Rekonvalescence po náročných operacích ho naučila více si vážit pohybu i chvil, kdy nic nebolí. Bývalý ministr zdravotnictví a poslanec Vlastimil Válek (TOP 09) v rozhovoru pro Zdravotnický deník popisuje svůj osobní recept na kondici – od pravidelné jízdy na kole přes procvičování páteře až po intenzivní mentální trénink. Jak se mu daří skloubit péči o zdraví s náročnou prací a v čem naopak podle svých slov nejde příkladem? Okrajově se dotýká také systémových témat, jako je boj s dětskou obezitou, zdanění slazených nápojů či regulace energetických drinků.

Jak se udržujete ve formě?

Pohyb je pro mě důležitý, a obzvlášť po prodělaných operacích prostaty a plicní embolie si ho dokážu o to víc vážit. Především jezdím na kole, trochu běhám a kombinuji to s hodinovou procházkou. Doma cvičím cviky na křížokyčelní klouby, páteř a na celkové uvolnění.

Lze říct, jak se stalo, že je cvičení nedílnou součástí vašeho života?

Do sportovního kroužku jsem nikdy nechodil, ale mládí jsem strávil v turistickém oddíle Bílý Bizon v Břeclavi. A samozřejmě jsem hodně jezdil na kole. Obojí mi zůstalo dodnes – dovolenou trávím většinou na horách a na kole jezdím pravidelně.

Jak moc řešíte stravu? Máte pravidelný jídelníček, nebo vám stačí se vyhýbat vyloženě nezdravým potravinám či vysokokalorickým pokrmům?

Nemám a nikdy jsem moc zdravý jídelníček neměl. Sice snídám, protože mám hodnou ženu a ta na to dbá, ale přes den v práci v nemocnici jsem vždy pil jen vodu a kávu, a to mi zůstalo. Jím pak až doma, jak přijdu z práce, takže mezi pátou a šestou. Jinak je to o dovolené a o víkendech. Snažím se nejíst po šesté večer. Ale zdravá strava to není – v tom nejsem, na rozdíl od mé ženy a dětí, následováníhodný vzor.

Bez změny životosprávy a pohybu jsou „zázračné pilulky“ k ničemu.

Užíváte nějaké doplňky výživy či vitamíny?

Doplňky výživy neužívám, jím ovoce a zeleninu. Zejména miluju borůvky.

Snažíte se udržovat se v kondici i mentálně?

Jednak stále pracuji jako lékař, píšu odborné knihy a články a stále studuji. Učím se celý život angličtinu a němčinu, v posledních letech studuji latinu a řadu knih o umění, hudbě a historii. Hodně k tomu v posledních letech využívám AI. Nastavil jsem si režim, že studiu a četbě věnuji v průměru alespoň tři hodiny denně. A taky hraju počítačové hry.

Nedávno jste podstoupil vážnou operaci. Jak tato zkušenost ovlivnila Váš přístup k životosprávě?

Snažím se více hýbat a užívat si toho, když mě nic nebolí.

Jak náročné je skloubit práci, rodinu a cvičení?

Dnes už to náročné není. Děti už mám velké, a tak mám dost času na své koníčky – medicína a radiologie jsou vedle politiky jedny z těch největších. Když byly děti malé, bylo to složitější. Ale mám úžasnou manželku, a to pak jde všechno snadno.

Velkou debatu teď vzbudilo možné hrazení léků na hubnutí obézním dětem. Jak vy se na to díváte?

Je asi přirozené, že se většina lidí snaží najít to nejjednodušší řešení. A pilulka jednou denně, po které budete štíhlí, svalnatí a ideálně věčně mladí, jako takové řešení vypadá. Bezesporu jsou i pacienti mladší 18 let, kteří jsou morbidně obézní a přes veškerou snahu se jim nedaří zhubnout – a tehdy lék na hubnutí jejich úsilí podpoří. Nicméně stále platí zákon zachování energie. Tvrzení typu „nejím, alkohol nepiju, hýbu se, a stále tloustnu nebo nehubnu“ je nesmysl. Bez změny životosprávy a pohybu jsou „zázračné pilulky“ k ničemu, nebo dokonce škodlivé.

Vhodně nastavená daň může mít pozitivní dopad na zdraví dětí a motivovat výrobce ke snižování obsahu cukru.

Primární odpovědnost za zdraví dětí nesou rodiče, nikoliv stát, jehož úlohou je především role regulátora a tvůrce prostředí, které zdravé stravovací návyky může jen podpořit. Proto jsme se v minulém volebním období pustili do školního stravování, kterého se denně účastní víc než milion a půl dětí. Prosadil jsem změnu spotřebního koše tak, aby jídlo nebylo přesolené, aby zmizely přeslazené nápoje, a naopak přibylo vitamínů, vlákniny a minerálních látek při zachování oblíbených jídel, pouze připravených ze zdravých a kvalitních surovin.

Spolu s tím jsme spustili pilotní program BUĎ FIT 24, jehož cílem byla podpora zdravého životního stylu u dětí ve věku 6–11 let s nadváhou skrze fitness náramek a mobilní aplikaci fungující na principu hry. Ta umožnila dětem i jejich rodičům sledovat denní fyzickou aktivitu, energetický příjem a výdej i plnění cílů v oblasti zdravého stravování a pohybu. Výsledky tohoto pilotního programu nám bezesporu pomohly získat hlubší vhled do situace a ukázaly další možnosti, jak s dětskou obezitou bojovat.

Důležité ale je si uvědomit, že zdravé návyky se získávají hlavně v dětství, a co se člověk nenaučí tehdy, později už mění jen s velkým úsilím.

Mladé lidi mohou ke cvičení a zdravému způsobu života pozitivně motivovat známé osobnosti. Máte vy, nebo jste v mládí měl, nějaké osobní vzory, pokud jde o cvičení a sport?

Pro mě to byli moji vedoucí v oddílu, především Rolf – tedy pan Rufer, hlavní vedoucí a zakladatel našeho oddílu.

Už jste zmínil, co jste prosadil jako ministr zdravotnictví. Co můžete udělat – a děláte – z pozice poslance pro to, aby bylo cvičení a zdravá strava dostupnější pro co nejširší počet obyvatel?

Z pozice poslance teď vidím prostor v dalších nástrojích. Za užitečné považuji zavedení přehledného nutričního značení typu Nutri-Score, které by usnadnilo orientaci v nutriční kvalitě výrobků a podpořilo odpovědnější výběr potravin. Stejně tak se jako legitimní cesta jeví zavedení takzvané „sugar tax“ na slazené nealkoholické nápoje. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že vhodně nastavená daň může mít pozitivní dopad na zdraví dětí a motivovat výrobce ke snižování obsahu cukru. Takový krok by však musel být doprovázen důkladnou osvětou. A měl by vycházet z odborných podkladů, které v minulosti připravil Státní zdravotní ústav. Do třetice bych zmínil regulaci prodeje energetických nápojů mladistvým.

Jaký jednoduchý návyk může dělat každý pro to, aby prožil zdravější život?

Já bych řekl: hýbat se aspoň trochu každý den, i kdyby to měla být jen procházka, nejíst pozdě večer a nezanedbávat pravidelné preventivní prohlídky u lékaře. Nejde o žádné zázraky, jde o pravidelnost.