Renomé Rehabilitačního ústavu Hrabyně a Chuchelná dalece přesahuje hranice kraje

Rehabilitační ústav Hrabyně a Chuchelná je součástí Fakultní nemocnice Ostrava a tvoří ho dvě pracoviště specializující se na léčbu pacientů s pohybovým handicapem. Rehabilitace má na obou místech dlouhou tradici a provádí se na špičkové úrovni. Zatímco hrabyňské pracoviště si loni připomínalo 50 let od svého vzniku, v Chuchelné budou v příštím roce slavit dokonce už 75. narozeniny.

„Naší největší devízou je to, že pacienta léčíme komplexně. Zabýváme se jeho fyzickým i psychickým stavem. Kromě toho řešíme i kompenzační pomůcky, sociální zázemí a mnoho dalšího,“ shodují se v dvojrozhovoru primářky obou pracovišť – Hana Davidová z Hrabyně a Ilona Nedvědová z Chuchelné.

Můžete na začátek blíže popsat, jaké pacienty vaše pracoviště léčí?

Hana Davidová: Věnujeme se lidem s poruchami pohybového aparátu. Rehabilitují u nás pacienti s ortopedickými, neurologickými anebo traumatologickými diagnózami. Spektrum je opravdu široké. Disponujeme dvěma specializovanými jednotkami. Kranio-iktová jednotka je součástí komplexního intenzivního rehabilitačního programu (KIP) u pacientů se získaným poškozením mozku (CMP – cévní mozkové příhody, úrazy mozku). Program se zaměřuje na co nejlepší funkční zlepšení a maximální resocializaci pacienta zpět do domácího a pracovního prostředí. Spinální rehabilitační jednotka se specializuje na péči o pacienty s čerstvým úrazovým i neúrazovým poraněním míchy. Spolupracujeme s dalšími centry v Česku v rámci spinálního programu.

Ilona Nedvědová: Největší skupinu našich pacientů tvoří pacienti po cévních mozkových příhodách, ale naší hlavní specializací od doby založení ústavu jsou pacienti po amputacích na horních a dolních končetinách. Překládají se k nám ihned po amputacích nebo po dohojení pahýlu. Rehabilitace je zaměřena na kondiční přípravu, vybavení protézou a nácvik jejího správného užívání. Pacienti jsou k nám přiváženi z celého Moravskoslezského kraje, mnohé ale máme z jižní Moravy, případně z Čech. Protetici k nám jezdí z Ostravy, Opavy nebo Frýdku-Místku a pacienty vybavují přímo na našem pracovišti, což je velká výhoda. Amputovaným pacientům se u nás dostává komplexní péče od dohojení a formování pahýlu po mobilitu na protéze.

Renomé Rehabilitačního ústavu Hrabyně a Chuchelná tedy přesahuje hranice Moravskoslezského kraje?

Davidová: Ano, přijímáme pacienty z celé republiky.

Nedvědová: Jsme samozřejmě moc rádi, že takové renomé máme. Je to dáno hlavně tím, že konkrétně o pacienty po amputaci je málokteré zařízení se schopno postarat takto komplexně. Jejich rehabilitace má v našem ústavu velkou, téměř už pětasedmdesátiletou tradici. Původní záměr rehabilitace v Chuchelné byla péče o horníky po traumatech, které utrpěli v blízkých dolech. V současné době jsou to hlavně pacienti s hemiparézami po CMP, pacienti po traumatech a operacích a zmiňovaní pacienti po amputaci.

Práce u nás je týmová, ať už jde o lékaře, zdravotnický personál, zdravotně sociální pracovnici, ergoterapeuta, fyzioterapeuta, logopeda nebo psychologa.

V čem spočívá vaše výjimečnost? Co pacientům nabízíte třeba na rozdíl od jiných zdravotnických zařízení podobného druhu?

Davidová: Pořád vnímám to, že řešíme člověka jako celek. V dnešní době je to celkem vzácnost. Zabýváme se fyzickým i psychickým zdravotním stavem, dále kompenzačními pomůckami, sociálním zázemím, úpravou bariér v domácím prostředí. Jsme otevřeni rodinným příslušníkům, které prakticky připravujeme na návrat blízkých do domácího prostředí. Spolupracujeme s peer mentory, což jsou vozíčkáři, kteří jsou delší dobu po úrazu a se svým handicapem se naučili aktivně žít. Představují cennou podporu pro člověka s podobnou životní zkušeností.

Nedvědová: Snažíme se, aby péče o pacienta byla komplexní a byl mu poskytnut co největší komfort. Práce u nás je týmová, ať už jde o lékaře, zdravotnický personál, zdravotně sociální pracovnici, ergoterapeuta, fyzioterapeuta, logopeda nebo psychologa. Všichni se snažíme pacientovi poskytnout individuální péči podle jeho potřeb, spolupracujeme tak, aby byl schopen se vrátit do rodinného prostředí, spolupracujeme i s rodinami, kterým poskytujeme edukaci při úpravách bytu, vybavení kompenzačními pomůckami a podobně.

Jak jste na tom personálně? Potřebovali byste rozšířit řady vašich zdravotnických týmů?

Davidová: V současné době je prioritou zejména navýšení lékařských pozic, kde vnímáme nedostatek.

Nedvědová: I v Chuchelné bychom potřebovali posílit pozice lékařů. Kromě toho bychom uvítali i nové fyzioterapeuty. S tím, jak postupně všichni stárneme, tak je nutné nabrat nové síly i na těchto pozicích.  

Vaše zařízení se nacházejí v menších obcích. Je o to složitější získat nové zdravotníky?

Davidová: Naše zařízení se nachází zhruba na polovině cesty mezi Ostravou a Opavou. Za benefit považujeme to, že je v Hrabyni rehabilitační ústav umístěn v klidném přírodním prostředí, které vytváří příjemné podmínky pro pacienty i zaměstnance.

Od letoška spolupracujeme na telemedicínském projektu, který se zabývá vlivem zátěže na kolísání hladin cukru, krevního tlaku, saturace kyslíku a dalších parametrů.

Nedvědová: U nás se dobře pracuje. Vždycky říkáme, že tady máme takovou rodinnou atmosféru, protože se všichni známe. Kdyby k nám chtěl nastoupit lékař, žijící někde v okolních blízkých obcích, bylo by to ideální, ale i dostupnost z Opavy nebo Ostravy je autem do půl hodiny. Pracujeme v krásném prostředí bývalého zámku, který je obklopen nádherným parkem, což je pro psychicky náročnou práci u nás velká výhoda.

Uplatňujete nějaký program, který postupně zapracovává mladé lékaře nebo sestry do pracovního procesu?

Davidová: Máme adaptační program, během kterého se zaměstnanec postupně zapracovává s pomocí zkušených kolegů. Prostředí je přátelské. My lékaři jsme malý kolektiv, velmi vstřícný.

Nedvědová: Jsme zvyklí zastupovat se na všech odděleních, pracovat týmově, vzájemně si pomáhat.

Mají mladí lékaři případně sestry možnost se na vašem pracovišti věnovat výzkumu?

Davidová:Po spojení s Fakultní nemocnicí Ostrava se zintenzivnila spolupráce s Lékařskou fakultou Ostravské univerzity. Zajišťujeme výuku mediků, budoucích fyzio a ergoterapeutů, sester. Dále prezentujeme výsledky naší práce na konferencích a kongresech. V letošním roce jsme pořádali celostátní konferenci a setkání spinálních jednotek.

Nedvědová: Aktuálně od letoška spolupracujeme na telemedicínském projektu, který se zabývá vlivem zátěže na kolísání hladin cukru, krevního tlaku, saturace kyslíku a dalších parametrů. Zjišťujeme, jak rehabilitační zátěž ovlivňuje fyziologické funkce pacienta. Díky tomuto projektu jsou pacienti účinněji léčeni a přesněji sledováni. Také spolupracujeme s Lékařskou fakultou OU při výuce mediků, ergoterapeutů a fyzioterapeutů.

Co by podle vás mohlo být hlavním lákadlem pro mladé lékaře a sestry, aby si vybrali právě vaše pracoviště?

Davidová: Pokud mohu hovořit za lékaře, tak je to velmi pestrá práce v multidisciplinárním týmu (lékař, sestra, fyzioterapeut, ergoterapeut, psycholog, logoped, zdravotně sociální pracovník). Pohled na léčbu je celostní (holistický). Zatím jsem se v žádném oboru nesetkala s tak hmatatelnými výsledky jako v rehabilitaci. Velmi si vážím kolegů v akutních oborech, ale my jejich práci „dotahujeme do konce“. My jsme ti, kteří jsou u toho, že obrovská energie, která byla vynaložena k záchraně, měla smysl. Co se týče sester, tak naší hlavní předností je velmi kvalitní ošetřovatelská péče. Má u nás tradici a potvrzují to i naši pacienti. Abychom mohli zajistit kvalitní lékařskou, ošetřovatelskou a rehabilitační péči, musí mít pacient dostatečnou výživu a hydrataci, čistotu a pohodlí, dostatek odpočinku a spánku. Součástí ošetřovatelské péče je také respektování důstojnosti a individuálních potřeb. Za tím vším si stojíme a kdo chce svou práci vykonávat v tomto duchu, bude určitě vítán.

Rehabilitace probíhá tak dlouho, dokud je potřeba a pacient se zlepšuje. Pacienti jsou u nás od tří týdnů do tří měsíců.

Nedvědová: Myslím si, že rehabilitace obecně je jeden z nejkomplexnějších oborů medicíny. Za pobytu u nás pacienta léčíme celostně, vidíme efekt rehabilitace v čase. Pro lékaře, který chce vidět výsledek své práce, je toto komplexní obor, v němž s člověkem pracujete po všech stránkách. Rehabilitace probíhá tak dlouho, dokud je potřeba a pacient se zlepšuje. Pacienti jsou u nás od tří týdnů do tří měsíců. V průběhu rehabilitace vidíte, jaký má efekt a jak se pacient ze svého původně těžkého stavu zlepšuje, aby byl schopný co nejlépe fungovat v rodině a běžném životě.

Předpokládám správně, že možná oproti některým jiným lékařským oborům musíte být nejen dobří lékaři, ale i psychologové?

Davidová: Domnívám se, že obecně je práce ve zdravotnictví psychicky náročná. U nás vnímám, že mnozí pacienti přicházejí s tím, že se konečně vyléčí a vše bude jako před úrazem či nemocí. Cesta k přijetí je dlouhá, týká se nejenom pacientů, ale celých rodin. Abychom člověka provedli tímto těžkým obdobím, musíme si získat důvěru a navázat vztah. Jako tým musíme být jednotní, abychom zamezili nejistotě. Pak jde všechno snáz. Lépe jsou přijímány i takové informace, které nejsou příznivé. Velmi důležitá je empatie. V praxi se mi osvědčilo pacienta i blízké co nejvíce aktivně zapojit do léčebného procesu a nechat je rozhodovat. Tady na to máme na rozdíl od akutních lůžek prostor.

Nedvědová: Psychologická péče je velká část naší práce. S kolegyněmi vždycky říkáme, že léčba dobrým slovem a nasloucháním je pro naše pacienty nejpotřebnější. S pacienty komunikujeme nejen na vizitách, ale kdykoliv je to potřeba. Máme i krásný park a mnohdy můžete vidět, že naši terapeuti, případně také psychologové, využívají i terapii v přírodě. Zajíždějí za námi i peeři a pacientům se věnují v odpoledních časech, kdy je volněji. Opakovaně probíhá také canisterapie, organizují se sportovní hry nebo vědomostní kvízy. Před Velikonocemi nebo Vánocemi se pečou a zdobí perníčky, hrají se koledy, takže se snažíme, ať i odpoledne mají pacienti vyplněné a není jim za dlouhého pobytu u nás smutno.

Na začátku rehabilitace se pacient neuměl posadit, otočit se na lůžku, obléknout, umýt a po několika letech přijde soběstačný a mobilní s chodítkem.

Otázka závěrem. Setkaly jste se ve vaší profesní kariéře s případem, na který nikdy nezapomenete?

Davidová: V Hrabyni pracuji už třiadvacet let a těch „zázraků“ byla spousta. Není to jen o tom, že ochrnutý člověk vstane a začne chodit. Jde také o to, že pacient, který byl na začátku plně závislý na svém okolí, depresivní, nespolupracující, začne vnímat pokroky, těch se chytí a jde kupředu. Vnímáte najednou tu změnu, progres. K těmto lidem mám velký respekt. Fakt, že to nevzdají a žijí aktivní život, je ten zázrak. A já mám velké štěstí, že můžu být u toho.

Nedvědová: Za ta léta, co tady pracuji, je to opravdu spousta pacientů, kteří se k nám rádi vracejí. Kolikrát pak u vizity společně vzpomínáme, s jakým hendikepem k nám původně přišli. Na začátku rehabilitace se pacient neuměl posadit, otočit se na lůžku, obléknout, umýt a po několika letech přijde soběstačný a mobilní s chodítkem. Nás to vždycky moc těší. Například aktuálně tady máme paní Jarušku, která k nám po amputaci dolní končetiny jezdí už desítky let. I ve svých osmaosmdesáti letech se stále udržuje mobilní a soběstačná. Chováme k ní velký obdiv za to, jak všechno zvládá, a jsme rádi, že k nám do Chuchelné vždycky ráda přijede na rekondiční léčebný pobyt.