Single ženy dostanou snazší přístup k umělému oplodnění, stát tím ale podle bioetičky Hany Konečné otevírá nebezpečnou Pandořinu skříňku. Chystaná novela zákona o specifických zdravotních službách sice plní přání toužících žen, ale opomíjí práva dětí, problém s udržením anonymity dárců i mezinárodní genetická rizika.

Více dětí narozených díky asistované reprodukci, ovšem bez dořešení právních a etických otázek či fungujících přeshraničních registrů obsahujících údaje o závažných genetických predispozicích. Takový bude podle členky etické komise ministerstva zdravotnictví, Rady vlády pro lidská práva a také řídícího výboru pro lidská práva v oblasti biomedicíny a zdraví Rady Evropy Hany Konečné dopad novely zákona o specifických zdravotních službách, která umožňuje single ženám podstoupit asistovanou reprodukci.

„Připravovaná novela se orientuje výhradně na zájmy žadatelů, úplně ignoruje práva a zájmy dětí a dárců,“ konstatuje Konečná ve svých připomínkách k úpravě, které poslala na ministerstvo. A i když se po desetiletí pravidla pro asistovanou reprodukci zaměřovala hlavně na ochranu dárce a příjemkyně, zatímco dítě bylo chápáno jako výsledek úspěšné léčby, teď se pohled mění.

Stávající problémy neřeší, ale přidává nové

Podle Konečné zároveň chystaná úprava, která nyní prošla připomínkovým řízením, rezignuje na řešení stávajících a stále palčivějších otázek. Ty souvisejí jednak s dostupností genetických testů, které znemožňují státu garantovat anonymitu dárců pohlavních buněk, a jednak se změnou evropského pojetí asistované reprodukce.

„Asistovaná reprodukce už totiž není vnímána pouze jako jednotlivý zdravotní výkon zaměřený na dosažení těhotenství. Stává se systémem dlouhodobé odpovědnosti státu vůči dárcům, příjemcům, osobám narozeným z darovaných gamet a jejich rodinám, a to po několik generací,“ píše Konečná v připomínkách. Tento pohled se odráží i v novém evropském nařízení o látkách lidského původu (SoHO), které musíme do příštího srpna implementovat i do českého právního řádu.

Oproti tomu připravovaná změna zákona o specifických zdravotních službách se psychosociálními, právními a zdravotními problémy spojenými s asistovanou reprodukcí a dárcovstvím či náhradním mateřstvím nezabývá. Naopak ke stávajícím otázkám vyplývajícím z neexistence vazby dítěte ke genetickému rodiči přidává neexistenci psychosociálního rodiče. „Muže/otce tak de facto redukuje – s prominutím – na pytlík spermií,“ míní Konečná.

Potřebujeme mezinárodní registry

Novela také opomíjí aspekt cestování lidí za léčbou přes hranice. Navíc se kvůli nedostatku dárců běžně používají pohlavní buňky opakovaně a prostřednictvím mezinárodních spermobank a eggbank se distribuují do řady center asistované reprodukce. Důsledky se ukázaly na případu nazývaném jako Donor 7069, jehož sperma před léty vedlo k narození přinejmenším dvou stovek dětí. Problém byl v tom, že trpěl v té době neznámou genetickou predispozicí, kvůli níž se pak u dětí začaly objevovat zhoubné nádory, kterým některé podlehly.

V klinické genetice je přitom dnes dohledávání biologických příbuzných osob se závažnou dědičnou predispozicí standardem. Proto se do budoucna neobejdeme bez evropských či globálních registrů a reportů.

Mohlo by vás zajímat

Garantovaná anonymita jako legislativní pokrytectví

S tím pochopitelně úzce souvisí debata o anonymitě dárců. „Ta byla po dlouhou dobu vedena především v etické a psychosociální rovině. Zastánci anonymity, mezi něž jsem dlouhodobě patřila, zdůrazňovali ochranu soukromí dárce a stabilitu rodinných vztahů. Odpůrci upozorňovali na právo dítěte znát svůj biologický původ. Tyto argumenty neztratily význam. Změnil se však svět, ve kterém jsou uplatňovány. Rozvoj komerčního genetického testování, genetické genealogie, rozsáhlých databází DNA a moderních bioinformatických metod způsobil zásadní změnu. Právně garantovaná anonymita je technologicky negarantovatelná, je tedy jen legislativním pokrytectvím,“ podtrhává Konečná.

K tématu

A pak je tu informovaný souhlas, který by podle Konečné rozhodně neměl být vzhledem k výše popsanému jen jednorázovým administrativním úkonem před zákrokem. Musí naopak zahrnovat porozumění dlouhodobým zdravotním, psychosociálním a právním důsledkům dárcovství. A myslet bychom měli i na to, že osoby narozené z darovaných gamet informovaný souhlas dát nemohou. Proto odborníci na evropské úrovni požadují, aby všichni účastníci dárcovských programů měli průběžně přístup ke kvalitní psychosociální podpoře.

Destinace pro procedury s darovanými vajíčky

Právní úprava tak podle Konečné musí řešit:

  • dlouhodobou sledovatelnost darovaných gamet;
  • bezpečné uchovávání a aktualizaci údajů po dobu odpovídající celoživotním potřebám dotčených osob;
  • mechanismy předávání nově zjištěných zdravotně významných informací;
  • přeshraniční spolupráci mezi centry asistované reprodukce, spermobankami a zdravotnickými zařízeními;
  • genetické a psychosociální poradenství;
  • ochranu dlouhodobých zájmů osob narozených z darovaných gamet.

„Rozšiřování okruhu příjemců asistované reprodukce nevyhnutelně zvyšuje závislost systému na dárcovství gamet a na náhradním mateřství (…). Česká republika je významnou světovou destinací pro procedury s darovanými vajíčky. V případě otevření přístupu k procedurám pro další skupiny lze očekávat značný nárůst zájmu i o cykly s darovanými spermiemi a s náhradním mateřstvím. Rozšíření přístupu k asistované reprodukci je politické rozhodnutí. Odpovědnost za jeho dlouhodobé důsledky je však rozhodnutím právním, medicínským a etickým. Česká republika by měla nejprve prokázat, že je schopna tuto odpovědnost nést, a teprve poté rozhodovat o dalším rozšiřování systému,“ dodává Konečná.