Demografická křivka neúprosně ukazuje, že poptávka po službách již dnes přetížených záchranářů se za deset let zdvojnásobí. Personální kapacity zdravotnických záchranných služeb ale není reálné v tak krátkém čase výrazně navýšit, je proto třeba systémových a legislativních změn, které by vedly k omezení často zbytečných výjezdů. Zaznělo to na konferenci nazvané Jak zajistit co nejvyšší kvalitu péče o pacienta v rámci zdravotnických záchranných služeb a jak udržet v praxi zdravotnické profesionály?, která se uskutečnila na půdě Senátu.
Většinu pacientů, ke kterým jsou dnes přivoláváni záchranáři, tvoří lidé ve věkové skupině nad 65 let, upozornil v úvodní přednášce konference senátor a předseda Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR Marek Slabý. „Tento trend bude ještě posilovat a zcela jistě se mu nevyhneme. Musíme se s tím smířit. A musí se s tím bohužel i ti mladí a perspektivní záchranáři, kteří přicházejí na záchrannou službu plni radosti a přesvědčení, že budou provozovat adrenalinové zásahy u různých nehod a tragických událostí typu převrácených autobusů a ukážou, co je v nich nejlepšího. A pak po půl roce nebo po roce zjišťují, že mezi jejich výjezdy převažují ty za polymorbidními pacienty nad 65 let,“ řekl na konferenci Slabý.
Ve svém vystoupení mimo jiné také zmínil, že náklady zdravotních pojišťoven na zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) stouply za posledních pět let na více než dvojnásobek. A že počet výjezdů záchranek každoročně dramaticky stoupá, zároveň ale v posledních deseti letech ubývá v ZZS lékařů a naopak stále narůstá počet nelékařských zdravotnických pracovníků, kteří se stávají klíčovou částí ZZS.
Že stárnutí populace v budoucnu výrazně postihne fungování ZZS, potvrdil ve svém vystoupení také ředitel Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek. „Už dnes je nejvyšší počet zásahů ZZS u lidí nad 65 let. A demografický vláček směřuje k tomu, že do vyšších seniorních let míří generace, která už je od 55 let věku zatížena minimálně jednou chronickou nemocí a bude nemocná minimálně stejně jako dnešní senioři, ne-li víc,“ varoval Dušek s tím, že se vytížení ZZS může do roku 2032 nebo 2034 zdvojnásobit. „Pokud se do přednemocničního segmentu nedostane rozumně posílená komunitní ošetřovatelská péče, která by výjezdy záchranky částečně suplovala,“ dodal ředitel ÚZIS.
Ten ve svém vystoupení upozornil také na problém se stárnutím lékařů, sester a dalších zdravotníků ZZS. „Přitom musíme počítat s tím, že se populační objednávka po záchranářích zdvojnásobí. Ty lidi nezískáme za rok, musíme je postupně vychovávat, musíme začít plánovat,“ varoval Dušek.
O paradoxech, hrozbách a problémech záchranných služeb mluvil na konferenci v Senátu lékař ZZS Pardubického kraje Jiří Knor, který nezbytnost kvalitní záchranné služby s adekvátně vzdělanými lékaři ve své přednášce demonstroval na příkladu těžce zraněného chlapce na území kraje, který nedisponuje dětským traumacentrem. Mezi jevy, které negativně ovlivňují fungování ZZS a které nedávno podrobně popsal i v rozhovoru pro Zdravotnický deník, zmínil krom jiných i personální podstav, malé zapojení praktiků do lékařských služeb první pomoci (což potvrzují i fakultní a další nemocnice) i to, že bývají zaměňovány pojmy urgentní a akutní péče. „Akutní péče je v současnosti největší problém tuzemského zdravotnictví. Pokud lidé dostanou v sobotu odpoledne angínu, mají horečku a bolí je v krku, nezavolají praktika nebo ambulantního specialistu. Zavolají si záchranku,“ popsal zkušený lékař ZZS.
Ke zneužívání ZZS dochází ve velkém měřítku a podle Knora jde do značné míry o chybu systémovou. „Každý desátý člověk v České republice je každoročně ošetřen záchrannou službou. Asi každému je přitom jasné, že ne všichni tito lidé potřebují neodkladnou péči a že jim jde o život,“ konstatoval Knor. Problém je podle něj zakopán už v samotném znění zákona o zdravotních službách. „Ten totiž ukládá povinnosti poskytovatelům péče, ale neukládá žádnou zodpovědnost jejím konzumentům. Proto je záchranná služba bohužel velmi snadno zneužitelná – pacienty, ale i systémem, například seniorskou pečovatelskou službou, kde chybí lékaři, jejichž práci záchranáři suplují,“ popsal Knor.
Fungování a činnost pracovních skupin, které vznikly proto, aby pomohly nastavit systémové změny ve vzdělávání a kompetencích záchranářů představila na konferenci ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání ministerstva zdravotnictví Alice Strnadová. „Pracovní skupiny vznikly v loňském roce a jejich jednání, která se uskutečnila, bylo opravdu velmi mnoho. Nejde nám jen o nějakou drobnou změnu, ale o nastavení systémových změn, které se budou týkat právních předpisů, které by měly kultivovat praxi,“ řekla Strnadová.
Jedním ze zásadních témat pracovních skupin jsou kompetence záchranářů. Jak na konferenci uvedl prezident Komory záchranářů zdravotnických záchranných služeb Radomír Vlk, kompetence představují obrovskou studnici problémů a existuje mnoho možných řešení. „Činností, které mají záchranáři v popisu práce, je strašně moc. A kvůli tomu se posledních letech se výrazně otevírají nůžky mezi špičkovými a ostatními záchranáři. Hledáme konsensus, jak to udělat, aby ty otevírající se nůžky byly bezpečné pro obě tyto skupiny. Ne všichni záchranáři totiž chtějí maximum možných kompetencí, někteří se toho bojí. Musíme především hledat taková řešení, aby byla péče o pacienta kvalitní a bezpečná,“ popsal Vlk.
O možnostech sociálního a finančního zohlednění náročnosti práce lidí sloužících na ZZS – lékařů, záchranářů, řidičů i operátorů – hovořila na konferenci předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče (OSZSP) Dagmar Žitníková. Ta zmínila, že po vzniku zákona o ZZS v roce 2008, odborový svaz požadoval, aby záchranáři měli – stejně jako členové ostatních složek integrovaného záchranného systému – nějaké výhody. Žitníková ocenila, že se v roce 2011 do zákona podařilo zakomponovat odchodné a v roce 2022 možnost dřívějšího odchodu členů výjezdových skupin do důchodu. Podle odborů je to ale málo.
„Chtěli bychom transparentní podmínky pro výkon práce, chtěli bychom adekvátní kompenzace a usilujeme o prostupnost profesí… Aby člověk, který už není schopen vykonávat náročné výjezdy na záchrance, mohl pracovat v nemocnici nebo třeba v domácí péči – a to po krátkém dovzdělání, bez nutnosti absolvovat celý systém kvalifikačního vzdělávání,“ popsala Žitníková. A doplnila, že by odboráři uvítali i výsluhy pro záchranáře jako zvláštní příplatek k platu po určitém počtu odpracovaných let.
Jedním z témat konference byla také psychologická náročnost povolání záchranářů i operátorů záchranky a toho, jaké jsou v této oblasti možnosti pomoci. Klinický psycholog a tiskový mluvčí ZZS Moravskoslezského kraje Lukáš Humpl Systém psychosociální intervenční služby (SPIS), který se zaměřuje na záchranáře i na pozůstalé po pacientech, jejichž život se výjezdu ZZS zachránit nepodařilo. „Posádkám se často stává, že musí řešit zásadní zdravotní stav svých kolegů, což může hluboce poznamenat celý záchranářský tým,“ vysvětlil Humpl jak funguje pomoc pracovníkům ZZS. A uvedl některé příběhy z praxe, kterých bohužel není málo. „Při výjezdu na dálnici například havarovala posádka, která jela k raněnému pacientovi. A ze stejného stanoviště, z něhož vyjížděl havarovaný vůz, za několik minut musela vyjet na pomoc svým kolegům posádka sesterská, která se ještě před několika minutami se svými kolegy viděla, když vyjížděli,“ popsal s tím, že taková událost zanechá na psychice celého týmů záchranářů hluboké stopy.
Systém psychosociální intervenční služby, který garantují kliničtí psychologové, používá i peery, tedy zdravotníky vyškolené na psychologickou pomoc kolegům. V rámci Systému psychosociální intervenční služby je provozována také krizová linka, která je k dispozici pro psychologickou podporu blízkým pozůstalým a specializuje se na období prvních desítek hodin po tragické události. „Linka byla mimo jiné zapojena také do událostí po prosincové střelbě na Filozofické fakultě v Praze a přijala desítky hovorů pozůstalých rodinných příslušníků,“ dodal Humpl.
Jakub Němec
