Německo se už pěknou řádku let potýká s nedostatkem zdravotnického a ošetřovatelského personálu ve svých zdravotnických a pečovatelských zařízeních. Demografie je zkrátka neúprosná, a to nejen u našich západních sousedů. Logickým řešením tak je lákání chybějících pracovníků v zahraničí. V hledáčku ekonomicky rozvinutých zemí se ocitají státy, které mohou nabídnout kvalifikovanou pracovní sílu, která je navíc ochotna pracovat za mzdy, za něž by domácí zaměstnanci sotva přišli do práce. Mezi takové patří například Filipíny. Jenže Německo doplácí na svůj vlastní byrokratický systém. Uvádějí to například portál Deutsche Welle nebo Německý institut pro globální a regionální studia (GIGA).

Nedostatek zdravotnického a ošetřovatelského personálu sužuje nejen Německo. Naši západní sousedé se tak po vzoru jiných evropských zemí rozhodli řešit tuto nepříznivou situaci lákáním pracovníků z třetích zemí. Mezi ně patří například Filipíny, neboť tamní pracovní síla se těší v Evropě pověsti pracovitých, vzdělaných a ochotných lidí.

Třináct let projektu Triple Win

V Německu byl k tomuto účelu zřízen program „Triple Win“. Funguje pod Spolkovou agenturou práce (obdoba českého Úřadu práce) od roku 2013. Za tu dobu našlo v Německu práci kolem 13 tisíc zdravotních sester (a bratrů) původem právě z Filipín. Drtivá většina z nich pracuje v německých nemocnicích, uvádí Deutsche Welle.

Jenže filipínská „zdravotnická diaspora“ je v Německu jen kapkou v moři. Celkově totiž v Německu ve zdravotnictví či ošetřovatelství pracuje více než 300 tisíc cizinců. Filipínci (či spíše Filipínky) tak tvoří jen něco málo přes čtyři procenta z uvedeného počtu. Asi každý pětadvacátý cizinec pracující v německém zdravotnictví a ošetřovatelství tedy pochází právě z Filipín.

Německo ovšem v náboru filipínských zdravotníků významně zaostává za světem. Podle Německého institutu pro globální a regionální studie (German Institute for Global and Area Studies) je Německo až na posledních příčkách v pořadí zemí, kam Filipínci a Filipínky míří za prací.

Problém tkví v samotném Německu

Na počátku roku 2024 v zahraničí oficiálně pracovaly téměř dva miliony Filipínců a Filipínek. Z nich téměř 400 tisíc našlo uplatnění v Saúdské Arábii, necelých 350 tisíc ve Spojených arabských emirátech, následoval Singapur (220 tisíc), Hongkong (207 tisíc). Evropa jako celek pak byla pracovištěm jen asi pro 100 tisíc lidí z této asijské země. Na Německo samotné pak připadalo 35 až 45 tisíc občanů Filipín, tedy přibližně třetina až téměř polovina z celé „evropské“ kvóty.

Znamená to, že by Filipínci a Filipínky do Německa nechtěli? Nabízí se to. Přece jen Singapur nebo Hongkong je Filipínám kulturně i geograficky blíže než nějaká (byť ekonomicky nejvyspělejší) země v Evropě. Nezanedbatelnou očekávanou překážkou je koneckonců i jazyková bariéra.

Jenže, jak se zdá, ten skutečný problém, proč v Německu najdeme tak málo Filipínců a Filipínek, tkví někde jinde. A to v samotném Německu, respektive v jeho přílišné administrativě, která souvisí právě se získáním pracovního povolení.

Čekat na povolení tři roky, nebo šest měsíců?

Podle institutu GIGA trvá filipínským uchazečům o práci získat v Německu pracovní povolení 24 až 36 měsíců, tedy dva až tři roky. „To je naprosto odstrašující v porovnání s mnohem kratšími lhůtami u přímých konkurentů,“ píše ve své zprávě GIGA. Jeho analytici uvádějí, že v zemích, kterým se snaží Německo v náboru Filipínců konkurovat, je čekací lhůta obvykle šest až dvanáct měsíců.

To ale není vše. Nezávislá výzkumná organizace Verité zjistila, že Německo je často jen přestupní stanicí pro filipínský zdravotnický a ošetřovatelský personál do jiných evropských zemí. Ukazuje se totiž, že pro filipínské zdravotní sestry je například velice složité dosáhnout v Německu kariérního postupu nebo posunout se v pracovní hierarchii výše.

Mohlo by vás zajímat

„Německá zdravotnická zřízení prakticky slouží jako státem financovaná výcviková střediska pro evropské zdravotnické a sociální systémy jiných zemí,“ uvádí se ve zprávě z roku 2021. Filipínské sestry nebo ošetřovatelky systému dlouhodobé péče pak často končí například v Irsku nebo ve Velké Británii. Zejména Irsko jim ještě dokáže nabídnout podstatně nižší míru zdanění než právě Německo.

Analytici GIGA konstatují, že pro zlepšení popsané situace je třeba, aby se na mezivládní úrovni rozvíjela spolupráce mezi Německem a zeměmi, z nichž chce přilákat potřebnou pracovní sílu. Pouze vytvoření jakéhosi administrativního „fast tracku“ mezi oběma zeměmi může zefektivnit řešení personální nouze v německých sociálních systémech.

Merz v lednu vyrazil do Indie

Zdá se, že Německo rady odborníků bere k srdci. Počátkem tohoto roku spolkový kancléř Friedrich Merz vyrazil na turné do Asie, v jehož rámci navštívil také Indii. Cílem bylo navázání užšího partnerství, a to včetně spolupráce v oblasti zdravotnických a ošetřovatelských profesí.

„Chceme ještě úžeji spolupracovat v oblasti vzdělávání kvalifikovaných pracovníků,“ řekl Merz během své lednové návštěvy Indie. Merz se svým indickým protějškem Narendou Modim hovořil o „příležitosti pro obě strany“. Mimo jiné uvedl, že se připravuje cesta k legální a řízené migraci prostřednictvím duálních programů odborného vzdělávání a studia, cílených vízových a zrychlených postupů a partnerství mezi univerzitami a firmami.

Šéfové vlád obou zemí podepsali na závěr jednání memorandum o partnerství v oblasti vzdělávání a náboru indických zdravotnických pracovníků. „Podpisem memoranda bylo stvrzeno, na čem jsme se dokázali s Indií dohodnout. Jde o doporučení pro zajištění kvalifikovaného zdravotnického a ošetřovatelského personálu tak, aby tito lidé mohli přicházet legálně do Německa a pracovat ve zdravotnictví,“ uvedla spolková ministryně zdravotnictví Nina Warkenová (CDU).

Obě země se také dohodly na zavedení společných standardů pro vzdělávání v oblasti zdravotnictví a ošetřovatelství. To by v budoucnu mělo zjednodušit byrokratické postupy při vzájemném uznávání vzdělání, aby se zejména indičtí odborníci mohli rychleji integrovat na německém trhu práce. Třeba se časem podobná spolupráce rozvine také mezi Německem a Filipínami.