Přístrojová komise pod palbou: Administrativní překážka, nebo pojistka kvality?

Má přístrojová komise v českém zdravotnictví ještě smysl, nebo jen zbytečně brzdí inovace? Na summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví otevřel prezident Asociace soukromých poskytovatelů zdravotních služeb Šimon Toman otázku, zda její roli nemají plnit samotné zdravotní pojišťovny. Jeho kritika narazila na obranu ze strany ministerstva i předsedy komise.

„Jakou roli plní přístrojová komise, kterou by neměla plnit pojišťovna?“ položil Toman kontroverzní otázku, která rozpoutala vášnivou diskusi. Podle něj totiž současný model vytváří duplicitní proces. Poskytovatelé – zejména ti soukromí – musí projít jak sítem komise, tak následně jednáním s pojišťovnami.

Toman přitom nevolá po okamžitém zrušení komise, ale po otevření debaty o jejím smyslu. „Možná, když o tom budeme diskutovat, můžeme časem dojít k tomu, že přístrojová komise třeba není nutná a je to jenom administrativní překážka,“ řekl.

Jeho argument stojí na jednoduché logice. „Ve finále je to stejně zdravotní pojišťovna, kdo pomyslně sedí na penězích, rozhoduje, jak se s nimi hospodaří a odpovídá svým klientům za dostupnost a kvalitu péče,“ argumentoval Toman. Pro zdravotní pojišťovny by tak podle něj nemělo být problematické si služby – nyní poskytované přístrojovou komisí – zařídit po vlastní ose.

„Pevně věřím, že miliardové společnosti, tedy zdravotní pojišťovny, které mají komise, poradce a odborníky na všechno možné, by jistě mohly zřídit obdobný poradní orgán nebo poptat poradní společnosti. Zdá se mi těžko uvěřitelné, že firmy, které podepisují kontrakty za mnoho peněz, by si nedělaly taková posouzení a jenom slepě následovaly to, co řekne přístrojová komise,“ podotkl.

Obrana systému: Nejsme na to připraveni

Proti Tomanovu pohledu se postavili jak zástupci ministerstva, tak samotné komise. „Proč tedy máme úhradovou vyhlášku? Tak ji také zrušme, všechno by to měly dělat zdravotní pojišťovny. Je to velice podobné,“ čílil se předseda komise Josef Vymazal. Současně připomněl, že vznik orgánu měl být jen dočasným řešením.

„Vytvořili jsme to, čemu říkáme ,light HTA model‘, a řekli jsme si, že to je jenom na několik let, na přechodnou dobu,“ uvedl s tím, že systém se měl postupně transformovat. Přesto podle něj komise prokázala, že plní nezastupitelnou roli.

Mohlo by vás zajímat

Zabiják, o kterém se nemluví: Světem se šíří superhouby, na které přestává fungovat léčba

S protiargumentem přispěchala také vrchní ředitelka sekce zdravotnických technologií ministerstva zdravotnictví Markéta Foldyna Hellová. Upozornila na praktické limity čistě pojišťovenského modelu. „To, že by každá ze zdravotních pojišťoven měla tým odborníků na posuzování přístrojů, by bylo platné v ideálním světě,“ reagovala na Tomanovu představu.

Navíc to ani není podle Hellové žádoucí. Jako zásadní výhodu stávající komise totiž vidí její univerzálnost. „U jednoho stolu se sejdou nominovaní zástupci odborných společností, i zástupce Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Jinak by zdravotní pojišťovny hodnotily každou konkrétní žádost jenom podle dat od svých pojištěnců. A to by nebylo zcela odpovídající,“ upozornila s tím, že centrální platforma umožňuje komplexnější pohled.

„Žádné jiné fórum, které by dokázalo legálně přinést všechna relevantní data na jedno místo, zkrátka není,“ dodala.

Hybridní systém jako realita

Ekonom a ředitel Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment (iHETA) Tomáš Doležal zasadil spor do širšího kontextu. Podle něj je iluze očekávat rychlý přechod na pojišťovenský model. „Nejsme v situaci čistě pojišťovenského systému a myslím, že tam dlouho nebudeme,“ konstatoval. Připomněl, že by to znamenalo výrazné rozdíly mezi pojišťovnami, a tím i mezi pacienty.

I proto má ústřední orgán podle něj stále smysl. „Je důležitá jeho politická role, ta centralizace, tedy jakési sjednocení podmínek napříč trhem pro všechny pojištěnce,“ míní Doležal. Souhlasí rovněž s Hellovou v tom, že přínosem přístrojové komise je i široká datová agenda.

Budoucnost bez komise?

Přestože se Toman s ostatními účastníky diskuse na nezbytnosti přístrojové komise neshodl, uznal dílčí posuny, například snahu o snížení administrativní zátěže. Přesto trvá na tom, že systém by měl mít jasný směr.

„Myslím, že v dlouhodobém horizontu bychom měli směřovat k tomu, že to (vyhodnocování drahých zdravotnických přístrojů, pozn. red.) budou dělat zdravotní pojišťovny a upozadí se tím role přístrojové komise,“ shrnul.