. Foto: Pixabay

Priority jsou správné, ale změnám se nevyhnete, vzkazují děkani a mladí lékaři vládě, která chce stabilizovat systém postgraduálního vzdělávání

Ve svém programovém prohlášení věnovala nová vláda v části o zdravotnictví hned několik odstavců tématu vzdělávání zdravotníků se zaměřením na postgraduální studium mladých lékařů. Zdravotnický deník se proto obrátil na lékařské fakulty i mladé lékaře s dotazem, co si o vládní vizi myslí. Naši respondenti obecně ocenili volbu priorit i to, že se vláda tématu věnuje. Ale jako vždy a ve všem, ďábel se skrývá v detailu.

Ve svém programovém prohlášení nová vláda ve vztahu k postgraduálnímu vzdělávání mladých lékařů (tedy tzv. vzdělávání ve kmeni a navazujícímu specializačnímu vzdělávání) hned v úvodu zdůrazňuje, že zásadní je pro ni stabilizace „bez dalších neustálých změn“. Těch systém v minulých letech zažil nevídané množství, a to především v souvislosti s obsáhlou novelou zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů z roku 2017, po níž některé hlasy neváhaly označit nový stav za chaotický.

V rozvoji vzdělávání je zásadní stabilizace systému bez dalších neustálých změn. (Programové prohlášení vlády)

Vládní závazek tak zní sympaticky například děkanu 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Petru Widimskému. „Jsme proti změnám vyhlášek a zákonů po dobu nejméně dalších pět až šest let. Právě příliš časté změny nadělaly ve vzdělávání lékařů zmatky,“ sdělil Widimský Zdravotnickému deníku. A jeho kolega děkan ze sesterské 2. lékařské fakulty a zároveň předseda Asociace děkanů lékařských fakult Vladimír Komárek k tomu dodává: „Vnímáme velmi pozitivně snahu ponechat vzdělávání v současném modu nastavení, tedy organizaci a koordinaci celé agendy lékařskými fakultami.“

Nicméně pokud chcete systém zlepšit, nelze a priori odmítat změny, tvrdí na druhou stranu předseda spolku Mladí lékaři Martin Kočí.

Beze změn to nepůjde

Právě Kočí je jedním z hlasitých kritiků nedostatků současného vzdělávacího systému mladých lékařů. Vloni se podílel i na přípravě série pozměňovacích návrhů, které v dubnu načetl bývalý pirátský místopředseda zdravotnického výboru Petr Třešňák k další novele již zmíněného zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů. Tu Poslanecké sněmovně předložil tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). Sněmovna ji nakonec projednat nestihla.

Nastavíme vstřícnější a efektivnější model postgraduálního vzdělávání lékařů i nelékařských oborů. K tomu bude mimo jiné sloužit přímá finanční podpora studia nelékařských oborů, stomatologie a financování kmene i odměny školitelů ze státního rozpočtu dle analýzy počtu potřebných v jednotlivých oborech. (Programové prohlášení vlády)

Návrhy obsahovaly takové záležitosti jako opětovné omezení délky vzdělávání ve kmeni na třicet měsíců (Vojtěch navrhoval možnost prodloužení), zavedení pracovního volna před zkouškami po kmeni a atestaci, jistotu dodržení předpokládané doby vzdělávacího programu (při závažném porušení ze strany zdravotnického zařízení se navrhovala pokuta až 100.000 korun) nebo konec tzv. kvalifikačních dohod, které „uvazují“ mladé lékaře ke konkrétnímu zdravotnickému zařízení.

Podle Kočího má vláda tyto konkrétní návrhy na stole a stačí je jen zvednout. „Pokud by se alespoň tyto podařilo zavést, budeme jen rádi. Už to bude hmatatelný úspěch,“ dodává Kočí s tím, že Mladí lékaři na dalších návrzích možných legislativních změn pracují.

I děkan Widimský přes své prohlášení v úvodu tohoto článku připouští, že ačkoli klíčové prvky systému musí být zachovány, lze některé kroky zjednodušit. „Lze například zrušit zcela zbytečnou šedesátidenní lhůtu pro splnění kurzu před podáním přihlášky k atestaci. V minulosti přípravné předatestační kurzy probíhaly krátce před vlastní atestační zkouškou – k tomu bychom se měli vrátit,“ navrhuje.  Absolvování kurzu by se tedy hodnotilo až před atestační zkouškou, nikoli již při podání přihlášky k atestaci.

Studentům budou garantovány jasné vzdělávací plány, čas na přípravu a odstraňování nadbytečných formalit v atestačním a kvalifikačním vzdělávání. Do poloviny roku 2022 novelizujeme vyhlášku o vzdělávání tak, aby se zjednodušila zkouška po kmeni. (Programové prohlášení vlády)

Widimský dále doporučuje zrušit požadavky na publikace nebo vypracování atestační práce, jak už se ostatně v některých oborech stalo. „Atestace by měla především prověřit praktické schopnosti a dovednosti lékaře, a nikoli jeho schopnost napsat vědecký článek či jiné písemné pojednání,“ myslí si děkan. Podle něj by se také měl zjednodušit přechod z praxe v rámci povinného kmene do praxe ve vlastním specializovaném výcviku tak, aby nevznikala žádná mezidobí, která by oddálila lékaři termín atestace.

Otázky kolem novely vyhlášky o vzdělávání

Ministerstvo zdravotnictví by v souladu s vládním prohlášením mělo také do poloviny roku 2022 novelizovat vyhlášku o vzdělání „tak, aby se zjednodušila zkouška po kmeni.“ „Není jasné, co se míní zjednodušením zkoušky, zda jde o některé administrativní kroky, změny intervalů v jejich konání apod. či snad o obsahové změny,“ komentuje vládní závazek děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Martin Vokurka.

Do poloviny roku 2022 novelizujeme vyhlášku o vzdělávání tak, aby se zjednodušila zkouška po kmeni. (Programové prohlášení vlády)

„Zkoušky po kmeni historicky vznikly na žádost některých ředitelů malých či středních nemocnic. Myšlenka byla, aby lékaři po kmeni měli vyšší kompetence a mohli některé věci provádět samostatně,“ vysvětluje Widimský, který by neváhal zkoušky po kmeni zrušit. „Jsme přesvědčeni, že k tomu není nutná zkouška, že by k tomu stačil zápočet praxe, ve kterém by školitel daného lékaře jen potvrdil jeho schopnost v omezené míře (analogické absolvování zkoušky po kmeni) samostatně pracovat v daném oboru,“ vysvětluje.

A pokud by nepanovala shoda na jejich zrušení, měly by se alespoň zjednodušit: „Vyjmout je po administrativní stránce z gesce ministerstva zdravotnictví a dát je do gesce děkanů lékařských fakult, tedy do podobného administrativního režimu, jako jsou státní zkoušky mediků v 6. ročníku. Odpadlo by tak komplikované svolávání zkušebních komisí z různých částí republiky – přezkoušení po kmeni by se odehrávalo na lékařské fakultě, kde je lékař k danému oboru registrován, zkoušeli by ho odborníci z této fakulty a přítomen by mohl být navíc jen jeho školitel,“ dodává.

„Teprve se najelo do nových kolejí po zavedení zkoušky, tak nevím, jestli je žádoucí to hned měnit,“ krčí rameny nad vládním závazkem Kočí.

Podle děkana Komárka je nicméně velmi žádoucí jasně stanovit zodpovědnost  a kompetence lékaře po ukončení základního kmene. „Tedy dokončit přípravu a vydání kompetenční vyhlášky pro jednotlivé kmeny a současně novelizovat vyhlášku 282/2019 Sb. o zkouškách lékařů, a to především v některých parametrech týkajících se atestační zkoušky, organizace zkoušek kmenových apod.“ upřesňuje Komárek.

Zlepšit systém rezidenčních míst

Vláda se dále zavazuje k přímé finanční podpoře „studia nelékařských oborů, stomatologie a financování kmene i odměn školitelů ze státního rozpočtu dle analýzy počtu potřebných v jednotlivých oborech.“

„Podpora vzdělávání lékařů v základním kmeni přímou dotací ze státního rozpočtu byla již dříve opakovaně diskutována. K realizaci však nikdy nedošlo,“ konstatuje Komárek. A dodává: „Tento nástroj, stejně tak jako podporu školitelů, vnímáme jako pozitivní signál a věříme v jeho uskutečnění. Nemocnice by neměly nést celé břímě specializační přípravy lékaře na úkor zdrojů určených pro léčebnou péči.“

Kočí nicméně v této souvislosti upozorňuje na již zavedený systém rezidenčních míst, který se zaměřuje na vybrané obory. „Vláda a ministerstvo by spíše měly napřímit svoji pozornost ke kontrolní zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2020 o systému rezidenčních míst. V podstatě se tady zcela neefektivně vyhazují stovky milionů korun ročně,“ konstatuje Kočí. Systém by se podle něj měl spíše zefektivnit než měnit, například navýšením počtu míst a výši dotace pro praktické lékaře a pediatry (o nálezu NKÚ jsme psali zde a zde).

Návrat vědců? Obtížné

„Prioritou budou i motivační programy pro návrat našich špičkových vědců ze zahraničí,“ uvádí se dále ve vládním prohlášení. To je jistě dobrá myšlenka, shodli se naši respondenti. Horší už je to s realizací, která bude záviset především na tom, jakou částku je vláda ochotna do toho investovat.  Rozjet úspěšný motivační systém návratu vědců do Česka bude například podle Kočího mimořádně obtížné a náročné.

„Americký či anglo-saský model tzv. postdoků je bezkonkurenčně nejefektivnější systém produkce světové špičkové vědy, který se v těchto zemích buduje již od druhé světové války. Bude to vyžadovat velmi těsnou kooperaci s výzkumnými institucemi. Vláda má v podstatě k dispozici jenom dva prostředky legislativu a státní rozpočet. To jsou nutné podmínky, nikoliv postačující k zavedení takového úspěšného programu,“ konstatuje.

Prioritou budou i motivační programy pro návrat našich špičkových vědců ze zahraničí.

Podle děkana Vokurky je však třeba nezapomínat na to, že česká věda musí stát především na vlastním vzdělávání vědců a na návrat sice úspěšných, ale jednotlivců, nespoléhat. „Navíc i pro tyto navrátivší se úspěšné vědce musíme vytvořit podmínky, které nezahrnují pouze podporu vědeckou, ale i dobré podmínky a podporu sociálních struktur, třeba i pro jejich rodiny. Tím se vracíme k tomu, že tuto podporu nelze oddělit od obecné podpory české vědy jako takové,“ dodává.

Podle něj jsou velkou motivací k návratu také týmy a výzkumná témata, které už dobře fungují. „Tito vědci se rádi zapojí do běžícího výzkumu, jsou navyklí spolupracovat a své poznatky sdílet. Vědecká práce funguje jako ekosystém, čemuž státní orgány ne vždy plně rozumí. Programy na podporu návratu sami o sobě nebudou nikdy dostatečně efektivní, pokud nebudou provázány s celkovou koncepcí podpory vědy,“ tvrdí Vokurka.

Martin Kočí by se navíc neomezil pouze na české vědce. „ To je úplná ignorace evropského prostoru ve vědeckém poli. Spíše bych se snažil přitáhnout jakékoli špičkové vědce,“ uvádí dále. „Jenže kdo má rozjeté kvalitní vědecké projekty na zahraničních pracovištích, obvykle mnohem prestižnějších než jakákoliv česká instituce, jen sotva přijde nebo se vrátí do ČR. Vrátí se leda ti, kteří už se rozhodli vrátit nezávisle na vládě,“ dodává.

Chybí systémový přístup k celému vzdělávání

Mezi dalšími tématy, kterým by se nová vláda v oblasti vzdělávání maldých lékařů měla věnovat, jmenuje děkan Komárek například zrychlení a zjednodušení procesu akreditací zdravotnických zařízení, kde se mladí lékaři školí. „Dále je zcela stěžejní rozpohybování elektronizace evidence vzdělávání lékařů (systém EZP), za kterou zodpovídá ministerstvo zdravotnictví a která je stále zpola nefunkční. V neposlední řadě považujeme za důležité nastolení efektivní spolupráce mezi lékařskými fakultami jako pověřenými organizacemi na straně jedné a Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) na straně druhé, především formou změny stanov ve smyslu institucionalizace všech lékařských fakult do rady IPVZ,“ navrhuje.

Martin Vokurka celkově vnímá vládní program tak, že spíše než revoluční, jsou cílem „parametrické změny“ směřující k větší vstřícnosti a efektivnosti.  Na druhou stranu upozorňuje, že není vůbec zmíněna role pregraduálního lékařského či zdravotnického vzdělávání a jeho propojenost s dalšími fázemi vzdělávání. „Velkou neznámou zůstává také ekonomický rozměr, např. řešení rozevřených nůžek ve mzdách zdravotnických profesí a pedagogů v lékařském školství,“ konstatuje. Nemalé investice si podle něj vyžadují i moderní výukové metody.

„Vláda by měla analyzovat (či lépe už mít analýzu situace hotovou) a vyřešit či odstranit to, co stávající model činí málo vstřícným,“ shrnuje Vokurka. „Zejména by ale měla představit systémový přístup k celému vzdělávání, z něhož pak vyplynou i případné konkrétní finanční podpory. Těžko v tomto smyslu vytrhávat postgraduální vzdělávání z komplexu celého zdravotnictví. Řada dílčích, i dobře míněných kroků, bez systémového pohledu přináší později nečekané „nežádoucí“ účinky a jiné nerovnováhy,“ uzavírá děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Helena Sedláčková