Možnosti nových modelů odměňování, které by v kardiologii oceňovaly kvalitu a lepší výsledky, se staly jedním z ústředních motivů 4. ročníku Kardiologické konference Zdravotnického deníku. Na kritiku parametru PURO reagovali v diskusi zástupci zdravotních pojišťoven, Miroslav Jankůj z VZP a David Šmehlík z ČPZP. A popsali, jak by šlo nové parametry zavádět i co tomu dosud bránilo.
S tím, že úhradový parametr PURO představuje problém a brzdu kardiologické péče, což zaznělo v přednášce zakladatele společnosti EFCARE Václava Janalíka, souhlasí náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) pro zdravotní péči Miroslav Jankůj.
Dodal ale, že největší tuzemský plátce v tuto chvíli nemá připravenou alternativu a s mechanismem PURO nedokáže efektivně pohnout. „V tuto chvíli nemáme adekvátní náhradu. Nemůžeme jednoduše říct, že od 1. ledna 2027 budeme úhrady dělat jinak, aniž bychom finančně vykrváceli. Místo úspor tří miliard bychom měli doplatek 10 miliard a stálo by nás to mnohem více. A to i v případě zavedení plateb za diagnózu,“ řekl Jankůj v diskusi.
Se současným stavem úhradových mechanismů v kardiologii a se způsobem, jak je užíváno PURO, není spokojen ani ředitel České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP) David Šmehlík. „Zatím nejsme tam, kde bychom chtěli být, ale pracujeme na změně,“ potvrdil v diskusi.
Potřeba pestrého mixu
Pojišťovny na konferenci deklarovaly vůli dnešním neuspokojivým stavem pohnout. To ale nebude snadné. „Otevřeli jsme diskusi s kardiology a s poskytovateli kardiologické péče. Dívali jsme se mimo jiné i na data o srdečním selhání – a žádný pacient nemá stejné spektrum výkonů. V případě nivelizace by na tom proto někdo byl významně lépe a někdo významně hůře. Dnes je totiž spektrum služeb různých poskytovatelů různé. Navíc je problematické identifikovat konkrétní výkony, protože dnes existují převážně obecné typy výkonů a jen sem tam něco specifického,“ konstatoval Jankůj, v čem spočívají překážky změn.
Připomněl také zavedení agregovaných plateb v ambulantní gynekologii, které vzbudilo odpor České lékařské komory a části poskytovatelů. „Jde o typickou ukázku, že když zavedete nový úhradový mechanismus a vytrhnete poskytovatele ze stávajícího chování, může to mít takovéto dopady,“ okomentoval situaci náměstek ředitele VZP.
Podle něj by portfolio úhradových mechanismů mělo být pestré. „Úhradový mechanismus musí poskytovatele motivovat k žádoucímu chování. A v případě kardiologie je jím koordinace a spolupráce s primární péčí a dodržování doporučených postupů. Zároveň má poskytovatele odradit od chování nežádoucího. A to podle mého názoru nezajistí jenom jeden úhradový mechanismus, ale kombinace více různých přístupů,“ vysvětlil Jankůj.
V ideálním mixu by proto podle něj měly být:
Mohlo by vás zajímat
- základní mechanismus,
- platba za výsledek a za přidanou hodnotu,
- platba za koordinaci,
- bonus za nadstandardní výsledky léčby.
Dlouhá cesta, do níž chtějí plátci investovat
S tím, že by efektivitě systému nepomohla aplikace jediného úhradového mechanismu, souhlasí i Šmehlík. „Není možné definovat jeden úhradový princip, který by byl vhodný pro všechna onemocnění, pro všechny situace a pro všechny odbornosti. Nepochybně musíme kombinovat více různých úhradových mechanismů. A vše ještě propojit do organizace péče,“ řekl.
„K této cestě postupně směřujeme a chceme do ní investovat daleko více prostředků a postupně ji vypracovat. Důležité bude definovat odborná doporučení pro většinu onemocnění, nastavit organizaci péče a celý průchod pacienta systémem. A to nejen v kardiologii, ale i v nefrologii, neurologii a dalších oborech,“ doplnil Šmehlík.
Systém podle něj míří k tomu, že budou plátci hradit nějakou formu úhrady za dispenzarizovaného pacienta v definovaném scoringu rizika. Kdy se to podaří, ale nedokáže odhadnout. „Jen cestou plateb za diagnózu se ale vydat neplánujeme, tak to udělat nejde,“ dodal Šmehlík.
A zdůraznil, že plánované změny úhradových mechanismů musí zohledňovat reprofilace a rozvoj sítě v superspecializované, nemocniční, ambulantní i primární péči. A také snahu o co největší zapojení pacientů a jejich vtažení do edukace.
Otestovat, jak co funguje
VZP chce podle Jankůje vyzkoušet různé modely. „Jsme připraveni pilotovat různé modely úhrad s různými poskytovateli a otestovat je tak, abychom potom v dohodovacím řízení měli argumenty, jak co funguje,“ ujistil.
A dodal i čerstvou zkušenost. „Nechceme, aby to příští rok dopadlo v dohodovacím řízení jako letos. Snažili jsme se řešit přesun chronických pacientů k praktikům, ale neměli jsme dostatečně přesvědčivé argumenty a ani dostatečně reprezentativní data, abychom poskytovatele přesvědčili, že je pro ně navrhovaný model výhodný a že bychom touto cestou měli jít,“ popsal Jankůj.
S Janalíkovým týmem o jeho návrhu mechanismu úhrady založeném hlavně na platbě za diagnózu už VZP jednala. „Je to pro nás bezesporu do jisté míry inspirace,“ potvrdil Jankůj.
Ne všichni poskytovatelé touží po změně
S názory obou zástupců plátců souhlasil v diskusi i autor návrhu parametru úhrad založeného primárně na platbě za diagnózu. „O tom, jak přesně škálovat mechanismy úhrad, by se dalo diskutovat dlouhé hodiny. Jsem ten poslední, kdo by si myslel, že to je jednoduché a že lze jedním mechanismem nahradit všechny. To nelze,“ potvrdil Janalík slova Jankůje a Šmehlíka.
K tématu
- Péče po infarktu? Žádná sláva. Data odhalila alarmující čekací doby i laxní přístup lékařů
- Česko vám zajistí třetí infarkt. Dušek popsal drsnou cenu za úspěch naší kardiologie
- Jak je na tom vaše město s cholesterolem? Unikátní mapa odhaluje pravdu o zdraví Čechů
A upozornil na jeden hrozící negativní jev, který se může odhalit při hledání cesty, jak úhradové mechanismy ve vysoce citlivém systému nastavit. „Může se ukázat, že někteří poskytovatelé nemají o změny zájem ani odborně. A že vlastně jim současný systém úhradově vyhovuje. A fakt, že se starají o jednoduché pacienty, nevnímají negativně,“ dodal Janalík.
Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně a společnostem Novartis a Bristol Myers Squibb.
