Čtvrtek, 4. března, 2021

Lidé jsou vyčerpaní, odkládání péče je průšvih, říká nová výkonná ředitelka AKESO holding a.s. Martina Kulštejnová

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Z pozice manažerky controllingu a reportingu to podle jejích slov není do funkce výkonné ředitelky druhého největšího soukromého zdravotnického holdingu v ČR zase tak daleko.  Rozhodně se ale jedná o akčnější roli, o to více, když do ní nastoupila uprostřed zdravotnické krize způsobené pandemií covid-19. „Naštěstí se v naší společnosti netočí vše jen kolem covidu,“ říká nová výkonná ředitelka AKESO holding a.s. řeckého majitele Sotiriose Zavalianise. 

Výkonnou ředitelkou AKESO holding a.s. jste se stala před čtyřmi měsíci. Co se pro Vás změnilo? Jak se do takové funkce nastupuje v době covidové pandemie?

S panem generálním ředitelem Milanem Ruferem jsem úzce spolupracovala již od počátku svého působení v holdingu, tedy i jako manažerka controllingu a reportingu v Multiscanu. Jen jsem z počátečních analýz, čísel a reportovacích nástrojů posunula ještě víc do terénu, do nemocnic, a snažím se komunikovat napříč společností. Je to každopádně pozice zodpovědná. Největší výzvou je rychlost rozhodování, nápadů a všeho, co se děje okolo. Naštěstí se v naší společnosti netočí vše jen kolem covidu, pan majitel je velmi akční a má hodně projektů a plánů. Vždycky je co dělat.

V managementu společnosti jste s výjimkou hlavní účetní jediná žena. Je to výhoda nebo nevýhoda?

Pro mě je to hlavně veliká výzva. Každý z kolegů ředitelů a náměstků je jiný, specialista ve svém oboru, a má nějakou představu o fungování. Vzniká tak zajímavá souhra, která posílá projekty dál. A to je hodně zajímavé. S tím, jak pan majitel přemýšlí, je to příležitost naučit se něčemu novému. Ten prostor je opravdu velký. A je to tak dynamické, že nemám vůbec možnost se nudit nebo spadnout do nějakého stereotypu.

Ostatní nemoci s covidem nezmizely

Jak jsou na tom vaše zařízení co se týče náporu pacientů s covidem-19?

Naše nemocnice jsou v tom hodně flexibilní, díky výbornému vedení lokálního managementu jsme dokázali na situaci dobře zareagovat. Vždy, když jsme věděli, že se blíží nárůst pacientů, flexibilně jsme navyšovali počty lůžek tak, abychom zachovali provoz všech oddělení. Lékaři vědí, co si mohou a nemohou dovolit. A nejen lékaři, ale veškerý personál, který se musel přizpůsobit jinému chodu nemocnice včetně IT oddělení, které realizovalo změny v systému.

Nejste na hraně svých kapacit?

Co se týče lůžek, tak rezervy aktuálně máme. Ale už to trvá velmi dlouho, personál je unavený. S covidovým pacientem se pracuje jinak. Pokud musíme pracovníky neustále chránit před nákazou, je to celé obtížnější.

Takže spíše než nemocnost personálu trápí vaše zdravotníky únava a vyčerpání?

Myslím, že ano.

Hodně se teď mluví o odkládání preventivní a elektivní péče. Jaký je to podle Vás problém do budoucna?

To je průšvih. Ostatní nemoci totiž s covidem nikam nezmizely. Stejně tak potřebné zákroky, které se odkládají. I za normální situace můžeme mít díky našim špičkovým odborníkům relativně dlouhé čekací doby, a ty se teď ještě prodlouží. Pro pacienta to není dobré. Z elektivní péče se tak může stát péče akutní. Nicméně v našich zařízeních  jsme nějaký zásadní pokles v počtu vyšetření nezaznamenali. Pokud se vyšetření rušilo, tak kvůli nemoci nebo karanténě pacienta či lékaře. Snažili jsme se využít všech možných prostředků, včetně distanční péče přes telefon či webkameru, abychom s pacientem zůstali v kontaktu.

Nezačínají si už někteří „odkládaní“ pacienti stěžovat?

Stěžovat úplně ne, ale samozřejmě volají. Výkony, které byly indikované, jsou pro ně často úlevou – například operace kyčlí nebo kolenou atd. Nejde o bolest, která by byla tak nesnesitelná, že by to nepočkalo, ale je to špatné. A ve chvíli, kdy trpíte měsíce, to už může způsobit i psychické problémy.

Jaké jsou vaše zkušenosti s chováním pacientů? Dodržují opatření?

Všichni už jsou tak nějak zvyklí. Samozřejmě se najdou výjimky, které přijdou bez roušky, protože zastávají názor, že covid neexistuje. Ale naše zařízení striktně dodržuje pravidla a vyžadujeme to i od těch, kteří sem přichází. Vysvětlujeme jim, že tak chráníme nejen je samotné, ale i náš personál.

Komplikované očkování

Jak se daří ve vašich zařízeních očkovat proti covidu-19?

Je to komplikované. Máme očkovací plán, snažíme se vše dodržovat, ale častokrát se stane, že máme malý prostor na přípravu, protože nesou známy přesné termíny dodávek vakcín. V tuto chvíli máme proočkován personál našich zařízení a přistupujeme k očkování veřejnosti. V případě onkologických ambulancí v Pardubicích nám se zaočkováním pomohla pardubická nemocnice, v ostatních případech jsme podávali vakcínu v našich očkovacích centrech v Berouně a Hořovicích.

Jak funguje komunikace s krajským koordinátorem?

Mám pocit, že oni sami často nevědí a nedokáží nám potřebné informace poskytnout. Tak nevím, jestli je to problém komunikace, anebo celkového systému. Spíš to bude ten systém.

Co byste od toho systému potřebovali, když říkáte, že je komplikovaný?

Zjednodušit. Musíme zadávat informace do různých systémů, je k tomu obtížná administrativa. Sice je vše on-line, ale pro pacienty nad 80 let je to složité. Kolikrát je tam potřeba zadat telefonní číslo nebo email – moje babička třeba emailovou adresu nemá. Pro představu – jedno očkovací centrum nám zaměstná dvanáct lidí. Stejně tak je potřeba mít lidi na odběrová centra, na testování. To vše musíte řešit a do toho máte nepřipravený systém. Naštěstí máme skvělé IT oddělení, které se snaží vše zautomatizovat, aby se informace přelévaly z jednoho systému do druhého a vše se evidovalo tak, jak si to kraj nebo stát představuje. Přijali jsme brigádníky – nezdravotníky, kteří nám pomáhají s administrativou. Pacienti tu byrokracii či nedostatek personálu nepociťují, ale je za tím hodně práce.

Jak pokračuje očkování veřejnosti?

Postupně nyní očkujeme skupinu osob 80+. I díky mobilním očkovacím týmům, které oočkovali domovy seniorů, jsme nyní v řádech několika stovek.  Největším problémem je teď nedostatek vakcíny a rigidní objednávací systém od státu.

Nasloucháme odborníkům

Majitel holdingu Sotirios Zavalianis dlouhodobě připravuje rozsáhlé investiční akce v Hořovicích, Berouně i Praze. V jakém jsou stadiu?

Všechny projekty, o kterých pan majitel v minulosti mluvil, běží a troufám si říct, že dobře. I přes současné problémy. Do dvou měsíců chceme otevřít nové diagnostické centrum Nemocnice Hořovice v Praze – Nových Butovicích. Bude tam dětská ambulance, gynekolog, ortoped, alergolog, magnetická rezonance a RTG do budoucna i kardiolog, hematolog. Sem do nemocnice často jezdí pacienti z Prahy, tak jim chceme nabídnout naše služby i tam. Například pro děti, které se u nás narodí pražským maminkám.

Další velkou vizí pana majitele je centrum duševního zdraví v Berouně, které by nabízelo dostupnou špičkovou psychiatrickou péči, od prevence, přes ambulantní až po lůžkovou péči. To u nás v regionu chybí, a možná i v celé republice. Teď se pacienti vozí do Bohnic, do Plzně, pak je tu několik dalších menších zařízení. Pacienti určitě ocení, pokud takové zařízení bude stát i zde. Hrubá konstrukce už je téměř hotová, letos by se měla dodělávat střecha. Otevírat chceme maximálně za tři roky.

Ráda bych také ještě zmínila novou budovu klinické onkologie v Pardubicích nebo úspěšnou rekonstrukci ve Svitavách. Další rekonstrukce ambulancí nás čekají.

Počítáte v berounském centru i s multidisciplinárními týmy? Adiktologickou péčí?

Přesně tak.

Kde budete hledat potřebný personál?

To je otázka, která nás sice pálí, ale myslím si, že se s tím také nějak popereme. Spolupracujeme se specialisty, už teď se snažíme shánět lidi, kteří by byli ochotní s námi spolupracovat. Myslím si, že podmínky, které nabízíme, jsou zajímavé. Pan majitel, sám bez zdravotnického vzdělání, je také znám tím, že naslouchá odborníkům. O konceptech jednotlivých zařízení se s nimi radí. V Hořovicích například máme nové oddělení následné intenzivní péče pro děti, které bylo v době otevření jediné svého druhu v Čechách. Jeho pan primář již od začátku pomáhal s návrhem stavby i provozu. To samé paní primářka na neonatologii, která si to centrum vybudovala podle svých představ. Stejné je to i s připravovaným centrem v Berouně. Už teď musíme vědět, jak by to konkrétně mělo fungovat, a to sami bez odborníka nevymyslíme.

Jak centrum nasedá do probíhající reformy psychiatrie?

To s tím samozřejmě úzce souvisí a věříme, že se potká i s představou kraje a ten nás v tom podpoří. Začínáme o tom právě jednat.

Jednáte i s plátci – se zdravotními pojišťovnami?

Samozřejmě o tom ví. Není to tak, že už bychom vyjednávali přímo podmínky, ale ví o tom, že se něco chystá a staví.

Bez dotací jsme pružnější

V Hořovicích se také chystá nový pavilon, který by měl umět přijmout větší počet pacientů s infekčními chorobami.

Ten projekt běží také. Je to vymyšlené, už se začíná pomalu kopat do země. Postaví se to zrcadlově k současným křídlům. Je to veliká investice přes dvě miliardy  korun, které se navíc prodraží o dalších 300 milionů, protože jsme se z toho rozhodli udělat nemocnici, kde v případě infekční nemoci jako je covid ochráníme pacienty i zdravotníky. Je to docela revoluční koncept. Poběží zde obvyklý provoz, ale pokud se stane něco jako dnes, tak se přepne a během několika dní začne fungovat jako pandemická nemocnice. Všechny rozvody půjde přepnout tak, aby se virus nemohl šířit po nemocnici. Prostory před centrálním příjmem se připraví tak, aby tam šlo například měřit teplotu nebo testovat. Reagujeme na aktuální situaci.

To jsou rozsáhlé investice. Stále je AKESO holding financuje ze zisku a bankovních půjček, tedy bez veřejných dotací?

Bohužel ano. Je to ale takové dvojsečné bohužel. Jsou věci, na které bychom si chtěli sáhnout a nemůžeme, protože jsme soukromé zařízení.  Na druhou stranu můžeme plány pružně měnit a reagovat na situaci, jako například u pavilonu v Hořovicích. To by s dotačním plánem nešlo. Rychlost, s kterou se tu investuje, je neuvěřitelná. Vydělané peníze se hned vrací zpět do zařízení a pacient to vidí. Kdybychom chtěli nový pavilon financovat z dotací, nebude to za pět, ale za deset let. Navíc bychom nevěděli, jestli se v průběhu nezmění zadání, a pak bychom nedostali ani korunu. Nemůžeme na to spoléhat.

Daří se náklady snižovat tím, že pan Zavalianis založil vlastní stavební firmu?

Ano, neuvěřitelně. Je to rozhodně levnější, než kdybychom to řešili přes výběrová řízení.

Co je podle Vás tím receptem pro regionální nebo menší nemocnice, aby se mohly podobným způsobem úspěšně rozvíjet?

Peníze se tu využívají daleko efektivněji, pořád se točí a investují do pacienta. Ten k nám přijde, usměje se na něj sestra, která pracuje v hezkém prostředí, slušně se k němu chová lékař, který s ním komunikuje a postará se o něj. Ale určitě je to i přístupem majitele, který si opravdu potrpí na to, aby jeho zařízení vypadala a na pacienta působila dobře. Včetně personálu. Mimochodem pro své zaměstnance postavil tady v Hořovicích sto bytů a chystá dalších 130. Funguje tu i školka pro děti zaměstnanců, další se staví v Berouně.

V hořovické nemocnici již několik let působí multidisciplinární paliativní tým, který pomáhá nevyléčitelně nemocným pacientům a jejich rodinám. Jaké jsou s ním zkušenosti?

Na paliativní péči tu máme opravdu odbornici, paní primářku pediatrie Mahulenu Exnerovou, která je zároveň předsedkyní sekce dětské paliativní péče České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP. I díky její osobě to funguje opravdu dobře. Je to důležité pro pacienty i jejich rodiny. Paliativní péče patří do spektra služeb, které chceme poskytovat. Máme tu i pana kaplana, pro pacienty i personál. Paliativní péče je velké a citlivé téma. Uvědomíme si to ale až ve chvíli, kdy ji my nebo někdo z našich blízkých potřebuje. Někdo to může brát odevzdaně a srovná se s tím, ale jsou lidé, kteří potřebují intenzivní lékařskou péči a pomoc celého týmu lidí. Naštěstí jsme si už v Česku uvědomili, že to je potřeba, výkony paliativních týmů dnes již hradí zdravotní pojišťovny. O pacienta je třeba se starat komplexně. Do toho spadá i již zmíněná psychiatrická péče. Nejde jen o zdravé tělo, ale i o zdravou duši.

Prorazit bublinu

V rozhovoru pro firemní časopis jste při svém nástupu do funkce hovořila o tom, že chcete zapracovat na transparentní komunikaci v rámci společnosti. Jak se Vám to daří?

Doufám, že dobře. Je to pro mě  důležité. Nemám zdravotnické vzdělání, a proto musím hodně naslouchat a respektovat ty, kteří své práci rozumí. Já jim pak poskytnu nějakou podporu a vymýšlím to, na co oni nemají čas nebo na co nepřijdou, protože jsou odborníci na jiné věci. Obecně si myslím, že v našem zdravotnictví, a nejen v něm, chybí otevřená, upřímná, ale zároveň konstruktivní komunikace. Když s někým mluvíte, musíte mu také naslouchat. Pochopit jeho představy, a pak se snažit ho přivést tam, kde by chtěl být nebo co by chtěl dělat. To je totiž nejdůležitější. Pokud se ten daný člověk rozvíjí v souladu s potřebami společnosti i těmi svými, tak víte, že bude pracovat na sto procent. Takový styl komunikace je správný.

Lidé někdy zůstávají uzavření ve své bublině, ale když se ji podaří prorazit, a někdy stačí opravdu málo, oba světy se propojí a začne to fungovat. Řada věcí se tak dá posunout.

Mgr. Ing.  Martina Kulštejnová vystudovala francouzský jazyk a literaturu na Université Paul-Valéry ve francouzském Montpellier, kde posléze absolvovala i Vysokou školu ekonomickou. Před nastoupením na pozici výkonné ředitelky AKESO holding a.s. působila jako manažerka controllingu a reportingu v pardubickém onkologickém a radiologickém centru Multiscan ze stejného holdingu.

Helena Sedláčková

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY