvazky. Vlastně ani samotná výuka na medicíně ne. Pamatuji si, že se nám zdálo absurdní, že na lékařské fakultně musí mít student 100% přítomnost a nebere se v úvahu jakákoliv nemoc. A takový přístup převládá i dál.
Zdravotní systém je dost toxický vůči svým zaměstnancům. Očekává se od nás, že budeme fungovat na 150 %, že budeme stále zdraví a že nepotřebujeme jíst a spát. Přitom by stačilo nabídnout trochu flexibilní a individuální přístup. Spousta lékařek by ráda nastoupila do práce dříve, ale na mnoha pracovištích nenabízejí snížené úvazky.
Po návratu z mateřské a rodičovské dovolené by velmi pomohlo nejprve začít s několika hodinami týdně, aby si člověk oprášil znalosti a naučil se novinky v oboru a zároveň rodina netrpěla. A postupně by se úvazek mohl navyšovat.
Liší se podle vás situace lékařek ve vašem oboru od jiných specializací?
V praktickém lékařství je situace jiná než v mnoha jiných oborech. Mám obrovskou flexibilitu toho, jak si práci nastavím. Mohu se nechat zaměstnat, ať už v týmové praxi nebo případně v řetězci, a úvazek si dám takový, jaký zvládnu. Můžu pracovat na záchrance, v domově pro seniory, dělat pracovně lékařské prohlídky nebo mám ještě několik dalších možností. Mohu převzít po někom ordinaci, ale to je hromada práce a spousta žen tuto možnost využije, až když jsou děti větší. Já konkrétně ještě učím na lékařské fakultě.
Čtěte také
- Mateřství, předsudky a zběsilé tempo. Onkoložka otevřeně popisuje, co zažívají ženy v medicíně
- Čím víc přesčasů, tím víc Adidas. Sestra roku otevřeně o vyhoření, smrti i realitě nemocnic
Všeobecné praktické lékařství je jako obor náročnější v tom, že je nutné držet krok s aktuálním pravidly, možnostmi a doporučeními, ať už legislativními nebo medicínskými, jelikož praktik by měl mít přehled o všem.
Jak se uzdravit v nezdravém prostředí?
Hájí Česká lékařská komora (ČLK) podle vás dostatečně zájmy mladých lékařů a lékařek?
ČLK jako celek ne a nezdá se mi, že by dobře komunikovala s jednotlivými odbornostmi a už vůbec, že by jednotlivé odbornosti propojovala, ale sekce Mladých lékařů ČLK rozhodně ano. Jako Mladí praktici jsme s nimi v posledním roce navázali hodně spolupráce a daří se nám společně tlačit na důležitá témata.
Je něco, co byste chtěla na závěr zdůraznit? Něco, co v debatě o postavení mladých lékařek a lékařů často nezaznívá?
Medicína je nádherný obor. Jen mě velmi mrzí, že celé zdravotnictví je už od studií na lékařské fakultě nastaveno vůči svým zaměstnancům velmi nezdravě, ať už jde o lékaře nebo nelékařský personál. Většinou jsem se setkala s tlakem na výkon, dehumanizováním personálu i pacientů, vzájemným podkopáváním, pomlouváním a souzením. Přitom naše práce už je těžká sama o sobě.
Kdyby prostředí bylo zdravější, tak nejenže by se všem na takovém pracovišti lépe pracovalo, zdravotníci by tolik nevyhořívali, byli by všichni efektivnější, ale i výsledky terapie pacientů by byly lepší.
Jsem přesvědčená, že kdyby prostředí bylo zdravější, tedy více podporující, vřelejší, chápavější, radostnější, tak nejenže by se všem na takovém pracovišti lépe pracovalo, zdravotníci by tolik nevyhořívali, byli by všichni efektivnější, ale i výsledky terapie pacientů by byly lepší. Jak se má totiž člověk uzdravit, když je v nezdravém prostředí?
