Podstoupí bývalý americký prezident Jimmy Carter další operaci, chemoterapii, anebo paliativní léčbu? Poté, co lékaři před dvěma týdny odstranili z Carterových jater nádor, čekala exprezidenta špatná zpráva – rakovina se rozšířila i do dalších částí jeho těla. Podrobnější informace se veřejnost nedozvěděla, protože je ještě ani sami lékaři neznají. Léčebné možnosti nyní ovlivní hlavně to, ze které části Carterova těla se rakovina začala šířit.
Když lékaři bývalému prezidentovi odstranili 3. srpna v Emory University Hospital v Atlantě z jater nádor, dozvěděla se veřejnost přes Carterovu tiskovou kancelář, že prognóza je výborná a že by mělo dojít k úplnému uzdravení. Minulý týden ve středu ovšem exprezident oznámil, že vyhlídky zdaleka tak růžové nejsou.
„Nedávná operace jater odhalila, že mám rakovinu, která se nyní rozšířila i do dalších částí mého těla. Přeorganizuji proto svůj program, jak bude potřeba, abych mohl v nemocnici Emory podstoupit léčbu. Další veřejné prohlášení učiním, až budeme vědět další informace, tedy zřejmě v příštím týdnu,“ uvedl devadesátiletý Carter.
Lékaři by tak v tuto chvíli měli provádět testy, které blíže určí, o jaký nádor se jedná. Pravděpodobnější přitom je, že chorobu nebudou umět zcela vyléčit, měli by ale prodloužit Carterův život a zachovat jeho kvalitu. Nejlepší vyhlídky by přitom bývalý prezident měl, pokud rakovina začala v tlustém střevě.
„Výchozím bodem bude zjistit, odkud se rakovina rozšířila a co všechno zasáhla. Víme, že byla v játrech a rozšířila se dále, ale to je zatím vše,“ uvedl pro Los Angeles Times Leonard Lichtenfeld z Americké společnosti pro rakovinu. Testy přitom podle něj mohou obsahovat mikroskopická a genetická vyšetření nádorové tkáně, tělesné skenování či krevní testy. Znalost toho, kde rakovina začala, pak lékařům pomůže najít možnosti, jak s chorobou bojovat, tedy zda ji budou schopni vyléčit, pozastavit či zpomalit její šíření nebo zmírňovat symptomy, které se během postupu nemoci mohou objevit.
Čtyři Carterovi příbuzní zemřeli na rakovinu pankreatu
Jednou z možností, která přichází v úvahu, je, že má Carter rakovinu slinivky – tedy jedno z nejhůře léčitelných onkologických onemocnění. Pět let po sdělení diagnózy žije jen necelých pět procent pacientů. Nádor lze totiž kvůli položení slinivky, která je schovaná za jinými orgány, jen těžko rozpoznat v raném stadiu. I když se ale včasná diagnóza podaří, kvůli obtížné operovatelnosti žije pět let méně než 15 procent pacientů. Na nádor se ovšem přijde obvykle až ve chvíli, kdy proroste do jater nebo do střeva.
Zhruba deset procent případů rakoviny slinivky je ovlivněno dědičností – a mimo jiné právě proto se tato choroba nabízí i u exprezidenta Cartera. Všichni tři jeho sourozenci a otec totiž tomuto onemocnění podlehli. „Tohle už si zažili tolikrát. Prezident proto byl kvůli riziku rakoviny pankreatu sledován. Jestli to ale mělo podíl na odhalení jeho nemoci, nevím. Rakovina slinivky břišní by ale byla na seznamu možností u každého, když se mluví o nádoru v játrech,“ říká Lichtenfeld.
S tím, že je rakovina slinivky jednou z možností, souhlasí také Stephen Gruber, ředitel USC Norris Comprehensive Cancer Center. Varuje ovšem před předčasným tvrzením, že je u Cartera dána geneticky. I když geny v jeho rodině kolují, ještě to neznamená, že je musel bezpodmínečně zdědit. Dědičné formy navíc propukají v mladším věku – což se týkalo i Carterovy rodiny. Zatímco sestra Gloria Carter Spannová zemřela v 63 letech, zbytek příbuzných se ani nedožil šedesátky – další sestra Ruth Carter Stapletonová zemřela v 54 letech, bratr Billy Carter v 51 a nedlouho po padesátce zemřel i otec James Earl Carter.
„Ani genetika ovšem neznamená osud. Jen proto, že máte nějaký gen, ještě není dáno, že se u vás choroba bezpodmínečně rozvine. Není jednoduché z veřejně dostupných informací říct, jestli je v tomto případě onemocnění spojeno s genetickou příčinou,“ domnívá se Gruber.
Hlavní slovo bude mít bývalý prezident
Léčba Carterovy nemoci ovšem pochopitelně nezávisí jen na lékařích. Jakmile zjistí, odkud se rakovina rozšířila a nakolik se rozvinula, začnou s bývalým prezidentem a jeho rodinou probírat jednotlivé možnosti. „Ty mohou sahat od celkové systémové léčby přes lokální systémovou terapii až po nulovou léčbu,“ vypočítává Leonard Lichtenfeld. Ve hře tak je chemoterapie, operace či ozařování postižené oblasti či ponechání nádoru bez léčby v případě, že by nezpůsoboval žádné příznaky, nebo kdyby terapie nadělala víc škody než užitku.
Při výběru vhodné varianty pochopitelně hraje roli i věk pacienta, bezpodmínečně však pro tělo náročnější možnosti nevylučuje. „Není to o kalendářním věku, ale o biologii daného člověka. Musíme klást důraz hlavně na pacienta a na to, co mu za daných okolností může poskytnout nejlepší kvalitu života,“ dodává Lichtenfeld.
Jak bude bývalý prezident léčen, bude ve finále záviset vedle dostupných možností hlavně na jeho rozhodnutí. Podle šéfa chirurgie v institutu City of Hope v Duarte Yumana Fonga dávají někteří pacienti přednost agresivní terapii, zatímco jiní chtějí s lékaři strávit co možná nejméně času.
Chirurg specializující se na právě na rakovinu pankreatu se přitom domnívá, že by byl Carter jako energický devadesátník vhodným kandidátem na experimentální léčbu rakoviny v raných stadiích testování. „Řešení přicházejí od statečných lidí, kteří vyzkoušejí nové léky. Vzhledem k tomu, co všechno dokázal, se vsadím, že vstoupí do klinických testů nových léků a pomůže tak dalším nemocným v budoucnu,“ domnívá se Fong.
-mk-
