Misogynie, šikana a sexuální obtěžování na pracovišti, včetně požadavků na sex ze strany mužských kolegů, to vše popisuje otevřený dopis vlivných britských lékařek, který podepsaly další výrazné osobnosti medicíny v zemi. Poukazují nejen na osobní negativní zkušenosti, které během svého profesního života prožila řada lékařek, sester a dalších zdravotnic, ale i na závažné problémy celého britského zdravotnictví, kde sexuální obtěžování žen ze strany mužských kolegů není nijak neobvyklé. A co víc, na řadě pracovišť je sexuální obtěžování vnímáno jako běžná součást chování ze strany kolegů.
„Sexuální obtěžování je v medicíně tolerováno příliš dlouho. Před čtyřiceti lety to bylo běžné, do očí bijící a znepokojivé. A rozhodně to nezmizelo,“ popisují ve otevřeném dopise podmínky práce ve zdravotnictví hlavní signatářky Olwen E. Williamsová, členka vedení Welsh Academy of Medical Royal Colleges, Hilary Williamsová, členka vedení Royal College of Physicians, Rowena Christmasová, členka vedení Royal College of General Practitioners, a Maria Atkinsová, viceprezidentka Royal College of Psychiatrists. Ve svém otevřeném dopise zdůrazňují, že sexuální obtěžování, misogynie a šikana ze strany kolegů se netýká pouze žen v chirurgii, ale běžné napříč medicínskými obory. A co víc je vnímáno jako „norma“, které se ženy musí přizpůsobit, pokud chtějí v medicíně zůstat.
„Pamatujeme si na konzultanta, který jedné z nás řekl, že složila zkoušku jen díky velikosti svých prsou, a vedoucího pracovníka NHS (pozn. redakce – britské Národní zdravotní služby), který šikanoval poté, co mu byly sděleny oprávněné obavy ohledně bezpečnosti pacientů. Vzpomínáme na kolegu, který nám navrhl, abychom se místo studia medicíny raději soustředily na vaření čaje pro manžela, na chirurga, který nám do očí říkal ‚maminy‘. Pamatujeme si, jak nám bylo řečeno, že přednáška o sexismu v medicíně není pro muže relevantní. Pamatujeme si, jak se mluvilo se sestrami. Pamatujeme si na sexuální narážky, komentáře ohledně těla těhotné kolegyně i ‚žertování‘ v šatně,“ popisují lékařky v otevřeném dopise, na který mimo jiné upozornil zpravodajský portál BBC News.
I když se nyní jedná o už profesně seniorní lékařky, jež svou profesní dráhu začínaly před mnoha (desítkami) let, společně zdůrazňují, že se jejich někdejší zkušenosti příliš neliší od toho, co zažívaly či stále zažívají jejich mladší kolegyně a co je stále vnímáno jako „normální součást“ práce ve zdravotnictví. A to nakonec vede k tomu, že se řada žen, které dříve zažily špatné chování ze strany svých mužských kolegů, začne podílet na šikaně mladších kolegyň: „Krutost vede ke krutosti, toxické chování plodí toxické chování.“
„Generace sněhových vloček“ v medicíně?
Otevřený dopis přišel krátce poté, co byla v žurnálu British Journal of Surgery publikována studie mapující zkušenosti se sexuálním obtěžováním na chirurgických pracovištích. „K sexuálně nevhodnému chování dochází často a zdá se, že v prostředí chirurgie toto jednání zůstává nijak nekontrolované kvůli kombinaci hluboce hierarchizované struktury a genderové i mocenské nerovnováhy. Výsledkem je nebezpečné pracovní prostředí a nebezpečné prostředí pro pacienty,“ shrnuje studie, za níž stojí výzkumný tým z University of Exeter a pracovní skupina, která se zaměřuje na problematiku sexuálního obtěžování v chirurgii.
Na závažná zjištění studie mimo jiné reagoval pro deník The Times penzionovaný anesteziolog Peter Hilton, podle kterého šikana „patří k mnoha životním cestám“, a studující medicíny i zdravotníci „to musí zvládnout“. Oslovuje tak podle svých slov „generaci sněhových vloček“, kterou tvoří především mladé ženy lékařky: „K sexuálně nevhodným komentářům a chování prostě dochází. Je to stresující. Jediné, co k tomu můžu říct, je, že pokud chcete uspokojivou kariéru v medicíně, tak musíte přitvrdit.“
Na jeho slova reagovala řada lékařek na sociálních sítích s tím, že se jedná o názornou ukázku toho, jak sexismus v medicíně vypadá a je vnímán jako „norma“. „Naši mladí lékaři a mladé lékařky nejsou ani zdaleka sněhové vločky, jsou aktivní, mají zájem o svou práci a oddaní své kariéře. Očekávání, že se k nim budou kolegové chovat s respektem je naprosté minimum a my je v tomto požadavku jednoznačně podporujeme. Odmítnutí šikany, sexismu a sexuální obtěžování na pracovišti ze strany doktora Hiltona jako pouhou nepříjemnost v práci jsou v rozporu s pracovní etikou 21. století. Odmítáme ohavný návrh, že by lékaři měli přitvrdit nebo, že by toto chování mělo být jednoduše tolerováno,“ reagovalo na slova penzionovaného lékaře otevřeným dopisem více než sedmdesát mladých lékařů a lékařek z různých částí Walesu.
Samy jsme to zažily, a proto nyní nemlčíme
Signatářky dopisu, který podepsaly další významné osobnosti britské medicíny, zdůrazňují, že negativní vzorce chování v medicíně přetrvávají a bohužel stále nevymizely. Proto také cítí potřebu zastat se svých mladších kolegyň: „Všechny čtyři jsme se dostaly do vyšších vedoucích pozic ve svých specializacích. Působíme v onkologii, všeobecném lékařství, psychiatrii a medicíně HIV. A každá z nás si může vybavit zážitky ze své vlastní kariéry, které jsme tehdy ignorovaly, odmítaly a dělaly jsme, že nevidíme a neslyšíme, ale viděly jsme a slyšely jsme a stále si to pamatujeme.“
Mimo jiné popisují to, že se záměrně vyhýbaly „příliš riskantním společenským situacím s určitými muži“, to, že musely znovu a znovu dokazovat, že jsou jako lékařky kompetentní, navzdory tomu, že složily stejné zkoušky jako jejich mužští kolegové. Případně jim bylo naznačováno, že se mají „chovat jako muži“, aby zapadly, anebo mají myslet na jinou specializaci, „která bude více vhodná pro rodinu“ a cítily přitom vztek a bezmoc.
Maria Atkins, jedna ze signatářek dopisu, členka vedení Royal College of Psychiatrists a předsedkyně této odborné společnosti ve Walesu pro BBC News popsala zkušenosti s nimiž se jí během let svěřily další lékařky: „V průběhu let jsem od mnoha žen slyšela, že jim během nočních služeb mužští kolegové navrhovali, aby se zapojily do sexuálních aktivit, a ony se cítily pod tlakem. Když odmítnou, jsou za to penalizovány.“ Tyto negativní zkušenosti pak podle ní mohou vést k tomu, že některé z lékařek zcela opustí obor, či opustí tým, byť to znamená poškození jejich kariéry.
A to je podle signatářek otevřeného dopisu něco, co poškozuje medicínu jako takovou: „Nemůžeme si dovolit ztratit tyto talentované, inteligentní a statečné mladé ženy, které se rozhodly pro kariéru v medicíně navzdory tomu, že neúprosné negativitě v médiích, intenzivní tvrdé práci a dlouhým službám.“
Ludmila Hamplová
