Čtvrtek, 5. srpna, 2021

Spolek rozhodně není zárukou transparentního fungování pacientské organizace

0

Spor o to, zda musí pacientská organizace fungovat pod střechou zapsaného spolku, anebo může mít i právní formu obecně prospěšné společnosti nebo zapsaného ústavu, je otázkou ryze politickou. A také více než spornou. Z právního i věcného pohledu neexistuje důvod, proč rozdělovat pacientský sektor výhradně podle právní formy.

Hlavní náplní práce pacientské organizace je zastupovat zájmy pacientů s konkrétním onemocněním a zlepšovat jejich životní situaci. To mohou dělat stejně dobře zapsané spolky (z.s.) jako obecně prospěšné společnosti (o.p.s.) nebo zapsané ústavy (z.ú.). Právní forma spolku není ani zárukou, ani podmínkou dobře fungující pacientské organizace.

Otazníky kolem fungování pacientských spolků

Tvrzení, že jedině zapsaný spolek zaručuje ochranu před zneužitím, musí být důsledkem přinejmenším neznalosti praktického fungování jednotlivých forem neziskových organizací. Zastoupení pacientů při řízení organizace nijak nesouvisí s její právní formou. Každá z organizací bez rozdílu právní formy může být v závislosti na vůli svých zakladatelů demokratická, zapojovat pacienty do svého směřování a řízení, ale stejně tak nedemokratická, ovládaná pouze omezenou skupinou osob k jejich vlastnímu prospěchu. Ani spolky nepomáhají pouze pacientům, ale například jejich rodinným příslušníkům. Nesdružují a ani nemohou sdružovat všechny pacienty s daným onemocněním, často naopak poskytují své služby i širší skupině osob, která je pak stejně jako u o.p.s. a z.ú. v pozici klientů. Tato skupina bývá často daleko větší než členská základna a zpravidla nemá žádný vliv na řízení spolku. Členové spolků se nadto často na řízení organizace vůbec nepodílejí. Mohou se zpravidla zúčastnit členské schůze či valné hromady, která obvykle schvaluje rozpočet a účetní závěrku (mnohdy jen formálně) a volí statutární orgán, jenž pak rozhoduje o veškeré další činnosti. V praxi není výjimkou existence spolků, které sice formálně mají stovky či tisíce členů, reálně jsou však ovládány jen několika jednotlivci.

Rovněž známým faktem je, že řada spolků nesplňuje ani základní kritéria transparentnosti – mnohdy nezveřejňují účetní závěrky ani nekonají pravidelná zasedání svých orgánů ve lhůtách určených stanovami. Jistě, tyto problémy mají v různé podobě i subjekty jiných právních forem, nemělo by nám však být podsouváno, že spolky jsou oproti jiným právním formám transparentnější – rozhodně tomu tak není (dlužno podotknout, že problém nastíněný v úvodu tohoto odstavce se přímo týká i některých organizací, které samy nejhlasitěji argumentují transparentností spolků).

Některé neziskovky vypadnou z rozhodovacích procesů a přijdou o dárce

Autor tohoto komentáře neumí posoudit, jaké konkrétní dopady by mělo vyřazení některých neziskovek ze skupiny pacientských organizací v rámci zdravotního systému. Je ale zřejmé, že takovým organizacím bude upřen přístup do rozhodovacích procesů, které budou mít jiné organizace s totožným posláním. Jde proto o opatření jednoznačně diskriminační. Vyřazení z této skupiny navíc odřízne některé etablované a dobře hospodařící organizace od dárců, kteří mají naplnění statutu pacientské organizace ve svých dárcovských politikách.

Legislativa neziskových organizací se v jednotlivých evropských státech liší, a proto nelze plán na monopolizaci pacientského sektoru spolky obhajovat potřebou plnit evropské požadavky. Některé z organizací s jinou, než spolkovou formou jsou naopak již dnes součástí evropských sítí pacientských organizací a nikdo jejich postavení nezpochybňuje.

Proč netáhne pacientský sektor za jeden provaz?

Pozměňovací návrh podaný k zákonu o veřejném zdravotním pojištění, který právě projednává Poslanecká sněmovna, bezdůvodně (respektive na základě vykonstruovaných důvodů) zakládá nerovný přístup k organizacím s jinou právní formou a zejména k tisícovkám pacientů, jejichž zájmy tyto organizace hájí. Je smutné, že se tu zatíná klín do sektoru, který by měl naopak táhnout v zájmu pacientů za jeden provaz. Za podpásovou argumentaci považuji hrozby, podle kterých by spolu s definicí pacientské organizace mohly spadnout pod stůl další prospěšné návrhy. Zákonodárci mohou o jednotlivých bodech rozhodovat samostatně a jistě není záměrem kritiků dotyčného návrhu blokovat celý zákon.

Jediným srozumitelným vysvětlením tlaku na přijetí „spolkové“ úpravy je snad jen to, že si stát ulehčil práci, protože přes palubu hodil „pouze“ 14 organizací, které mají toho času právní formu o.p.s. nebo z.ú. Zákonodárci by ale tento fakt přecházet neměli, i kdyby byla taková organizace jedna jediná. Jde tu o princip. Diskriminace na základě právní formy, navíc podložená mnohdy demagogickými argumenty, tu vytváří pro futuro velmi nebezpečný precedens.

Mgr. Petr Vít

Reakce na komentář Anny Arellanesové  https://www.zdravotnickydenik.cz/blog/spolek-je-jedina-pravni-forma-ktera-pacientske-organizace-ochrani-pred-zneuzitim/

Previous article Ivermektin v době pandemie
Next article Péče o duševní zdraví se týká nás všech, nepodceňujme ji
Petr Vít
Mgr. Petr Vít je absolventem právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Je specialistou na právo neziskových organizací, problematiku účetnictví a daní. Pracuje jako finanční a právní poradce v soukromé sféře. Rovněž spolupracuje jako právník, lektor a konzultant s Asociací veřejně prospěšných organizací ČR a Nadací Neziskovky.cz. Aktivně se zapojuje do tvorby nové legislativy v oblasti neziskových organizací.