Pásový opar se objeví přibližně u každého třetího člověka. Zatímco kožní projevy se obvykle zahojí během několika týdnů, některé pacienty mohou dlouhodobě trápit silné bolesti, v krajních případech hrozí i trvalé poškození zraku. Nejvíce ohroženi jsou starší lidé a pacienti s oslabenou imunitou. „Od 50 let se už člověk považuje za rizikového, ale čím je starší, tím je riziko větší,“ upozorňuje primářka Kliniky infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava Lenka Petroušová.
Pásový opar způsobuje virus varicella-zoster, který je původcem planých neštovic. Po jejich prodělání virus z organismu nezmizí, ale zůstává v těle v neaktivním stavu. Pokud se později probudí, může se projevit právě pásovým oparem.
Jeho typickým příznakem je zarudnutí kůže a následný výsev vodnatých puchýřků, které se objevují v charakteristickém pásu. Postižená oblast může být na hrudníku, na končetinách, v oblasti beder nebo na hlavě. Puchýřky se postupně zakalí, praskají, vytvářejí krusty a hojí se.
„Pro pásový opar však není typické jen kožní postižení, ale také bolestivost v místě výsevu, kde se puchýřky a další kožní změny objevují. Bolestivost často předchází samotnému kožnímu výsevu,“ vysvětluje infektoložka.
Právě počáteční fáze je diagnosticky komplikovaná. Pacient ještě nemá vyrážku, ale trpí výraznou bolestí, která může připomínat jiné zdravotní potíže. Při postižení hrudníku může mít obavy ze srdečního onemocnění, bolest v oblasti břicha zase může vést k vyšetření na chirurgii. „Největším problémem diagnostiky je tedy období před objevením kožních změn, než se vyrážka vyseje,“ říká Petroušová.
Stárnutí i závažná nemoc mohou virus probudit
Se zvyšujícím věkem přirozeně slábne funkce imunitního systému, který už nemusí virus tak účinně udržovat v neaktivním stavu. Riziko mohou zvyšovat také onkologická onemocnění, jejich léčba včetně chemoterapie, transplantace orgánů či kostní dřeně nebo závažné události, jako třeba dopravní nehoda.
Pásový opar se proto netýká pouze seniorů. Významně ohroženi mohou být i mladší lidé s chronickými nemocemi nebo oslabenou imunitou. „Pokud je člověk mladší, ale v anamnéze má například onkologické onemocnění, podstupuje chemoterapii nebo prodělal transplantaci kostní dřeně či orgánů, je u něj riziko onemocnění velké,“ upozorňuje Petroušová.
Léčba pomáhá, následky ale mohou přetrvávat roky
Pokud už na sobě člověk objeví výsev puchýřků v typickém pásu, nemusí hned panikařit. Proti pásovému oparu existuje cílená antivirotická léčba, která obvykle trvá sedm až deset dní. „Je vhodné navštívit praktického lékaře. Člověk nemusí hned běžet na pohotovost,“ doporučuje infektoložka. U rizikových pacientů je podle ní ale na místě vyhledat pomoc i mimo běžnou ordinační dobu.
Samotné kožní projevy nejsou jediným problémem. Nejčastější komplikací bývá bakteriální infekce puchýřků. Závažnější a dlouhodobější obtíže může způsobit takzvaná postherpetická neuralgie, tedy bolest přetrvávající i po zhojení kůže. „Bolest může trvat tři měsíce, půl roku nebo dokonce déle. Někteří pacienti mají obtíže trvalé a musejí užívat analgetika, protože stále pociťují bolest nebo změněné vnímání kůže,“ popisuje Petroušová.
Takoví lidé mohou být mimořádně citliví i na běžný dotyk. Obtěžuje je například kontakt s oblečením nebo přikrývkou. „Popisují to, jako by jejich tělo nebylo jejich vlastní, nebo nesnesou, když se jich dotýká přikrývka či oblečení. Změní se jejich vnímání vlastního těla,“ konstatuje lékařka.
V některých případech může pásový opar postihnout také nervový systém a způsobit například zánět mozkových blan nebo mozku. Nebezpečná je rovněž oční forma onemocnění. Pokud opar zasáhne oblast oka, může dojít k zánětu rohovky a v krajním případě k trvalému poškození zraku.
Desetina pacientů se závažnými komplikacemi
Pásový opar je velmi časté onemocnění, protože virus planých neštovic v sobě po prodělání infekce nese velká část populace. „Pásový opar se objeví u jednoho ze tří lidí a jeden z deseti pacientů může mít závažné komplikace, pak je výsledný počet pacientů vysoký,“ vysvětluje Petroušová.
Ačkoli trvalé následky postihují jen část nemocných, vzhledem k vysokému počtu případů jde o významný zdravotní problém.
Pásový opar může ohrozit i děti, které neprodělaly neštovice
Pásový opar vzniká reaktivací viru, který už v těle člověka je. Nemocný proto obvykle nepředstavuje významné riziko pro ostatní dospělé, kteří plané neštovice v minulosti prodělali. „Potenciálně infekční však může být pro někoho, kdo neštovice neprodělal, například pro děti,“ upozorňuje lékařka s tím, že ani tak není snadné se nakazit.
„K přenosu může dojít při kontaktu s postiženou kůží. Infekčnost pásového oparu je relativně nízká,“ vysvětluje Petroušová. V případě přenosu se pak u nakaženého rozvinou plané neštovice. Důležité je proto dbát na to, aby se lidé bez prodělaných neštovic, zejména děti a osoby s oslabenou imunitou, nedostávali do přímého kontaktu s puchýřky nemocného.
Očkování výrazně snižuje riziko, problém je cena
Jednou z možností prevence je očkování, které se podává ve dvou dávkách. „Účinnost vakcíny je vysoká, ale každý člověk je individuální a vždy záleží na souhře různých faktorů. Každý má také jinou imunitní odpověď a jinak reaguje na tvorbu protilátek,“ vysvětluje Petroušová. Očkování podle ní nabízí dlouhodobou, potenciálně až celoživotní ochranu.
K tématu
- Nebezpečí pásového oparu a jak se mu vyhnout. WHO vyzývá k očkování
- Očkování chrání také před bolestivým pásovým oparem
Jeho širšímu využití však brání především finanční náročnost. Vakcína není plošně hrazena zdravotními pojišťovnami, a pacienti si ji musí hradit sami. Přestože o prevenci mají zájem, část z nich si očkování nemůže dovolit.
„Nejde o to, že by pacienti byli odpůrci očkování. Myslím si, že by se pro vakcínu rozhodovali častěji, pokud by byla levnější nebo hrazená zdravotní pojišťovnou. Ochota k očkování by podle mě byla vysoká,“ dodává primářka. Hlavní překážkou prevence tak podle jejích zkušeností není nedůvěra k očkování, ale jeho cena.
