Zatímco u volnočasových benefitů vláda navrhuje zrušit limit, u zdravotních benefitů zvolilo ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s ministerstvem financí restriktivnější přístup. Bez limitu by měly být pouze vybrané preventivní úkony. Návrh kritizuje opozice i část soukromého sektoru. Podle Šimona Tomana, předsedy zdravotní sekce Hospodářské komory a prezidenta Asociace soukromých poskytovatelů zdravotních služeb, je však důležité, že debata o změně vůbec probíhá a konkrétní řešení už jsou na stole.
Probíhá diskuse o návrhu ministerstva zdravotnictví, který by měl u zaměstnaneckých zdravotních benefitů zvýhodnit některé preventivní programy. Váš kolega, viceprezident Hospodářské komory a prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza, tento návrh poměrně tvrdě kritizuje a upozorňuje hlavně na riziko další administrativy a složitosti pro firmy. Jak se na jeho kritiku díváte vy jako předseda zdravotní sekce Hospodářské komory?
S Tomášem Prouzou samozřejmě velmi úzce spolupracujeme a pozice Hospodářské komory je v tomto směru jasná. Preferovali bychom obecnější odstropování zdravotních benefitů, podobně jako je tomu u volnočasových benefitů, ideálně doplněné negativním výčtem toho, co už za zdravotní benefit považovat nelze.
To by podle mého názoru byla systémově čistší a administrativně jednodušší cesta. Zároveň by bylo možné rozptýlit obavy zejména ministerstva financí, že by takový režim mohl být zneužíván například k úhradě čistě estetických nebo plastických zákroků, které nemají preventivní či zdravotní charakter.
Na druhou stranu návrh, který nyní jde ven, vnímám jako výsledek kompromisu mezi zástupci soukromého sektoru, ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí.
Ideální řešení to tedy není?
Není to ideální řešení, které bychom si jako Hospodářská komora představovali. Může však otevřít prostor pro diskusi o širším rozvolnění pravidel, a tím i pro větší zapojení zaměstnavatelů do podpory prevence a zdraví zaměstnanců.
Když pak sledujeme například aktivitu poslance Štěpána Slováka (ODS), je zřejmé, že diskuse už začala a posunula se z roviny „zda“ do roviny „jak“ a „co nejefektivněji“. To je podle mého názoru jednoznačně dobře. K takovému posunu by přitom nedošlo, kdyby ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo financí nebyly debatě otevřeny a se žádným návrhem nepřišly.
Jak k tomuto kompromisu došlo? Probíhala k tomu jednání mezi ministerstvem zdravotnictví, ministerstvem financí, Hospodářskou komorou a zástupci zaměstnavatelů?
Ano, jednání k tomu probíhala a nebyla úplně jednoduchá. Vedle Hospodářské komory měl na celé věci lví podíl mimo jiné také Jiří Horecký, zástupce Unie zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, a zástupci Svazu průmyslu a dopravy. Toto téma se diskutuje opravdu dlouhodobě a přirozeně se v něm střetává několik legitimních úhlů pohledu.
Na jedné straně je zájem zaměstnavatelů více se zapojit do podpory prevence a zdraví zaměstnanců. Na druhé straně je zájem ministerstva zdravotnictví rozvíjet právě ty oblasti, které mohou pomoci předcházet nemocem a snižovat tlak na zdravotní systém. A zároveň je pochopitelný i zájem ministerstva financí, aby zde nevznikla jakási černá díra na peníze nebo paralelní systém, kterým by se obcházela pravidla.
Mohlo by vás zajímat
Právě střet těchto zájmů bohužel často vede k tomu, že se nakonec nedocílí vůbec ničeho. V tomto případě se to ale naštěstí neděje a konkrétní návrhy se už nyní projednávají v Poslanecké sněmovně.
Ať už to ve Sněmovně dopadne jakkoli, pevně doufám, že nedojde k odmítnutí všech řešení a k zachování status quo, kdy by byly bez limitu odstropovány volnočasové benefity, zatímco u zdravotních benefitů by limit zůstal zachován. Věřím však, že tento nelogický stav, na který upozorňuje kolega Prouza, není v zájmu žádné ze stran a že se podaří najít řešení.
Jste zároveň prezidentem Asociace soukromých poskytovatelů zdravotních služeb. Tato úprava se tedy nepřímo dotýká i poskytovatelů zdravotních služeb. Jaký význam podle vás může mít pro ně?
Z pohledu poskytovatelů zdravotních služeb může tato úprava vést k vyššímu zájmu zaměstnavatelů o preventivní prohlídky a další preventivní služby nad rámec toho, co je dnes hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. A to může mít velký význam pro podporu prevence ve společnosti jako celku.
Samozřejmě bude velmi záležet na tom, v jakém finálním rozsahu budou jednotlivé úkony z limitu vyňaty a jak bude celý systém prakticky nastaven. Bude se řešit i administrativní stránka věci, protože různé úkony mohou být v různých režimech, což, jak správně upozorňuje Tomáš Prouza, může způsobit nezanedbatelnou administrativní zátěž pro firmy, která je může odradit. Zároveň lze očekávat i debatu o tom, proč některé preventivní úkony v seznamu zahrnuty budou a jiné nikoli.
Pevně ale věřím, že po určité době bude možné fungování této úpravy vyhodnotit a otevřít diskusi o jejím dalším rozšíření. Například na základě větší důvěry ze strany ministerstva financí, že systém skutečně slouží k podpoře prevence a zdraví zaměstnanců, a ne k obcházení daňových pravidel.
Ohledně fungování ministerstva zdravotnictví se obecně vedou rozsáhlé debaty. Vy jste se nedávno vyjadřoval i k práci ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Jak se na práci ministerstva a vlády díváte v kontextu této právní úpravy?
Víte, kdyby se nic nedělo, tak se ani nic nekritizuje. Už samotný fakt, že se o těchto věcech vedou debaty, podle mě ukazuje, že se skutečně pracuje na relevantních změnách a že se ve zdravotnictví něco děje.
Samozřejmě ne vždy vyhrajete 10:0 — a ne vždy vůbec vyhrajete. O tom teď ostatně ve fotbale víme své. U takto složitých témat je přirozené, že výsledkem bývá kompromis, se kterým nejsou všichni stoprocentně spokojeni.
Pro mě osobně i pro sekci zdravotních a sociálních služeb Hospodářské komory je ale zásadní, že se s námi ministerstva i vláda baví a že nad těmito věcmi probíhá reálná debata. To je podle mě důležitý předpoklad, aby se systém mohl postupně posouvat správným směrem.
