Vývoj v medicíně i letectví pádí mílovými kroky vpřed. Reflektovat obojí musí Ústav leteckého zdravotnictví (ÚLZ), který proto v předchozích letech modernizoval vybavení na výcvik pilotů a rozšířil obory i výkony, které poskytuje nejen leteckému personálu, ale i široké veřejnosti. A ani do budoucna ústav neplánuje usnout na vavřínech. Právě nyní jsou v plném proudu přípravy na rekonstrukci třetí budovy, díky níž bude moci ústav rozšířit medicínské kapacity. O trendech v oblasti výcviku pilotů i proměnách ÚLZ v průběhu času hovořil Zdravotnický deník s ředitelem ústavu Petrem Chmátalem.
Do ÚLZ jste jako ředitel nastoupil v roce 2014. Můžete přiblížit, kde byl ústav tehdy, a co se za ta léta vaší práce změnilo?
Jak se mění celá společnost, medicína i letectví, tak se mění i ústav, a to jak v oblasti medicínské, personální, ekonomické či technické. V medicínské oblasti z hlediska vlastního zaměření prošel ústav poměrně zásadní proměnou, která byla předurčena nařízením Evropské komise 1178/2011. To vešlo v platnost v období mezi rokem 2011 a 2015 a implementace znamenala liberalizaci trhu se zdravotními prohlídkami v oblasti letecké způsobilosti a změnu v provádění rozsahu těchto prohlídek. Ústav v návaznosti na to prošel v roce 2014 a 2015 změnami. Došlo přitom k vybudování samostatného oddělení, které se zabývá čistě posudkovou leteckou i pracovně lékařskou problematikou. Oddělení pracovní medicíny tak provádí jak posudkovou činnost v oblasti civilního i vojenského letectví (tzv. Aeromedical centre), a ruku v ruce s tím jdou ale i další typy profesních prohlídek pro specializované profese jak u státního aparátu, tak u některých specializovaných firem, jako jsou třeba loďaři z Českých přístavů.
Vedle toho u nás došlo k rozvoji nových oborů, rozšíření péče i zavedení nových specializací. V ústavu vznikla endokrinologie, diabetologie, kardiologie či pracoviště jednodenní chirurgie a ortopedie včetně vybudování operačního sálu a rozběhu operativy v těchto oblastech. Vybudovali jsme také laserové pracoviště očního lékařství a v současnosti provádíme celé spektrum operací v oftalmologii včetně operací na předním i zadním segmentu. O nejmodernější metody bylo také rozšířeno pracoviště gastroenterologie a rentgenologie, kde byla před dvěma roky instalována magnetické rezonance.
A co změny v dalších oblastech?
Ústav byl akreditován jak z hlediska bezpečnosti a kvality poskytované péče u České akreditační komise, tak v oblasti výcvikové a expertízní zejména pro vojenské letectví. Máme akreditaci US Air Force, tedy amerických vzdušných sil, pro poskytování výcviku a přípravy vojenských pilotů, a to adekvátní Spojeným státům. To je důležité pro naše i zahraniční piloty z hlediska fungování v aliančních strukturách. V oblasti technické a technologické směřovalo největší úsilí k modernizaci a rozšiřování pracovišť souvisejících s přípravou a výcvikem leteckého personálu. Statisticky je totiž přes 90 procent leteckých nehod způsobeno lidským faktorem. Rozšířili jsme proto výcvikové metody o létání s nočním viděním, což je věc velmi prospěšná pro vojenské létání – letecký boj se totiž dnes odehrává převážně v nočních hodinách. Je to ale také významná věc pro složky integrovaného záchranného systému. Vedle toho došlo k výměně dezorientačních simulátorů, takže jsou naši piloti připravováni na moderním stroji k situacím, kdy nelze věřit vlastním smyslům a dochází k iluzím a dezorientaci za letu. Posledním velkým krokem v oblasti expertízní a přípravy leteckého personálu byla instalace nového komplexu tlakových komor, což má dopad jak do oblasti letectví a letecké medicíny, tak do oblasti civilní. Máme totiž barokomoru jak pro snížení tlaku, tedy simulaci létání ve vysokých výškách, která slouží k přípravě leteckého personálu na všechny možné nehody, tak přetlakovou barokomoru, která je používána k léčbě pacientů v řadě diagnóz, jako jsou akutní poruchy sluchu, postradiační syndromy po ozáření v onkologické oblasti nebo nedokrevnost orgánů a končetin (problematice barokomor jsme se podrobně věnovali zde – pozn. red).
Jak probíhá příprava na létání s nočním viděním?
Simulace nočního vidění znamená přípravu k užití brýlí na noční vidění. Noční vidění má svá specifika, o kterých je třeba vědět. Může vzniknout řada klamných situací a obrazů, čehož si uživatel brýlí musí být vědom. V oblasti letectví, které je rychlé a svým způsobem nebezpečné, je to zásadní. Pokud uživatel nočních brýlí nezná jemné nuance a klamné obrazy, může dojít k neštěstí. Příprava přitom probíhá jak staticky na modelech v absolutní tmě, tak dynamicky s využitím počítačových programů, kde připouští noční vidění kombinované s běžným tak, aby se uživatel naučil vnímat, kdy dochází ke klamu, co je možno od nočního vidění očekávat a kde jsou rizika.
A co dezorientační simulátor, můžete přiblížit, jak vypadá výcvik na něm?
Dezorientační simulátor poskytuje prostředí, ve kterém může dojít k dezorientaci v prostoru. Je to otázka jak našeho vnímání prostoru kolem nás, tak pohybu stroje. Čím rychlejší pohyb provádíte, tím snadnější je dezorientace. Může dojít k situacím, kde nevíte, jestli s letadlem stoupáte, nebo klesáte, jestli zatáčíte doprava, anebo doleva. To jsou velmi nebezpečné stavy. Předpokládá se, že havárie letadla, ve kterém zahynula podstatná část souboru Alexandrovců v oblasti Černého moře před několika lety, byla způsobena leteckou iluzí. Dezorientační simulátor je kokpit, který provádí s pilotem za použití různých technologických triků pohyby a dokáže nasimulovat let. Pilot sedí v kokpitu při simulovaném letu, dostává příkazy, jak má reagovat, a popisuje situaci, kterou vidí. Dochází tak k interferenci toho, co pilot cítí, a jak situace vypadá. Následuje vyhodnocení, kde se danému probandovi přiblíží, jak reagoval, co si myslel, že se děje, a jaká byla reálná situace. Případně si celou modelovou situaci vyzkouší znovu. My ho zkrátka uvedeme do mylného přesvědčení, a pilot má za úkol mylné přesvědčení včas rozpoznat a reagovat tak, jak by reagovat měl, bez ohledu na to, co jeho tělo cítí a jeho mozek si myslí. Zkrátka reagovat dle přístrojů a technologických reálií.
Kolik lidí zhruba tímto výcvikem v ÚLZ projde?
Procházejí jím všichni vojenští piloti naší armády, část pilotů z výcvikových škol v ČR a výcvikem prochází i někteří zahraniční piloti, mandatorně slovenští, dále z pobaltských států a dalších zemí například na Středním východě či v rovníkové Africe. Řádově se pohybujeme ve stovkách pilotů.
Co všechno piloti v rámci ÚLZ absolvují?
Poskytujeme deštníkové krytí našeho letectva. Co se týče vojenských pilotů, všichni u nás absolvují vyšetření, obvykle vícekrát ročně, a my máme poměrně dobrou představu, jak vypadá jejich práce a zdravotní stav i v souvislosti s jejich zařazením. Standardní péči jim jinak poskytují jejich lékaři na centrech zdravotní péče v regionu, kde pracují.
Narážíte v oblasti leteckého lékařství a přípravy pilotů na nějaké problémy?
Narážíme na neexistenci povinného hlášení rizikových diagnóz. U psychických poruch či nemocí mozku se automaticky omezují zbrojní či řidičské průkazy. Ti, kdo vydávají letecká oprávnění, ale informace nemají, na což jsme opakovaně ministerstvo dopravy upozorňovali. Stav snad vyřeší provázanost nového IT systému s centrálními registry.
Jsou u leteckého personálu nějaká typická onemocnění, zachytáváte při pracovně lékařských prohlídkách některé problémy ve vyšší frekvenci, než tomu bývá u běžné populace?
Jednoznačně to říci nelze. Víme o některých tendencích rozvojových degenerativních chorob, které se spojují s lidským věkem, ale nedá se specifikovat, že by tyto nemoci byly příznakem profese.
Takže vyšší počet přiznaných nemocí z povolání se u vás nevyskytuje?
Piloti bývají zdraví, jsou si vědomi své náročné profese. Řadí se mezi skupinu obyvatel, která netíhne k pracovních chorobám, uznání pracovní nezpůsobilosti a celému administrativnímu postupu přiznání výhod z toho, že opouští své zaměstnání. Je to dáno motivací, ohodnocením i pozicí ve společnosti. Pokud je samozřejmě pilot závažněji nemocen, nemůže létat.
V ÚLZ se ale staráte i o „běžné“ pacienty.
Prioritně jsme zřízeni pro potřebu péče o letecký personál a přidružené profese v ČR. Vzhledem k tomu, že je letectví od nepaměti spojeno všude ve světě s armádou a ministerstvem obrany, jsme příspěvkovou organizací Ministerstva obrany ČR. Protože je péče o letecký personál náročná po stránce přístrojového vybavení a diagnostiky, případně i po stránce léčebné, jsme vybaveni na špičkové úrovni dnešní doby. Vezmeme-li ale Českou republiku a rozsah naší činnosti nezbytné pro ministerstvo obrany, máme volnou kapacitu, abychom mohli poskytovat péči i v rámci veřejného zdravotního pojištění široké veřejnosti. Obory, které tu jsou, přitom vycházejí z potřeb leteckého personálu. Máme 12 specializací a subspecializací od všeobecné interny přes chirurgii a ortopedii po oční, ORL a stomatologii (podrobně jsme psali zde – pozn. red.).
Ústav poskytuje zákroky v režimu jednodenní chirurgie. V úhradové vyhlášce pro rok 2023 je tato péče konečně prioritizována. Jaký to bude mít dopad na ÚLZ?
Bude to znamenat přínos, i když nemáme vyhodnoceno, do jaké míry. Oblast jednodenní chirurgie se poměrně intenzivně rozvíjí v posledních dvaceti letech ve všech vyspělých zemích, v České republice ale dlouho stála na okraji. My moderní směry reflektujeme a vzhledem ke zkušenostem ze zahraničí jsme názoru, že to je směr, který má budoucnost. Proto se v této oblasti angažujeme, i když vývoj v Česku trvá déle, než by bylo na místě. Úhradová vyhláška snad pomůže v tom, aby se systém rozběhl a stabilizoval.
Budete v návaznosti na úhradovou vyhlášku jednodenní chirurgii dál posilovat?
My se jednodenní péči snažíme rozšířit každý týden, měsíc i rok.
Je složitá doba, ale určitě přesto máte vize rozvoje do budoucna. Můžete je přiblížit?
Můj mentor říkával čínské přísloví, budeš-li stát na místě, zastřelí tě. Tak se snažíme nestát a stále se pohybovat kupředu. Naším bezprostředním úkolem vzhledem k tomu, že zápasíme s nedostatkem prostoru pro medicínské činnosti, je rekonstrukce třetí budovy ústavu. V té zatím máme část administrativy, ale rádi bychom ho v dalších dvou letech zvedli o patro a propojili skleněným mostem se současnou budovou, čímž by se navýšil prostor. Pohybujeme se ale v památkové zóně, a všechny aktivity tak musí schválit pražská památková správa. Už před čtyřmi lety jsme provedli objemovou studii, kterou jsme poslali na památkový úřad, abychom získali názor památkářů. Tehdy jsme se dozvěděli, že se s objektem nedá dělat nic jiného, než ho tu nechat stát. S tím jsme se nespokojili a spojili se s uznávaným architektem, který rekonstrukce v této oblasti dělá. Podle něj budova, která nemá využití – a v tomto případě jde o 150 let starý dům, který lze využít velmi těžko -, je mrtvá i památkově. Pan architekt spolu s památkáři došel k řešení, které propojí starou a moderní architekturu. Dnes tak máme na stole realizovatelný projekt a nyní probíhají práce na získání stavebního povolení s tím, že už máme souhlas památkářů. Když vše poběží podle harmonogramu, začneme stavět příští rok v létě.
Takže vedení a administrativa by se přestěhovaly do nových prostor s tím, že by tak uvolnily prostor pro medicínu ve stávající budově?
Přestěhoval by se tam přednáškový sál a kanceláře, takže by ve stávající budově probíhala jen medicína.
Máte vedle rekonstrukce ještě další plány?
Rádi bychom využili dotačních programů k zajištění moderních energetických zdrojů a ekologizaci provozu, jako je solární střecha na budově ve Střešovicích, a také k úpravám plášťů budov tak, aby se přiblížily pasivním stavbám. Kromě investiční oblasti se pak budeme věnovat vývoji v IT. Přešli jsme sice jako jedni z prvních v Česku na digitální zdravotní dokumentaci, ale není dořešena unifiakce a centralizace IT systémů leteckých prohlídek v rámci EU. Budeme se také muset zabývat reciprocitou klinických vyšetření v rámci aliance, reakreditacemi a získáváním mladých lékařů a zdravotníků.
V návaznosti na plánovanou rekonstrukci budete rozšiřovat medicínské kapacity. Jak jste na tom s množstvím personálu?
Situace na pracovním trhu je napjatá a my se tomu musíme přizpůsobovat, včetně z pohledu ekonoma nepopulárních kroků, jako je zvyšování platů. Musím ale zaklepat, že zatím jsme personálně saturováni. Jenže v dnešní době nikdo, fakultními nemocnicemi počínaje a malými zařízeními v regionech konče, nemůže říci, že je personálně zajištěn, protože může z měsíce na měsíc dojít k odchodu personálu, i fakultní nemocnice tak náhle může mít zásadní personální problém. S tím je třeba kalkulovat ve všech plánech a vizích.
Vy jste v minulosti působil také jako náměstek v Ústřední vojenské nemocnici a jako ředitel českolipské nemocnice. Jaký je rozdíl vést „vojenské“ a „běžné“ zdravotnické zařízení?
To je jednoduchá i složitá otázka zároveň. Jednoduchá je v tom, že medicína je všude stejná. Můžete mít ale různé organizační přístupy a jiné skutečnosti, které je třeba zohledňovat. Podstatné je, k čemu bylo zdravotnické zařízení zřízeno, v tom jsou i pro laika pochopitelné rozdíly. Lišit se může také organizační stránka a konání. Armáda patří pod ministerstvo obrany a tedy pod silový resort, kde se kladou jiné nároky, než na zařízení vykonávající činnost jen v rámci veřejného zdravotního pojištění.
Poslední otázka, když jsem vás před chvílí viděla v bílém plášti. Nemůžu se tedy nezeptat: zabýval jste se chirurgií břicha, stále i na ředitelském postu operujete?
Dělal jsem dutinovou chirurgii a stále ji provádím. Naštěstí jsem dokázal vygenerovat volný čas na to, abych zůstal řemeslu věrný, byť už ne v rozsahu a formě, kterou jsem v minulosti prováděl. Stále tedy operuji v rozsahu menších a středních chirurgických výkonů. Mám navíc to štěstí, že jsem v kontaktu s velkým chirurgickým pracovištěm, kde mám možnost operovat i v širším rozsahu.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
