Náročné onkologické operace, u nichž není druhá šance, se musí přesunout výhradně do rukou specializovaných pracovišť. Ministerstvo zdravotnictví odmítá ustupovat regionálním tlakům a trvá na striktním dodržování pravidel centralizace onkochirurgické péče. Poslanci z regionů sice protestují a obávají se o své nemocnice, data jsou ale neúprosná: Pacient v úzce specializovaném centru má násobně vyšší naději na přežití. Problematikou se zabýval středeční sněmovní zdravotnický výbor.

„Centralizaci tu máme více než deset let, bohužel se nám ale nedaří ji naplnit. Nebavíme se o běžné, základní péči. Bavíme se o onkochirurgii, vysoce specializovaných výkonech. Pouze proto, že někdo nedodržuje pravidla a nikdo je nevymáhá, jsme v situaci, kdy tyto výkony nejsou poskytovány v centrech vysoce specializované péče. O tom to celé je. My chceme, aby se pravidla dodržovala,“ uvádí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO).

Zároveň doplňuje, že už dnes probíhají tři čtvrtiny těchto výkonů v centrech. Docentralizovat tak zbývá poměrně malou část operací.

„Je to čistě propacientské opatření, které zcela odpovídá mezinárodnímu trendu. Naše centralizace je podle mnohých odborníků ještě poměrně měkká. Když se podíváme na sever či západ od nás, je mnohem silnější. Budoucnost jsou velkoobjemová centra, protože studie jednoznačně prokazují, že existuje přímá souvislost mezi počtem provedených výkonů a kvalitou péče. A u nás jsou bohužel v řadě oblastí kvalita a výstupy horší právě proto, že výkony nejsou plně centralizované a provádějí se i na pracovištích, kde k tomu není dostatečná praxe a erudice,“ dodává Vojtěch.

A podtrhává, že krok není založen na dojmologii, ale na jasných datech z českých registrů. Z nich je patrné, že se liší šance na přežití, pokud pacient podstupuje operaci v centru nebo mimo něj. Zároveň jde o operace, u kterých není druhá šance. Jsou tedy otázkou života a smrti.

Centrum musí být vybavené na komplikace

A proč je třeba ustanovovat centrová pracoviště, nejen „centrové“ chirurgy či operační týmy, kteří mají za sebou dostatečný počet výkonů?

„Nejde jen o operatéra, který může být nejlepší. Špičková musí být celá péče, nejen operace. Když máte život ohrožující komplikaci, potřebujete tým. Jako endovaskulární chirurg v centru vysoce specializované péče řeším každý týden krvácivé komplikace po radikálních operacích slinivky. Při revizi endovaskulární cestou z třísla je smrtnost 5 %, jejich otevřená revize má smrtnost nad 50 %. Operuje-li někdo slinivky mimo centrum, třeba v České Lípě, nemá krvácející pacient skoro šanci na přežití. To je to, oč tu běží,“ podtrhává předseda pracovní skupiny pro specializovanou zdravotní péči a centra vysoce specializované péče ministerstva zdravotnictví Tomáš Hauer.

Problematická situace liberecké nemocnice

Právě zmínkou České Lípy ale na výboru šlápl do vosího hnízda. Jde totiž o nemocnici, která v době sběru dat zaskakovala v operacích slinivky za Liberec, respektive sem operační tým dojížděl zákroky provádět. V Liberci se 17 měsíců rekonstruovalo 7 operačních sálů, což je také důvod, proč ve finále zdejší nemocnice nedosáhla na centrový statut.  

„V České Lípě se to jinak nedělá, byl to přechodný stav. Mrzí mě, že si hnípnete zrovna do České Lípy,“ zlobí se poslankyně Jana Pastuchová (ANO). „Liberec je mimořádná situace, nebylo to zohledněno a je nyní poškozený,“ přidává se předseda výboru Jiří Mašek (ANO). Podle něj by přitom měly mít hlavní slovo pojišťovny, které by při splnění podmínek zohlednily regionální potřebu. Podobně to vidí i bývalá předsedkyně výboru a nynější místopředsedkyně Zdeňka Němečková Crkvenjaš (ODS).

Mohlo by vás zajímat

O centra navíc mohou požádat pojišťovny

To je ale přesně přístup, který volí i ministerstvo. Nyní totiž dává pojišťovnám metodiku, která jim v případě potřeby umožňuje centrum stanovit. Liberecká nemocnice, která kvůli rekonstrukci neprošla správním řízením na získání statutu centra, ale vedle počtu provedených zákroků splňuje všechny podmínky, by se tak nyní měla obrátit na plátce péče.

„Jestli péči chcete poskytovat, jděte za zdravotními pojišťovnami. Ty se domluví, jestli péči v daném regionu potřebují. Pokud ano a splníte věcné, personální a další podmínky pro centrum, mohou zdravotní pojišťovny přijít za ministerstvem zdravotnictví a ustavení centra je možné,“ načrtává postup Hauer.

Připomíná také, že udělení statutů „slinivkových“ center (a tedy jejich výběr a počet) zdědilo ministerstvo po minulém vedení. A Vojtěch dodává, že ministerstvo ani nemá možnost udělat ze správního řízení nějakou výjimku. Udává mu to totiž zákon a jinak by se vystavovalo riziku soudních sporů. Oproti tomu cesta přes pojišťovny by navíc měla být rychlejší než správní řízení.

Tlak z regionů

Jenže vedle výjimečné situace s libereckou nemocnicí začaly v další diskuzi salámovou metodou padat i další zařízení.

„Nedá se udělat nějaký dočasný proces – ok, neprošli správním řízením? Podobně se to týká Nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně nebo pardubické nemocnice, tam to nesplnili asi o dva případy. Co kdyby jim v Pardubicích příště čísla vyšly? Řez je ostrý,“ míní poslankyně Michaela Šebelová (STAN), která volá po zohlednění regionální dostupnosti. A po ministerstvu chce, aby ve svých požadavcích na centra zohlednilo lidskost. Podle ní se totiž může stát, že kvůli vzdálenosti pacienti na operaci nedorazí.

K tématu

Proti tomu se ale ohrazuje i předseda zdravotního výboru Mašek. Připomíná, že jde o cestu za péčí, kdy má člověk podle podložených čísel vyšší naději, že přežije. „Argumentovat v tomto pod vlivem regionálních tlaků… Já mám také kupu kolegů, kteří by chtěli. Ale když se budeme bavit o Pardubicích, tak odtud je to 20 kilometrů do Hradce. To všechno při rozhodování vezmou pojišťovny v potaz,“ konstatuje Mašek. Zároveň platí, že pokud má pacient problém se ze vzdálenější oblasti dostat do centra, to má dokonce povinnost dát mu žádanku a tak zajistit dopravu.

Centralizace neznamená omezování péče

Pokud přitom stávající podmínky (které jsou nastaveny co do počtu výkonů velmi benevolentně) pracoviště nenaplní a beztak statut centra získá, můžeme celou centralizaci zmačkat a hodit pod stůl.

„Centralizace není omezování péče, a už vůbec ne v malé České republice. I proklínaných onkourologických center máme 25, rektálních center 28. V Dánsku měli 12 pneumoonkochirurgických center, pak 6, pak 4 a teď budou mít 3. Přitom jejich prooperovanost stoupá a mortalita na karcinom plic klesá,“ shrnuje Hauer s tím, že centralizace znamená zajištění vyššího standardu péče.

K tématu se Zdravotnický deník v blízkých dnech vrátí.