Odklad povinností při elektronizaci zdravotnictví, delší bezsankční období či kompenzace nákladů. To jsou některé z výtek, které měly lékařská a stomatologická komora k návrhu novely zákona o elektronizaci zdravotnictví. Na úrodnou půdu ovšem příliš nepadly. Ministerstvo zdravotnictví je při vypořádání 238 zásadních připomínek zaslaných k návrhu z 23 připomínkových míst nevyslyšelo. Poskytovatelé se tak zřejmě budou muset smířit s tím, že si buď zažádají o dotaci, nebo náklady zaplatí ze svého.

Novela zákona o elektronizaci zdravotnictví, která prošla meziresortním připomínkovým řízením, zavádí například povinné eŽádanky či elektronickou dokumentaci. Má také zakotvit datové propojení ministerstva zdravotnictví s ministerstvem práce a sociálních věcí nebo posílit práva pacientů na přístup k jejich elektronickým zdravotním údajům. Komory ovšem mají k materiálu zásadní výhrady.

„Česká lékařská komora (ČLK) opakovaně nesouhlasí s ukládáním nových zákonných povinností pod hrozbou finančních sankcí, aniž by byl připraven a fungoval systém elektronického zdravotnictví. Lékaři potřebují dostatek času se s novými systémy seznámit. Očekávané zvýšení nákladů v rámci elektronizace zdravotnictví bude pro ambulantní sféru znamenat zhoršení ekonomické stability jednotlivých praxí a je proto třeba, aby byly náklady poskytovatelům adekvátně kompenzovány,“ píše v obecné připomínce k celému návrhu komora.

Plnění zákonných povinností bez finanční náhrady

Stomatologická komora pak žádá vypustit plošnou povinnost vést veškerou zdravotnickou dokumentaci výhradně elektronicky. A pokud to neprojde, alespoň odložit její účinnost nejdřív na 26. březen 2031.

ČLK přitom požaduje jednak bezsankční přechodná období, jednak odklad jednotlivých etap. A hlavně zafinancování celé změny, čímž podmiňují jakékoliv novinky také stomatologové. S tím ovšem komory u ministerstva nepochodily.

„Návrh zákona skutečně stanoví poskytovatelům zdravotních služeb určité technické a organizační povinnosti související s elektronizací zdravotnictví, zejména v návaznosti na standardy elektronického zdravotnictví vydávané ministerstvem zdravotnictví. Tyto povinnosti však představují standardní regulatorní rámec nezbytný pro zajištění interoperability, bezpečnosti a jednotného fungování elektronických služeb ve veřejném zájmu. Zákonodárce není povinen hradit poskytovatelům náklady spojené s plněním zákonných povinností, pokud tak výslovně nestanoví zvláštní právní úprava,“ reaguje úřad ve vypořádání s tím, že financování nelze v novele koncipovat jako automatický zákonný nárok na náhradu všech individuálních nákladů.

Na údržbu v nemocnicích 600 milionů ročně

Podle ministerstva nelze ani předjímat, jaké náklady si změny na poskytovatelích vyžádají. To se totiž odvíjí od velikosti, typu a míry digitalizace jednotlivých zařízení. „Poskytovatelé budou moci využít dostupné dotační programy EU; pokud to nebude možné, ponesou náklady z vlastních zdrojů,“ připouští úřad.

Doplněné odůvodnění nicméně uvádí, že u dvou stovek poskytovatelů lůžkové péče vychází orientační výpočet investice do informačních systémů na průměrně 15 milionů Kč. V součtu tedy investiční základ okolo tří miliard korun, z nichž už ovšem některé investice proběhly i díky dotacím z IROP a Národního plánu obnovy. Na další údržbu a rozvoj lze počítat s náklady přibližně 600 milionů ročně.

Největší problém u malých praxí

V případě ambulancí při zhruba 25 tisících poskytovatelích odhaduje úřad náklady na podporu informačních systémů rámcově na zhruba 207 milionů ročně. Při zahrnutí části nákladů na IT servis, kybernetickou bezpečnost, cloudové služby, zálohování, školení a obnovu techniky by pak mělo jít o přibližně 658 až 732 milionů v prvním roce.

„U malých samostatných ambulantních praxí může nezajištěné financování digitálních požadavků představovat relativně významnou ekonomickou a organizační zátěž a může negativně ovlivnit jejich investiční aktivitu, případně i běžný provoz. Toto riziko proto nelze obecně vyloučit. Má být omezeno zejména využíváním centrálních služeb, stabilními technickými požadavky, přiměřeným harmonogramem, metodickou podporou a vyhodnocením možností cílené a víceleté podpory,“ konstatuje ministerstvo.

„Návrh je koncipován tak, aby minimalizoval finanční zátěž ambulantních poskytovatelů a primární péče prostřednictvím centrálních služeb zajišťujících předávání údajů do centrálních systémů,“ dodává.

Nakolik hrozí sankce?

Co se pak týče požadavků na přechodné období, ty podle ministerstva naplňuje včleněné ustanovení, podle kterého do 26. března 2028 zveřejní technické požadavky na vedení, zpřístupnění a předávání elektronických zdravotních záznamů.

Zároveň se úřad dušuje, že případné sankce budou padat individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti. A že obavy z plošného sankcionování v situaci způsobené vnějšími faktory nejsou na místě. Každopádně ale nevyslyšel požadavek na odklad z roku 2029 na rok 2031.

Rizika zamčení části dokumentace

Lékařská komora si ovšem stěžuje také na ustanovení, které umožňuje pacientům znepřístupnit část dokumentace pro poskytovatele. Podle ní to může vést k opakovaným vyšetřením a zvýšeným nákladům na zdravotní péči, zkomplikování posudkové činnosti (řidičáky, zbrojní průkazy) a pracovnělékařských služeb. Žádá také explicitní poučení pacientů, že tento přístup může mít dopad i v rámci specifických zdravotních služeb. A v konkrétních případech by dokonce mohl být důvodem k náhradě škody a nemajetkové újmy.

Ani zde ale ministerstvo z návrhu neustoupilo. Podle něj vychází z principu autonomie pacienta a ustanovení v nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje (EHDS). Na druhou stranu ovšem úřad upozorňuje na mechanismus tzv. break-the-glass. Ten vychází z již existujícího řešení používaného při přeshraniční péči.

„Tento mechanismus představuje přiměřený kompromis mezi právem pacienta na kontrolu nad svými údaji a požadavkem na bezpečné poskytování zdravotní péče. Umožňuje poskytovateli zdravotních služeb v naléhavých situacích přístup k omezeným údajům. Přístup je přísně auditovaný a podléhá následné kontrole,“ vysvětluje ministerstvo.

Co se pak týče poučení pacienta, to dle úřadu pokrývá už stávající právní úprava. Což platí i o otázce náhrady škody nebo nemajetkové újmy.

ÚOOÚ trvá na třech rozporech

Ne všechny připomínky komor ale ministerstvo smetlo ze stolu. Vyslyšelo námitku ČLK proti možnosti zřídit registrované výměnné sítě poskytovatelům zdravotních služeb nebo jejich sdružením.

„Výměnná síť by měla být vyhrazená pouze veřejným subjektům, nikoliv poskytovatelům zdravotních služeb. Reálně hrozí vytvoření výměnné sítě velkých řetězců, bez možnosti legitimní spolupráce například v rámci návaznosti zdravotní péče s běžnými ordinacemi. To poškozuje nejen soukromé lékaře, ale narušuje i právo pacienta na volbu lékaře,“ zdůrazňuje komora. Tuto možnost tak ministerstvo z návrhu vyškrtlo.

Na podnět stomatologické komory zase jasně specifikovalo v přechodném ustanovení, že u pacienta přijatého do ambulantní péče před 26. březnem 2029 se do pacientského souhrnu nemusí zpětně digitalizovat ani přepisovat dřívější dokumentace. Zanesou se sem jen údaje, které poskytovatel po startovním termínu ověřil nebo vyhodnotil jako klinicky relevantní.

Vedle komor ovšem nespokojenost s úpravou, a to i po vypořádání připomínek, vyslovil Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten jako jediný trval na rozporu u třech svých připomínek dotýkajících se toho, kdo a jak má vést pacientský souhrn, nakolik mají být sdílené výsledky preventivních vyšetření a zda by se měl vést speciální elektronický záznam o těhotenství.